Čínský ,,Létající žralok" jako kopie ruského Su-33. Má však své vážné problémy

Čínský palubní stíhač J-15 je v nadsázce řečeno okopírovaný ruský letoun Su-33. A má své nezanedbatelné technické problémy.

Čína se může ,,honosit" jediným palubním stíhačem J-15 (přezdívaný ,,Létající žralok"), ze jejímž vývojem stála společnost Shenyang. Stíhač je až nápadně podobný ruskému palubnímu víceúčelovému letounu Su-33.

Čína měla zájem o ruské letouny již v roce 2006, ale prohlásila, že by chtěla pořídit pouze o 2 stroje, což vzbudilo na druhé straně podezření, že záměr Číny je pouze zkopírovat ruskou technologii a tu pak vydávat za vlastní, jak to koneckonců dělá nejen u letadel. Rusko pak pojalo k čínské ,,taktice" přirozeně nedůvěru. To ještě umocnila zkušenost, kdy ruské letouny Su-27SK nejprve Čína vyráběla na základě licenční smlouvy s Ruskem.

V roce 2000 výrobu letounů pod touto licencí Čína předčasně ukončila a začala produkovat vlastní letouny J-11, což Rusko označilo jako porušení obchodní dohody. Z tohoto důvodu přistupovalo Rusko rovněž s nedůvěrou ohledně čínského požadavku na navýšený nákup 14 strojů Su-33. Neověřené informace hovoří také o tom, že Čína tajně koupila od Ukrajiny v roce 2001 prototyp letounu Su-33 s označením T-10K-3. Z tohoto stroje se pak Čína snažila vyvinout vlastní palubní stíhačku. Faktem však zůstává, že J-15 je bezlicenční kopií ruského Su-33.

Již v té době se Čína pomocí reverzního inženýrství snažila zkopírovat motory pro letouny Suchoj. Pravdou je, že nezvládá jak metalurgické postupy, tak ani výrobu vysoce kvalitních a odolných maziv. Výsledkem je, že její letouny létají níže a pomaleji než ty ruské.

Na každý pád letoun J-15, jehož první let se uskutečnil v roce 2009 a zařazen byl do služby o čtyři roky později, sice nevypadá na papíře vůbec špatně, ale trpí mnoha technickými a dalšími nedodělky. Má sice slušnou palebnou výzbroj, ale je poddimenzovaný a má nespolehlivou dvojici proudových motorů, která brání vyniknout ostatním vlastnostem stroje. Nemluvě o dalších mechanických problémech stroje. 

J-15 potkaly nejméně 4 nehody a celá letka musela být z tohoto důvodu na několik měsíců uzemněna. Jedna nehoda totiž byla fatální, z další pak pilot vyvázl z těžkými zraněními. Komplexu problémů neprospívá ani poměrně velká hmotnost letounu. Ten je například těžší než americký stíhací bombardér F/A-18E/F Super Hornet.

Poddimenzovanost a nespolehlivé motory J-15 se jeví jako akutní potíže. K tomu musíme připočíst i nízký počet letounů v letce - ve službě je okolo 30 letounů J-15. Médii také probleskly před nějakým časem informace, že vyvíjený letoun 5. generace J-31, může doplnit letku strojů J-15, nebo úplně převzít úkoly těchto letadel.

S tím, jak se postupně rozšiřuje její námořní síla, bude muset Čína stejně přikročit k výraznějšímu rozšíření letky J-15, odstranit důsledně technické problémy, aby byly tyto stroje dostatečně konkurenceschopné.

V neposlední řadě to rovněž  bude schopnost sestavit svaz letadlové lodě a zvládnout taktiku jeho použití a použití palubních letounů. Zatím výcvik palubních pilotů neodpovídá těmto potřebám a letadlová loď je spíše symbolem rostoucí námořní síly než v současnosti reálnou vojenskou hrozbou.

 

Zdroj: Wikipedia, National Interest

Tagy