Čínské ambice v Arktidě - vojenské, politické, ekonomické

Čínské ambice v Arktidě - vojenské, politické, ekonomické
Autor: Pixabay
21 / 05 / 2021, 14:00

V poslední době se hodně hovoří o tání v Arktidě a svým způsobem narůstajícímu napětí mezi arktickými státy, jež jsou Rusko, USA, Kanada, Norsko, Island a prostřednictvím Grónska i Dánsko, tedy státy sdružené v tzv. Arktické radě, kam patří ale i Švédsko nebo Finsko. Pozorovateli jsou nearktické země, jako třeba Polsko, Singapur, Itálie, Německo, nebo také Korea nebo Čína. Ze seznamu je evidentní, že Arktida je velmi atraktivní z hlediska politiky, ekonomiky, obrany, dopravních cest a podobně.

S táním arktického ledovce se stále více otevírá tzv. severní plavební cesta. Pro Rusko je to strategická záležitost z obchodně ekonomického hlediska, ale zároveň vyhodnocuje bezpečnostní aspekty, protože cesta vede podél ruského pobřeží, kdy cílem plavby je především EU a severní Afrika. A samozřejmě mezi Ruskem a dalšími arktickými státy nepanují zrovna optimální vztahy. Rusko buduje severské vojenské základny, USA úkolují svaz letadlové lodi pro činnost v Arktidě a další země vyvíjejí diplomatické kroky.

A do této hry vstupuje Čína, jež je pozorovatelem v Arktické radě, a navíc se prohlásila za „Near-Arctic State“, tedy zemi blízká k Arktidě, což je velmi diskutabilní. Ale již v ekonomických pětiletých plánech se Arktida objevuje jako jeden z klíčových prostorů.

Mezi arktickými státy, dá se říci jde především o vymezení plavebních tras a mezinárodních vod, kontinentálního šelfu (tedy jasné vymezení těžebních práv z mořského dna) a možnosti plavby cizích vojenských lodí a ponorek do blízkosti vlastních břehů.

Čína nasazením svých vědeckých nebo „vědeckých“ lodí případně zřízením vědeckých základen může sledovat jiné cíle. Byť je Čína i Rusko společně v tzv. Šanghajské organizaci spolupráce, a lze předpokládat, že Rusko si nenechá zasahovat do svých pobřežních záležitostí, jak se říká – „nikdy neříkej nikdy“. Též je trochu dvojsečné prohlášení USA o nasazení svazu letadlové lodi v Arktidě „z důvodu ochrany svých ekonomických zájmů“, což je široce aplikovatelné na další země.

Jaké ekonomické zájmy by v oblasti mohla mít Čína. Prvním ze všech se jeví otevření a zpřístupnění severní plavební cesty. Čína široce obchoduje s EU, ale zároveň „dobývá Afriku“, a to ze dvou směrů. Z jihu je to cestou JAR a jedná se o tzv. „černou Afriku“ (snad je to politicky korektní), a pak je to cestou Maroka a Tuniska a jedná se o „arabskou/muslimskou Afriku“ (snad též politicky korektní). A plavba lodí do severní Afriky severní cestou je časově i ekonomicky zcela jinak nastavena než jižní cestou, s rizikem útoku pirátů, uzavření Suezského průplavu apod. Takže obchod na prvním místě a jeho výdělečnost je s tím spojena.

Další položkou jsou přírodní zdroje pod mořským dnem v Arktidě. Samozřejmě nejlákavější jsou zdroje ropy a zemního plynu. A pak to jsou nerosty. A zde jsme opět v oblasti vymezování teritoriální působnosti arktických států a mezinárodních vod a pak též získání těžebních práv, možnosti mít zde permanentní zařízení atd.

Nejjednodušeji dosažitelné jsou zdroje ryb a jiných mořských živočichů. Ale pokud začnou lovit všechny státy v oblasti a Čína se svojí populací, nebo třeba Indie, Severní ledový oceán by mohl brzy být mrtvou oblastí. Pak zde máme různé minerály a kovy. Zde lze jmenovat třeba nikl, olovo, železo, zlato antimon, diamanty, měď, uhlí, kadmium a další. No a pak to může být těžba kamene nebo písků pro stavební účely.

Jak je vidět, spektrum je velmi široké, proč má Čína zájem o Arktidu. Vojenské, politické, ekonomické. A nelze definovat, který zájem v danou chvíli převládá, ale lze sázet na ekonomiku a přírodní zdroje. Dále zkušenosti hovoří o tom, že Čína se mnohdy snaží stát členem určité organizace, aby její funkčnost ovlivnila striktně ve svůj prospěch nebo ji paralyzovala a pak prosadila pouze bilaterální dohody. Toto je např. zkušenost s vodním hospodářstvím u států po proudu řek pramenících na jihu Číny. Takže pokud by se Čína, jako „skoro arktická země“ posunula ze statutu pozorovatele do statutu člena, mohlo by se v Arktidě mnohé změnit. A asi ne k lepšímu. A nezapomínejme, že Čína hledí i jižním směrem, ale Antarktida má jiný právní status.

O tom, že je členství či alespoň statut pozorovatele v Arktické radě poměrně prestižní záležitostí svědčí i to, že ČR požádala o status pozorovatele. Tato žádost byla nyní projednávána na zasedání Arktické rady v Reykjavíku. Přijetí rozhodnutí konsensem na jednání je striktně na úrovni ministrů a rozhodují permanentní členové rady.  Avšak vzhledem k současným vztahům s Ruskem po „kauze Vrbětice“ se očekávalo, že Rusko bude žádost ČR vetovat. Nicméně zvolilo méně konfliktní/silový přístup a „pouze“ odložilo rozhodnutí. Ale další jednání Arktické rady je až za dva roky, kdy Rusko opět může blokovat ČR.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace