Čína zřejmě upravuje cvičné letouny JL-9 pro provoz z palub letadlových lodí

Čína zřejmě upravuje cvičné letouny JL-9 pro provoz z palub letadlových lodí
Autor fotografie: Alert5 (CC BY-SA 4.0)|Popisek: JL-9 ve víceúčelové variantě FTC-2000G
06 / 05 / 2020, 13:00

Čínské námořnictvo má dostat nový cvičný palubní letoun. Podle všeho jde o osvědčený typ JL-9. Zda na palubách letadlových lodí doplní podstatně větší J-15 i pro případně bojové mise není jasné.

Čína má v současné době v provozu dvě letadlové lodě. První Liaoning je mírně přestavěným plavidlem sovětské výroby Varjag. Druhá Shandong už domácí výroby představuje jen její zvětšeninu. Obě lodě jsou přitom typu STOBAR (Short Take-Off But Arrested Recovery) – letouny z nich vzlétají za pomoci jakéhosi skokanského můstku a přistávají za pomoci záchytných lan. Nové čínské letadlové lodě už ale budou využívat CATOBAR (Catapult Assisted Take-Off But Arrested Recovery), tedy vzlety za pomocí leteckého katapultu. Jakým způsobem se to projeví na modifikacích palubních letounů není prozatím zcela jasné, byť k úpravám bude muset dojít.

Nelze ani vyloučit, že pro nové letadlové lodě vzniknou nové varianty bojových letounů. Zvláště pro ty nové dává smysl je rovnou vyvíjet právě už pro starty za pomoci katapultu. Obecně vzato má mít nicméně palubní JL-9G větší křídlo a pochopitelně i podstatně robustnější podvozek. Ačkoliv neznáme žádné podrobnosti o variantě pro vzlety katapultem CATOBAR, můžeme předpokládat podobnost úprav vzhledem k potřebě pevnějšího podvozku a nižší přistávací rychlosti.

Cvičný letoun JL-9 vychází z typu JL-7, který je v podstatě čínským klonem sovětského MiGu-21. Oproti němu má na první pohled nové křídlo, přepracovanou přední část trupu s postranními vstupními otvory a změny se dotkly také kokpitu a avionických systémů. Původní vzor tak už připomíná hlavně zadní část letounu kolem motoru Guizhou Liyang WP-13F, jenž je kopií zase původně sovětské pohonné jednotky Tumanskij R-13. I díky tomu si i JL-9 ponechává slušné výkony, přičemž dosahuje maximální rychlosti M = 1,5 a může být použit i pro útočné mise.

K dispozici má JL-9 standardně pětici pylonů – po dvou pod každým křídlem a jeden pod trupem. Pod nimi může nést až trojici přídavných nádrží. Častou konfiguraci tvoří jedna přídavná nádrž pod trupem a čtveřice protiletadlových střel krátkého dosahu. Vedle toho ale může nést i řízené střely stejně jako neřízenou munici proti pozemním cílům. Nabízí se proto otázka, zda by jej krom výcviku nemohlo čínské námořnictvo využívat i jako lehčí bojové letouny.

Jediným v Číně vyráběným stíhacím letounem určeným pro provoz z palub letadlových je totiž podstatně těžší Shenyang J-15 (ten vychází z J-11B a ten má za svůj vzor sovětský, respektive ruský Suchoj Su-33). Se svou cenovkou v přepočtu kolem 61 milionů dolarů má být zhruba šestkrát dražší než JL-9 a to už je pořádný rozdíl. Zvláště když chce čínské námořnictvo koncem tohoto desetiletí provozovat čtyři úderné skupiny vyžadujících celkem minimálně kolem 200 letounů a vrtulníků, a pro ně potřebuje nějakých 500 vycvičených pilotů.

 

Autor: Michal Polák

Tagy článku