Co Putin dovezl na Ukrajinu? Ruská munice a zbraně, jež mají vyhlazovací potenciál

Co Putin dovezl na Ukrajinu? Ruská munice a zbraně, jež mají vyhlazovací potenciál
Autor: armyinform.com.ua, CC BY 4.0
17 / 04 / 2022, 13:00

Konflikt na Ukrajině se pro Rusko jednoznačně nevyvíjí tak, jak si vedení a velení představovalo. I z tohoto důvodu nasazuje stále více sil a prostředků, nejmodernější zbraňové systémy, ale i miny a nástrahy. Hovoří se i o použití bojových plynů.

Nejvyšší kategorií ZHN, tedy zbraní hromadného ničení jsou jaderné zbraně, následují chemické a bakteriologické/biologické zbraně. Jaderná zbraň vybuchne v místě a čase, ale zamoří prostor i pro dobyvatele, chemická zbraň působí intenzivně, ale je závislá na meteorologických podmínkách. Doba působení je závislá na teplotě a vlhkosti a pokud by došlo k otočení větru, mohlo by dojít k zamoření vlastních sil, Toto platí i u biologických/bakteriologických zbraní, u nichž je ještě nevýhoda že nepůsobí ihned, ale je nutná doba na infikaci a rozvoj smrtelných chorob.

Mezi chemické zbraně ale patří i látky typu CS, což je slzný plyn. Tyto látky po nasazení v odpovídajících podmínkách krystalizují, takže mohou v místě použití obtěžovat ještě po dlouhou dobu, stačí sáhnout na kliku dveří a pak si protřít oči. Ukrajinské zprávy o nasazení bojových chemických zbraní ruskou stranou jsou zatím bohužel bez konkrétních důkazů z certifikovaných laboratoří. Stejný efekt totiž mohou mít požáry v továrnách nebo jiných zařízeních, kdy do ovzduší jsou uvolněny chemické sloučeniny, jež se mohou chovat jako bojové látky. Toto ale není advokacie pro ruské jednotky, jen požadavek na racionální a důkazy podložené vysvětlení. Mrtví civilisté na ulicích nebo v masových hrobech jsou neoddiskutovatelní, něco ve vzduchu musí být pojmenováno a určen zdroj – kontaminace v místě výbuchu rakety nebo požár v továrně. Ale i tak, jsou mezinárodně dostupné přehledy o nebezpečných oblastech, jako jsou jaderné elektrárny, chemické provozy apod. Přímý zásah takového zařízení při existenci moderních technologií s možností přesně stanovit koordináty cíle jako navigace GPS, GALILEO v EU, BeiDou v Číně nebo v Rusku Glonass pouze podporuje teorii o záměrném útoku s cílem způsobit maximální ztráty ať již výbuchem samotným, nebo sekundárním účinkem, jako mohou být chemické zplodiny.

Pokud by ruská administrativa rozhodla o použití zbraní, jako jsou chemické nebo bakteriologické/biologické, poruší ratifikované smlouvy, totéž se týká protipěchotních min. Jenže tady je háček, který uvolňuje Rusku ruce. Konvenci o zákazu použití protipěchotních min SSSR ani žádná z forem nástupnických států neratifikovala, ale ani USA. Takže Rusko vždy může říci, proč nás kritizujete za něco, co sami máte v arzenálu. Miny jako takové se stejně, jako každá jiná vojenská technologie, vyvíjejí. Dříve byly kovové a snadno zjistitelné minohledačkou (citlivost na kov), následně byly vyvinuty miny s bakelitovým obalem a minimem kovových prvků. V ČSLA byly tyto protitankové miny PtMiBa – Protitanková Mina Bakelitová. Cílem protitankových min je znebojeschopnění obrněného vozidla, tedy reagují na hmotnost, najetím vozidla na minu dojde k její iniciaci a přeražení pásu a obvykle zničení prvního pojezdového kola. U vozidel jako T-72 nebo BMD, kde sedí řidič uprostřed vozidla, se jedná obvykle pouze o materiální škody, u vozidel BVP-1/2 nebo MT-LB, kde sedí řidič vlevo u bočního pancíře, může být výbuchem zraněn či zabit. A zde je ještě nutno zmínit, že kovové pásy skládající se z jednotlivých článků, lze zkrátit a z napínací kladky (u tanků přední horní malé kolo) napojit až na druhé pojezdové kolo, stejně jako u BVP, Ale u BVP s gumovými pásy je toto nemožné. Bojová kolová vozidla v konfiguraci 8x8 se mohou přesunout jinam, pokud nebyly zničeny zásadní systémy, ale čím méně kol, tím menší šance na odjezd.

I za války v Afghánistánu byly používány protitankové miny, ať již v klasické roli, nebo jako nástrahy. Toto bylo realizováno tím způsobem, že byla cesta zaminovaná, nebo byla instalována mina, pod níž byla další, případně bylo připojeno několik dalších. Při odstranění horní/primární miny došlo k iniciaci té spodní nebo skupiny min a zabití všeho živého v určitém okruhu případně zničení nebo poškození techniky. A vdaném systému je celkem jedno, zda se jedná o vojenské miny, vojenské trhaviny, civilní trhaviny nebo výbušniny/trhaviny vyrobené z improvizovaných prostředků, jako jsou dusíkatá hnojiva, anebo některé hořlavé látky jako suříková barviva. Zásadní je výbušný potenciál a jeho instalace.

Nedávno byly zveřejněny záběry, jak ukrajinští vojáci odkopávají protitankové miny hezky položené a viditelné na asfaltovém povrchu mostu. Miny nebyly zakopány, zajištěny, nic, prostě jako housky na platu v pekárně. Miny mají účinek materiální a psychologický, tedy zničení živé síly nebo techniky a obavy, kdy a kde je další, kde číhá smrt. U mostu by se dalo předpokládat spíše instalování trhavin na pilíře a mostovku s nečekanou explozí při průjezdu techniky, nebo samostatná destrukce, nebo zaminování nájezdu na most, kdy je zničen jeden tank, druhý se ho snaží objet a je též zničen a tím je zablokován vjezd na most a celá kolona se zastaví, protože nemůže do doby odminování a odstranění vraků pokračovat a pak se stává snadným cílem pro dělostřelectvo, raketomety a drony. Vyskládání min na asfalt postrádá jakoukoliv logiku. Jak říkali váleční veteráni, „kulka kterou slyšíte vám neublíží, ta, kterou neslyšíte vás stojí zdraví nebo život“. Stejně je to s minami, položené na asfaltu nejsou hrozbou, zakopané v minových polích a klíčových přístupech jsou smrtelné.

Protipěchotní miny jsou též rozvrstveny do různých kategorií a prošly vývojem. Základem jsou nášlapné miny, jejichž cílem je zranit vojáka, jenž na ně šlápl, tedy výbuchem ho zranit – destrukcí či utržením chodidla a části nohy. Pak jsou tzv. skákavé miny, kdy po přerušení nástražného drátu v určité vzdálenosti instalovaná mina je iniciační náložkou vystřelena zhruba do výšky 1,5 m a pak exploduje, kdy při výbuchu jsou kruhově rozptýleny střepiny miny, a i její obsah, což bývají kuličkové šrapnely. Takže na rozdíl od nášlapných min působí skupinové zranění. Také jsou v arzenálu USA M18A1 CLAYMORE směrové šrapnelové miny iniciované nástražným drátem nebo dálkovým ovladačem. Obdobné miny byly vyvinuty i v SSSR, Francii nebo Jižní Africe.

Též jsou v posledním období minová pole instalována dělostřeleckou, případně raketometnou palbou nebo kazetovými bombami letectva. Pozitivní je, že miny zůstávají na povrchu a nejsou ukryty v zemi a též mívají časovač s autodestruktorem, tedy za určitou dobu vybuchnou a zničí se. Kritický je systém iniciace, kdy u posledních modelů to může být magnetická, seizmická nebo akustická iniciace. Miny reagují na kov, otřesy, kdy vyhodnotí, zda se jedná o zvíře či člověka, nebo a určitou akustickou frekvenci, jako hluk motoru nebo řeč. Toto silně komplikuje i práci odminovacích týmů, kdy při neznalosti typu min nebo jejich kombinaci se vystavují smrtelnému riziku, Odstraní minu magnetickou a vedle je seizmická, jež vybuchne při dalším pohybu.

Zaminování prostor nemusí znamenat instalaci protitankových nebo protipěchotních min, ale i instalaci nástražných výbušných zařízení, ať již s použitím armádních min nebo trhavin. Zásadní je vyvolat strach a paniku. Pokud při vstupu do domu, posunu trosek, odklízení mrtvých, sběru materiálu dochází k výbuchům a dalším ztrátám je to psychologicky velmi náročné pro vojáky, záchranáře i civilisty. Otázka, zda je můj příští krok nebo pohyb poslední a zda je zde někde skrytá smrt může psychologicky zdeptat mnoho lidí, v boji i mimo něj.

Taktika minování, IED, odpalování kontaktem, drátem nebo např. mobilem je strašlivá a obvykle svědčí o zoufalství agresora, jenž není schopen získat si dominanci konvenčními prostředky a snaží se zlomit protivníka psychologicky – PSYOPS.

Samostatnou kapitolou v konfliktu jsou termobarické zbraně. Jaderné zbraně nejsou zakázané, pokud není prokázána proliferace, chemické a biologické/bakteriologické jsou konvencemi zakázány, protipěchotní miny jsou konvencí zakázány, ale ne všechny státy ji ratifikovaly, takže je pro ně nezávazná, termobarické zbraně nejsou omezeny. Princip termobarických zbraní spočívá v rozptýlení aerosolové výbušniny v prostoru, kdy sekundárním krokem je její iniciace. K ničení dochází dvoufázově a prostorově. Klasický dělostřelecký granát nebo mina z minometu vybuchne na konkrétním místě. Zde dochází k vyplnění prostoru a výbuchu, kdy dojde k explozi, tedy prvotnímu ničení, a vzhledem k vyhoření vzduchu k následné implozi, tedy druhotnému ničení. A toto nelze přežít. U výbuchu dělostřeleckého granátu nebo miny se lez krýt za terénní překážkou, při výbuchu prostoru všude kolem, nahoře i dole, ve všech směrech do stran, se nelze ukrýt.

Dle zpráv z ukrajinského bojiště ruská armáda sahá i k dalším zbraním, jež mají vysoce devastační účinek na infrastrukturu i vše živé. Jedná se o zápalné zbraně s bílým fosforem.

Bílý fosfor je látka voskového vzhledu, žlutavě zbarvená. Lehce se rozpouští v sirouhlíku, hůře v tucích, lipoidech a benzolu a skoro vůbec ne ve vodě. Prudce reaguje se vzdušným kyslíkem. Jeho hlavním účinkem jsou spáleniny a celková intoxikace. Úmrtí může nastat i po poškození jater, ledvin i jiných orgánů. První pomoc spočívá v zamezení přístupu vzdušného kyslíku k hořícímu fosforu. Potom místo ošetřit 5% roztokem modré skalice. Celkovou otravu fosforem lze léčit symptomatickými léky.

Dále slouží k osvícení bojiště (světlice), označení cílů nebo naopak k zahalení bojiště kouřem (dýmové granáty). Ženevská úmluva z roku 1980 použití munice s obsahem bílého fosforu v oblastech obydlených civilisty přísně zakazuje.

Bílý fosfor je obávanou zbraní, která způsobuje strašlivá zranění. Proto bylo jeho použití ve válečných konfliktech zakázáno všude, kde může zasáhnout civilní obyvatelstvo. Použit byl například americkou armádou během války ve Vietnamu a první zprávy o jeho použití přichází i z Ukrajiny. Co munice s bílým fosforem však ve skutečnosti s lidským tělem udělá, je mnohem horší, než si člověk dokáže představit.

Během již měsíc trvající války na Ukrajině se objevilo i několik zpráv o použití bílého fosforu. Přestože název možná zcela nenapovídá, jedná se o velice zákeřnou a děsivou chemickou zbraň, která při kontaktu s lidskou kůží vytváří bolestivé hluboké popáleniny a její hašení je přinejmenším velmi problematické. Je to měkká látka nažloutlé barvy (někdy se proto označuje jako žlutý fosfor), kterou lze krájet nožem; je značně jedovatý a na vzduchu samovznětlivý. Ve tmě jeho páry světélkují, protože dochází k jejich oxidaci vzdušným kyslíkem, při které vydávají světlo. Pro dlouhodobější uchovávání musí být ponořen ve vodě, která brání jeho samovolnému vzplanutí. Je nerozpustný ve vodě, ale dobře se rozpouští v sirouhlíku CS2. Bílý fosfor je velmi reaktivní látka, která se již za pokojové teploty slučuje s mnoha prvky a látkami.

Munice s bílým fosforem byla použita ve válečné historii již mnohokrát, například v Sýrii, nebo během války ve Vietnamu. Pro devastující a mučivé účinky této zbraně byla také mezinárodí úmluvou zakázána v oblastech, kde se nacházejí civilisté. Jak už to tak ale bývá, tyto mezinárodní dohody jsou často porušovány.

Fosfor má mnoho různých vlastností a barev, přičemž nejhorším zůstává ten bílý, který velice snadno reaguje s kyslíkem nebo jinými látkami. Kontakt s kyslíkem vytváří silnou reakci, během které se uvolní velké množství tepla, světla a hustý masivní dým, kterým nepronikne ani infračervené záření. Funguje tedy též jako ochrana před naváděnými raketami pomocí infračervených senzorů.

Uvidíme, které další zbraně Rusko může na Ukrajinu ještě ,,dovézt“. Výše naznačené zbraňové prostředky, o nichž jsme hovořili, však mohou způsobit skutečně značné škody, takže je otázkou, kam až bude schopen Vladimir Putin zajít.

 

Zdroj: redakční analýza

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace