Koncem února měla Čína z kosmodromu Jiuquan uskutečnit zkušební neorbitální let vyvíjeného raketoplánu podobného americkému X-37. Oproti němu má ovšem přinášet řadu klíčových rozdílů.
Není ovšem zcela jasné, jaký počet raketoplánů a jejich variant Čína skutečně vyvíjí. Množství zkoušek může být způsobeno zkouškami demonstrátorů a prototypů, jak je běžné. Nejinak tomu bylo ostatně i v Sovětském svazu v době, kdy v rámci vývoje raketoplánu známého jako Buran vznikla celá řada méně či více propracovaných prototypů k ověřování celého spektra vlastností, systémů a postupů.
Pokusili jsme se tedy spíše shrnout možnosti, kterými se Čína může zabývat a které nejsou vzhledem ke zprávám za poslední roky vyloučeny.
Raketoplán jako X-37B
Na úvod připomeňme, že X-37B provozovaný americkým letectvem je bezpilotní raketoplán o délce 8,92 a rozpětí 4,55 m. Na oběžnou dráhu jej vynáší rakety Atlas V a Falcon 9 pod aerodynamickým krytem podobně jako kterékoliv jiné družice – samotný raketoplán sám sobě orbitální rychlost neudělí. Jeho vlastní pohon slouží především k manévrování na oběžné dráze.
psali jsme: Utajovaný raketoplán X-37B přistál v pátek na americké vojenské základně
To že se Čína snaží o vlastní raketoplán, není žádná novinka. Krom jiného už před mnoha lety unikly fotografie malého prototypu raketoplánu, který v rámci testů shazovali z bombardéru. Přesto se čínská kosmonautika donedávna ubírala tradičnícestou, kdy jak družice, tak kosmické lodě vynášela pomocí konvenčních jednorázově použitelných kosmických nosičů.
Podobu údajného „čínského X-37“ známe jen z vizualizací a animací. Stejně tak nevíme nic o stavu vývoje ani možné spojitosti s jinými projekty. Celý humbuk kolem raketoplánu může klidně být do určité míry jen hrou propagandy a mlžením. Přesto můžeme z obrázků popsat raketoplán jako spíše menší, bezpilotní a s nákladovým prostorem v horní části trupu. Svou vnější podobou pak připomíná jiné projekty podobných raketoplánů, což je ovšem dáno zákony fyziky.
Kosmická loď jako raketoplán
Na podzim minulého roku zaplavily internet zprávy o nové čínské kosmické lodi, která by měla být znovupoužitelná a okřídlená – tedy v podstatě raketoplán. Podle některých citací má přitom vznikat ve dvou variantách, respektive určeních, a to pro vynášení taikonautů (označení pro čínské astronauty) a zásob k orbitální stanici, a druhak k vojenskému využití.
Logicky se proto nabízí otázka, zda i poslední zprávy ve skutečnosti nehovoří stále o jednom a stejném raketoplánu. Nejasnosti v tomto ohledu způsobuje jednak utajování podobných projektů a druhak také odlišnosti odhadů prvního startu. Zatímco minulý rok se objevovaly zmínky o prvním startu kolem roku 2020, poslední zprávy hovoří mimochodem reálněji o roku 2030.
Vzdušný start
Nejzajímavější na čínském raketoplánu má být způsob, jakým by měl být vynášen na oběžnou dráhu. Na rozdíl od konvenčních kosmických lodí i amerického X-37B počítají Číňané s tzv. vzdušným startem, při kterém má být raketoplán vynášen letounem do určité výšky, kde má být „odhozen“ a má zažehnout své vlastní motory. Mezitím se má nosný letoun vrátit na letiště a být připraven na start s dalším raketoplánem.
psali jsme: Sovětský Buran ve vesmíru. Poprvé a naposled
V čínské televizi se dokonce objevily záběry zcela nového nosného letounu s raketoplánem na svém hřbetě. O něco podobného se snažil už Sovětský svaz v 60. letech při vývoji raketoplánu Spiral, ale kvůli náročnosti nebyl vývoj dotažen. Od té doby ale uplynulo několik desítek let a technologie je někde úplně jinde. Zároveň dvoustupňové řešení v podobě nosného raketoplánu a raketoplánu s interní nádrží umožňuje prakticky vzato kompletní vícenásobnou použitelnost.
Bez povšimnutí ovšem nemůžeme nechat ani zprávy o nedostavěných exemplářů největšího letounu na světě Antonovu AN-225 Mrija. Ten by konstruktéři mohli klidně využít jako nosný letoun pro raketoplán podobně jak to opět plánovalo Rusko koncem 80. a začátkem 90. let s projektem raketoplánu MAKS. Faktem nicméně zůstává, že takový letoun lze využít k celé řadě jiných úkolů jako zejména přepravě velmi rozměrných a těžkých nákladů a představa o jeho využití jako nosiči raketoplánu je skutečně jen úvahou.
Nakonec můžeme zmínit i možnost vývoje jednostupňového raketoplánu tzv. typu SSTO (Single-stage-to-orbit), s čímž přišla některá média už v roce 2016. Raketoplán by se tedy dostával na oběžnou dráhu bez odpadání jakýchkoliv stupňů. Něco takového se však doposud nikomu nepodařilo.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více
Autor: Michal Polák
Tagy