foto: Ryo Chijiiwa (CC BY 2.0)/K-13/PL-2
V nedávném článku jsme se věnovali tématu čínských střel vzduch-vzduch delšího dosahu určených krom jiného k ničení vzdušných tankerů a letounům AWACS. Z něho bylo zřejmé, že Čína má ve výzbroji skutečně široké spektrum řízených střel, v nichž se není úplně jednoduché vyznat. Připravili jsme proto jejich přehled.
PL-8 a PL-9
Za základní střelu vzduch-vzduch krátkého dosahu v čínském letectvu bývá označována PL-8, jejíž výroba probíhala od druhé poloviny 80. let a v 90. letech. První varianta označovaná jen jako PL-8 byla v podstatě jen přejmenovanou izraelskou střelou Python 3, kterou následně Čína montovala už pod označením PL-8A z izraelských součástek a dále pod označením PL-8B už vyráběla z domácích součástek.
psali jsme: Může nová čínská střela ohrozit americkou vzdušnou dominanci?
Standardní střela PL-8 má průměr 16 cm, na délku měří 2,95 m a váží zhruba 115 kg. Při použití z letounu dokáže zasáhnout vzdušný cíl na maximálně 20 km, přičemž využívá v této kategorii obvyklého infračerveného navádění. Dosud je ve standardní výzbroji minimálně čtyř čínských bojových letounů: Chengdu J-7 (derivát MiGu-21), Shenyang J-11 (derivát Su-27), ale také víceúčelového stíhacího letounu vlastní konstrukce Chengdu J-11 a stíhacího bombardéru Xian JH-7.
Ty stejné letouny mohou nést také zdokonalenou variantu střely PL-8 známou pod označením PL-9. Ta využívá „vícebodového“ infračerveného senzoru, které podstatně snižuje šanci cíle se jí vyhnout vystřelováním klamných cílů. Ve své snad nejmodernější variantě PL-9C přitom dokáže bez viditelného navýšení rozměrů zasahovat vzdušné cíle až na 22 km.
PL-2, PL-3 a PL-5
Ve výzbroji mnoha především starších typů letounů stále ještě zůstávají střely typu PL-2, které vznikly jako licenční kopie sovětské střely vzduch-vzduch krátkého dosahu K-13. Zajímavé je, že během jejich vývoje bylo využito také některých prvků převzatých z americké střely AIM-9B Sidewinder, k nimž se Čína dostala během konfliktu s ostrovním Tchaj-wanem.
Střela PL-2 postupně vznikla hned v několika variantách, které se od sebe liší nejen svými rozměry a hmotností. Původní PL-2 má průměr 609 mm, délku 2,84 m a váží 75,3 kg. Své cíle dokáže zasáhnout na vzdálenost od 1 500 m do maximálně 7 600 m a to v maximální letové hladině kolem 15 km. K navádění na cíl využívá chlazený infračervený senzor.
Už v roce 1962 zahájila Čína vývoj vylepšené varianty střely K-13/PL-2, jejíž vývoj se ovšem i kvůli kulturní revoluci neskutečně táhl a tak nové střely pod označením PL-3 obdrželo letectvo až začátkem 80. let. Přesto se ukázalo, že jsou v mnoha ohledech podstatně lepší než původní sovětská střela a mnohá vylepšení dokonce bylo možné zpětně vylepšit i střely PL-2. Samotná střela PL-3 má průměr 135 mm, měří na délku 2,1 m a váží 93 kg. Vzdušné cíle dokáže zasahovat na vzdálenost 1,3 až 11,5 km.
psali jsme: Konec světa v ruském podání: balistická raketa o hmotnosti 100 tun
Přes mnohé problémy zahájili mezitím Číňané v polovině 60. let vývojové práce na střele PL-5, která byla od začátku vyvíjená s poloaktivním radiolokačním naváděním, s nímž se však kvůli mizerným výsledků do výzbroje nikdy nedostala. Krom toho ale vzniklo několik variant s infračerveným naváděním a tudíž naopak odolnější v prostředí silného elektronického boje. Oproti předchozím střelám PL-5 pořádně ztěžkla a to na 150 kg, z čehož 30 kg tvoří bojová hlavice. Ostatní parametry jako minimální a maximální dosah zůstaly srovnatelné.
Do výzbroje se nakonec nedostala ani střela PL-6. Některá z jejích vylepšeních byla ovšem použita na modernizacích ostatních střel z rodiny PL-2.
PL-10
Nejmodernější střelu krátkého dosahu čínského letectva by měla být PL-10, jejíž vývoj započal v roce 2005 pro stíhací letoun Chengdu J-20. Krom něj se už ale střela dostala taktéž do výzbroje Chengdu J-10.
Vzhledem ke krátké době zařazení střely ještě neznáme podrobně její parametry. K navedení na cíl nicméně využívá infračerveného navedení na cíl s tím, že jí pilot může navádět pomocí helmy typu MHD (Helmet Mounted Display) i mimo vlastní viditelnost. Na délku měří střela 3 m a váží nějakých 89 kg. O pohon se stará raketový motor na tuhé pohonné látky s vychylováním tahu, což umožňuje opravdu velmi dobrou manévrovatelnost a slušnou šanci na zásah i prudce manévrujícího vzdušného cíle.
PL-11
Někdy v polovině 80. let si Číňané mohli legálně odzkoušet italské střely krátkého až středního dosahu Aspide, jež konstrukčně vycházely z amerických střel AIM-7E Sparrow. Následně domluvenou produkci nicméně krátce na to zastavilo embargo po zhoršení vztahů se západem kvůli krvavému potlačení studentského povstání v Pekingu. Čína přesto dotáhla vývoj a nakonec i výrobu po vlastní ose a střelu s poloaktivním radarovým naváděním zařadila v roce 2001 do výzbroje pod označením PL-11.
psali jsme: USA reagují na hrozby KLDR: otestovaly mezikontinentální balistickou raketu US Minuteman III.
Střela PL-11 má průměr 208 mm, na délku měří 3,89 m a váží 220 kg. Při svém letu dosahuje rychlosti M = 4 a dokáže zasahovat vzdušné cíle minimálně na vzdálenost 25 km, podle některých zdrojů ale až na 45 – 75 km. Vznikla celkem ve třech variantách, které se od sebe liší i způsobem navádění. Zatímco první PL-11 potřebuje ozařovat palubním radiolokátorem letounu neustále, PL-11A toto vyžaduje až v poslední fázi letu. Konečně PL-11B je schopna se kvůli aktivní radiolokační hlavici navádět na svůj cíl v poslední fázi sama a mezitím se o let stará inerciální systém, tudíž může fungovat v režimu „vystřel a zapomeň“.
Čínské letectvo dle dostupných informací zařadilo střely PL-11 pouze na dva typy svých letounů a to nejdříve na modernizované varianty záchytného stíhače Shenyang J-8 a později také na víceúčelový stíhací letoun Chengdu J-10. Své využití našly střely na stejném základě také u pozemního protiletadlového kompletu HQ-61.
PL-12
Právě jako náhrada střel PL-11 vznikla v čínském letectvu rozšířená střela PL-12. Ta už svou podobou připomíná americké střely AIM-120 AMRAAM, které je v podstatě protějškem. Rozdíly lze nalézt už i u různě provedených vnějších konstrukčních prvků a je o něco větší i těžší. Na rozdíl od celé řady jiných čínských střel by se nicméně americké střele měla opravdu jen podobat. Každopádně s ní nebo s ruskou střelou typu R-77 je vzhledem ke svému střednímu dosahu až 75 km srovnávána. O její existenci víme někdy od roku 2001, od roku 2005 už pod současným označením PL-12.
Střela PL-12 má průměr 203 mm a váží 180 kg. Její maximální dosah bývá odhadován na oněch 70 až 110 km a zřejmě se liší podle varianty. Vlastní radiolokátor umožňuje její použití v určitých podmínkách v režimu „vystřel a zapomeň“.
Ve standardní variantě vzduch-vzduch jí čínské letectvo a námořnictvo vybavilo celou řadu letounů: Shenyang J-8F, Chengdu J-10, Shenyang J-11B a Shenyang J-15. A podobně jako u jiných střel našla i PL-12 své uplatnění v rámci pozemních protiletadlových systémů země-vzduch.
PL-15
Největší pozornost na sebe krom nově vyvíjených střel přitahují ty, které jsou určeny pro první čínský stíhací letoun 5. generace – Chengdu J-20. V současné době má jeho výzbroj proti vzdušným cílům tvořit dvojice střel PL-10 ukrytých samostatně po bocích a především pak až čtveřice střel PL-15 dlouhého dosahu ukrytých ve vnitřní zbraňové šachtě.
J-20 se střelami PL-10 (po bocích) a PL-15 (uvnitř zbraňové šachty)
Střely PL-15 jsou vybaveny vlastním radarem typu AESA s tím, že po určitou fázi letu využívají inerciálního navádění a až následně pasivní, či aktivní radiolokační navedení. Dosah by měl přesahovat hranici 100 km. Jak už to ale bývá, jedná se o teoretický dosah dosažitelný proti větším a pomalejším typům letounům.
PL-12D nebo PL-21?
Už nějakou dobu se také objevují zprávy o tom, že Čína vyvíjí střelu s náporovým motorem. Podle útržkovitých informací by měla vycházet ze střely typu PL-12, kvůli čemuž se u ní můžeme setkat s označením PL-12D. Některé zdroje už o ní ale hovoří jako o PL-21, která nicméně někdy bývá označována za samostatný typ, kvůli čemuž panují nemalé nejasnosti.
Vedle toho by snad Čína měla vyvíjet ještě minimálně jednu střelu delšího dosahu nejčastěji označovanou jako PL-X, či PL-XX. Ta by měla být snad vyvíjena jako doplněk stávajícím typům a být určena k ničení vzdušných tankerů a letounů AWACS na velké vzdálenosti. Bohužel ani v tomto případě nevíme nic konkrétního.
Ať už ale Čína pracuje na tom, či onom počtu střel delšího doletu, její snaha o minimálně dorovnání ostatních států v oblasti střel vzduch-vzduch je zcela zřejmá. Krom toho má navíc k dispozici celé spektrum ruských střel vzduch-vzduch, které minimálně typově patří mezi absolutní světovou špičku. Přesto ani ostatní státy nespí a v současné době vyvíjí řadu střel včetně těch s dlouhým dosahem.
Autor: Michal Polák
Tagy