Co víme o PAK DP, nástupci MiGu-31?

Co víme o PAK DP, nástupci MiGu-31?
31 / 01 / 2018, 14:30

Kolem nástupce ruského letounu MiG-31 existuje mnoho superlativů. V druhé polovině minulého roku opět přiživil spekulace Viktor Bondarev s  tvrzením, že bude dosahovat pětinásobné rychlosti zvuku a moci létat až v  kosmickém prostoru. Jak je to ale doopravdy s tímto letounem, o kterém se píše a mluví, ale vlastně nic neví?

Nepostradatelný těžký stíhač MiG-31

Těžký stíhací letoun Mig-31 byl do výzbroje zařazen už v roce 1981 jako zástupce kategorie, kterou v podstatě sám určuje – těžkých nadzvukových stíhačů. V současnosti má zůstávat v inventáři ruského letectva kolem 250 letounů, z nichž možná až polovina v aktivní službě, byť v nejistém technickém stavu. Kromě Ruska je má ve výzbroji pouze Kazachstán. To je dáno jednak neochotou tento typ exportovat a druhak přece jen specifickým zaměřením letounu, který mohou využít jen státy s dlouhými hranicemi.

Hlavním úkolem MiGu-31 byla stejně jako v případě jeho předchůdce MiGu-25 ochrana dlouhých hranici proti narušiteli vzdušného prostoru – především před výkonnými průzkumnými letouny jako byl v minulosti třímachový SR-71, strategickými bombardéry a letouny AWACS. V současnosti patří mezi hypotetické cíle MiGu-31 zejména americké nadzvukové bombardéry B-1 Lancer, podzvukové B-52 Stratofortress, letouny AWACS, vzdušné tankery i střely s plochou dráhou letu.

Svou nepostradatelnost si MiG-31 vydobyl tím, že je používaný v rámci ochrany i k vyhledávání potenciálních cílů. Při něm využívá své vysoké rychlosti kolem 2,3 násobku rychlosti zvuku v kombinaci s výkonným radarem. Při útoku pak dokáže vyvinout maximální rychlosti až kolem 2,83 násobku rychlosti zvuku a využívá střel s velmi dlouhým dosahem. Běžně přitom dokáže dosahovat letové hladiny až kolem 20 km, respektive až 30 km při dynamickém stoupání – v takovém případě však už kvůli řídkému vzduchu prakticky nemůže manévrovat.

psali jsme: Rusko údajně dodalo Sýrii šest stíhačů Mig-31

Vzhledem k výše uvedeným vlastnostem tak snad ani není divu, že modernizovaný MiG-31BM chtějí Rusové udržet ve službě minimálně do konce jejich současně udávané životnosti, tedy do roku 2030 a dost možná déle. Mnohem zajímavější je ovšem to, že Rusko s touto kategorií počítá i v horizontu dalších 50 let.

MiG-41 alias PAK DP

O nástupci MiGu-31 se začalo opět hlasitěji diskutovat kolem roku 2015 pod označením MiG-41 nebo také PAK DP (Perspektivnyj aviacionnyj komplex dalněgo perechvata), jak jej nazývám v rámci konsorcia leteckých výrobců. Za obnoveným zájmem vývoj nového těžkého stíhače musíme pochopitelně hledat blížící se končící životnost současných MiGů-31 kolem roku 2030, nové nároky na tuto kategorii letounů vycházející jednak ze současně vyvíjených potenciálních protivníků, tak z předpokladu pro příštích několik desítek let dopředu.

Samotné zaměření nového letounu má být v případě jeho realizace v podstatě totožné jako v případě MiGu-31 – ochrana dlouhých ruských hranic pomocí střel s velmi dlouhým dosahem. Tento úkol vzato nemůže zastávat žádná jiná existující technologie, protože například vybudování postavení protiletadlových postavení není vzhledem k délce nejen severní hranice prakticky realizovatelné.

O skutečných parametrech nového těžkého stíhače toho ovšem víme stále velmi málo, i protože se má nacházet teprve ve fázi úvah a ideových prací. Přesto můžeme identifikovat dva hlavní směry a to buď evoluci na základě současného typu jako tomu bylo v případě vývoje MiGu-35 na základě MiGu-29 anebo vývoj zcela nového letounu.

Samé superlativy

Jak už to u ruských zbraní bývá zvykem, existují různé fámy a superlativy o možných schopnostech. A jako vždy je třeba je brát s nadhledem, jelikož mnoho z nich může být dezinformačního charakteru anebo jen zbožným přáním některých představitelů ruského vojenského průmyslu, či politiků.

Jednou z hlavních výhod nového těžkého stíhače má být opět velmi vysoká rychlost. Zatímco některé zdroje hovoří o 4 až 5 násobné rychlosti zvuku, jiné realističtěji o 2,8, což je stejně kolik dokáže letět současný MiG-31. Dosáhnutí vyšších rychlostí je opravdu velmi složité ať už kvůli pohonným jednotkám, tak i neúměrnému tepelnému zahřívání. Vyšší rychlostí by přesto bylo možné dosáhnout podstatně větší konstrukcí, jako měl například americký špionážní SR-71 Blackbird, který dosahoval max. rychlosti kolem 3,2 machu a to stále s proudovými motory. Pro větší rychlosti už je ale třeba jiný pohon a například takový scramjet potřebuje něco kolem čtyřnásobné rychlosti zvuku, aby mohl být uveden do činnosti.

Jiné by to samozřejmě bylo, pokud by budoucí stíhač dokázal létat v kosmickém prostoru, o čemž hovoří i fantaskně znějící titulky. V takovém případě by však Rusové museli vyvinout novou kategorii letounu se zcela novým pohonem a řešit i takové věci jako jsou manévry v řídkém vzduchu až ve vakuu. Vždyť už MiG-31 při dynamickém stoupání do výšky 30 km prakticky nemůže manévrovat, protože aerodynamické řídící plochy kvůli řídkému vzduchu téměř nefungují. Na druhou stranu Rusové tím kosmickým prostorem mohou myslet právě výšky řádově kolem a nad 30 km.

Zcela jasné není ani zařazení letounu, co se týče generací. V tomto případě by velice záleželo na zvolené variantě, ale také úhlu pohledu. Za letouny tzv. 5. generace obecně považujeme ty, které za a) splňují požadavky na stealth (neviditelnost, respektive sníženou viditelnost před radary), za b) integrují systémy letounu směrem k pilotovi a za c) směrem k celému systému, jenž dává prostředkům zapojených do sítě komplexní přehled o bojišti.

psali jsme: Ruské letectvo obdrželo první modernizované Migy 31BM

V případě letounu dosahujícího několika násobky rychlosti zvuku však nutně vyplývá otázka co se stealth. Při vyšších rychlostech totiž dochází k ohřevu konstrukce letounu a možnosti jeho detekci IR družicemi a senzory nepřátelských letounů.

Jaké jsou cesty?

Ačkoliv známe opravdu velmi málo informací, můžeme na základě dohadů, minulých konceptů a současných technologií odvodit tři základní cesty, kudy se Rusové mohou ubírat. Čtvrtá a pátá varianta vychází čistě z úvah autora:

1. Těžký stíhací letoun na základě MiG-31 – pravděpodobná varianta v případě, kdy by se Rusové opravdu pustili navzdory finančním problémům do vývoje. Nový letoun by minimálně koncepčně vycházel ze současného MiGu-31 a na první pohled by se od něj nemusel příliš odlišovat. Přinášel by především modernizace na základě získaných zkušeností a téměř určitě by využíval modernizované i zcela nové střely proti současným i budoucím protivníkům. Tuto variantu bychom mohli srovnat právě s již zmíněným vývojem MiGu-35 na základě MiGu-29.

2. Nový těžký stíhací letoun – také pravděpodobná varianta, kterou bychom naopak mohli srovnat například s vývojem víceúčelového PAK FA alias Su-57. V tomto případě by se nástupce od MiGu-31 odlišoval v mnoha ohledech, nicméně by s ním byl z hlediska vlastností stále ještě srovnatelný alespoň, co se týče letových vlastností, jako je max. rychlost nebo výškový dostup.

3. Velmi těžký stíhací letoun – už na přelomu 80. a 90. let navrhovala konstrukční kancelář letoun MiG-70.1 na základě konceptu mezikontinentální nadzvukového bombardéru Suchoj T-60S. S koncem Sovětského svazu však sešlo i z obou těchto projektů. Oproti současnému MiGu-31 by však takový letoun dokázal vyvinout ještě vyšší rychlost (řádově mezi 3 – 4 násobkem rychlosti zvuku) a především by mohl nést i těžší výzbroj. Přes neskutečnou složitost však jeho realizace z čistě technického hlediska není nereálná a nejen Rusové s touto kategorií letounů experimentovali. Připomenout lze prototyp průzkumného letounu Suchoj T-4 z první poloviny 70. let.

4. Bezpilotní letoun – výhodou by bylo, že by konstruktéři vůbec nemuseli řešit zabezpečení pilota a případná přetížení při letu. Na druhou stranu ruský letecký průmysl nepatřil a nepatří mezi průkopníky v oblasti bezpilotních letounů.

5. Střela – podobně nereálný je vývoj protiletadlové střely zcela nové koncepce. Ta by oproti MiGu-31 zřejmě neprováděla průzkum, ale spoléhala by se na jiné letouny, radiolokátory a družice. Oproti současným střelám by však kvůli rozlehlosti hranic musela mít podstatně větší dolet a dosahovat vyšších rychlostí.

Každopádně o vývoji stíhači pro boj na velmi velkou vzdálenost bychom se něco více mohli dozvědět tento rok. Ředitel konstrukční kanceláře MiG Ilja Tarasenko se vloni nechal slyšet, že s vývojem rádi začali už letos. Faktem ale zůstává, že současná ekonomická situace Ruska komplikuje vývoj dalšího zcela nového stíhacího letounu.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Historie - vnímáme dějiny v souvislostech a nadhledem. Sledujte nejdůležitější okamžiky historie. S námi víte více

 

Autor: Michal Polák

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace