foto: Jean-Marie Hullot / Flickr/Terakotová armáda (ilustrační foto)
Americká organizace AEI poskytla dlouhodobou analýzu čínských výdajů do armády, které by ve skutečnosti měly být několikanásobně vyšší, než komunistická velmoc uvádí. V průběhu posledních let se navíc finance stále zvyšují.
Podle výzkumu analytičky Mackenzie Eaglen z nezávislé organizace American Enterprise Institute (AEI) nejsou americké výdaje na armádu při porovnání s čínskými tak odlišné, jak se původně odhadovalo. Spojené státy jsou dlouhodobě kritizovány za obrovské sumy finančních prostředků, které ministerstvo obrany investuje do zbrojení, vývoje zbraní, ale také vojenských misí po celém světě. Zatímco v roce 2022 dělaly vojenské náklady USA 877 miliard dolarů (asi 20,42 biliónů Kč), třetí největší armáda na světě, čínská, měla za stejné období rozpočet pouze 292 miliard dolarů (přibližně 6,7 biliónů Kč).
Ve zprávě AEI ze srpna 2023 se uvádí, že skutečný rozpočet čínské armády za rok 2022 se na základě informací amerických tajných služeb spíše blížil 700 miliardám dolarů. Institut AEI argumentuje, že informace komunistického režimu mohou být schválně zkreslené nebo netransparentní. Oproti americkým zdrojům se navíc skládají pouze z jednoduchých tří kategorií výdajů obsahujících náklady na personál, školení a vybavení armády. Podle Eaglen však Čína neuvedla, jaké prostředky investuje do polovojenských organizací, financování vojenského výzkumu, stavby maket US Navy v čínské poušti nebo vytváření ostrovů v Jihočínském moři.
Právě na poslední jmenovanou skutečnost, shromažďování sil komunistické velmoci v oblasti Jihočínského moře, reagují jeho sousedi, Filipíny, Thajsko nebo Malajsie hromadným vyzbrojováním. Zatímco armáda Filipín finalizuje kontrakt se Švédskem na dodávku zatím nespecifikovaného počtu stíhacích letounů JAS 39 Gripen, Thajsko již před dvěma lety pořídilo několik kusů izraelských dronů Hermes 900 a Malajsie možná v budoucnu pořídí modernizované víceúčelové jihokorejské F-50, které by měly být od roku 2031 v prodeji pro zahraniční klienty.
Kdo financuje vývoj čínské armády?
Dalším argumentem je také skutečnost, že mnoho vojenské technologie je vyvíjeno nebo následně také používáno v civilním sektoru a opačně, a proto většina ani nemusí spadat do kategorie vojenských výdajů. Zpráva AEI navíc uvádí, že mnoho skupin jako pobřežní stráž nebo některé další složky námořnictva, které by byly v jiném státě běžně považovány za součást armády, jsou však v případě Číny financovány odlišně. Stejně tak není brána v potaz ani parita kupní síly a především problém toho, že kupříklady platy čínských vojáků jsou až 16x nižší než u amerických příslušníků armády.
Tyto „ušetřené” prostředky se proto následně mohou projevit v jiných sektorech výdajů armády. V této souvislosti je třeba také zdůraznit taktiku Číny týkající se dodávek vojenské techniky především do afrických zemí, které za zbraně platí povolením k těžbě nerostných surovin často několikanásobně vyšší hodnoty, jako je tomu v případě letounu L-15. Z dlouhodobého hlediska se poměr čínských výdajů do své armády vzhledem k HDP meziročně zvyšuje, zatímco v USA dochází spíše k opačnému trendu.
Podle Mackenzie Eaglen se tak čínský rozpočet za posledních deset let více než zdvojnásobil, což se odrazilo na síle jeho námořnictva, počtu příslušníků jeho pobřežní stráže a námořní milice, ale především také vývoji a produkci hypersonických střel, které právě testují na maketách letadlových lodí. Pokud se proto nakonec veškeré tyto náklady sečtou dohromady, je možné dojít k částce 711 miliard dolarů, které by se měly blížit opravdovým armádním výdajům Číny a odpovídaly by také informacím poskytnutým americkými tajnými službami. Tato skutečnost však působí znepokojivě nejen vůči USA, ale především také čínským sousedům a především Taiwanu, který by podle některých bezpečnostních expertů mohl být v příštích letech napaden asijským rudým drakem.
Tagy