Čínské stíhací letectvo nasazuje kromě stovky ruských Suchojů Su-30 a Su-35 také letouny vlastní produkce, které jsou, s výjimkami, do různé a převážně velké míry kopiemi dalších ruských ruských letounů. Stále létá stovka letounů Shenyang J-8 (odvozen od MiG-21). Od roku 1998 jsou ve službě stroje Chengdu J-10 (o nichž se spekuluje, že jim inspirací byly izraelské IAI Lavi). Od roku 2017 je ve službě Chengdu J-20, pokročilý letoun 5. generace. Spolu s J-10 se letectvo opírá o 350 strojů Shenyang J-11, což je čínská varianta Su-27. Podle Su-33 vznikají námořní víceúčelové stíhací letouny Shenyang J-15, a J-16 odpovídající svou koncepcí letunům Su-30 a Su-35.
Čínský Shenyang J-11 byl představen v roce 1998 jako licenčně vyráběný stíhací letoun pro vybudování vzdušné převahy Suchoj Su-27SK, k jehož výrobě v Číně Rusko dodávalo řadu systémů. Letouny byly původně vybavené ruskou avionikou, radary i motory. Výroba této varianty byla zastavena v roce 2004, ale byla vyvinuta (pokud v takovém případě lze hovořit o vývoji) domácí verze J-11B, jež se od původní ruské Su-27SK liší v detailech konstrukce a především čínskými přístroji a výzbrojí. Rusku takový postup oficiálně nevadí a je pravděpodobné, že jej umožňují neveřejné dodatky k licenční smlouvě, která kromě J-11B nezmiňuje ani čínská práva na licenční výrobu Su-33, tedy palubní stíhací a víceúčelový letoun odvozený od Su-27, ani Su-30 či Su-35.
Rusko Číně odmítlo Su-33 v roce 2006 prodat. Čína si poradila a zakoupila jeden stroj na Ukrajině. O tři roky později představila první J-15. V roce 2015 ovšem Rusko s Čínou podepsalo smlouvu na dodávku 24 letounů Su-35S v hodnotě dvou miliard dolarů.
Ruský původ těchto čínských strojů se odráží také v kódu NATO, pro něž je původní Su-27 „Flanker“ a čínský J-11 „Flanker-L“. Ze strategických a v určitých ohledech logistických důvodů je plná domestikace výroby letounu samozřejmě z čínského pohledu žádoucí a logická. Proč jen z "určitých důvodů"? Médii proběhla zpráva o tom, že nové čínské motory v letounu vyžadují servis již po třiceti hodinách letu - původní ruské po čtyřech stovkách hodin provozu.
Kromě J-11B existuje také dvoumístná cvičná varianta J-11BS (schopná bojového nasazení) a J-11BH, což je verze pro námořnictvo. Stroje Shenyang J-15 s bojovým jménem „Létající žralok“ („Flanker-X2“) jsou palubními stíhacími letouny se skládacími křídly, a početnější J-16 jako víceúčelový útočný stíhací letoun, a varianta J-16D pro elektronický boj.
Obecně jsou tyto stroje řazeny do stejné kategorie jako americké F-15. Na rozdíl od ruských originálů jsou vybaveny sofistikovanější elektronikou. Otázkou zůstává kvalita a odolnost – a dosud neprošly ostrou bojovou situací.