Další aspekt průmyslové spolupráce při výrobě BVP

V tendru na nová BVP došlo k posunu, když dnes předal náměstek ministra obrany pro vyzbrojování a akvizice Lubor Koudelka třem uchazečům výzvy k podání finálních nabídek na 210 nových BVP. Jak již nejen SM informoval, probíhají aktuálně také mnohé diskuse a argumentace, jaké podniky by do projektu na nákup nových BVP měly být zapojeny a proč, kolik procent z výroby by měl zabezpečovat český průmysl, případně proč.

Naposledy byly „vody rozčeřeny“ vyjádřením představitele KSČM o údajném požadavku německého Rheinmetallu o navýšení ceny, byť opak je pravdou. Podívejme se na věc z jiného úhlu, tedy jak si stojí v konkurenceschopnosti v některých ekonomicky zajímavých parametrech jednotliví kandidáti.

Cílem není diskutovat technické parametry, ale zmínit právě položku průmyslové spolupráce a její perspektivu. A perspektivnost, tedy další rozvoj projektu, výzkum&vývoj (R&D) a případně spolupráce i na třetích trzích je zřejmě tím hlavním kamenem úrazu, není to ani zda bude podíl 30%, nebo 40% domácího průmyslu.

Společnost Rheinmetall zaujala svým otevřeným dopisem velmi pragmatický a logický přístup. V téměř sousedním Maďarsku je již podepsán kontrakt na dodávky vozidel LYNX a výstavbu výrobního závodu. Vozidlo si velmi dobře vede v Austrálii i v USA, další země potichu projevují zájem. V prostředí střední Evropy by vznikly např. dvě továrny (Maďarsko a ČR), neboť každá vláda chce vykázat úspěchy na poli zaměstnanosti a volby se, jak víme, blíží.

Maďarsko vyrobí svá vozidla, ČR vyrobí svá vozidla – a co tedy dál. Třeba bude další země usilovat o tato vozidla a pak bude proti sobě soutěžit vozidlo z ČR a vozidlo z Maďarska? A když se dva perou, třetí má užitek. Ale pokud oba výrobci/oba uživatelé spojí síly, mají větší šanci uspět a společně dodávat na třetí trh. A máme tu Win-Win solution. V opačném případě tady bude stát továrna, jež vyprodukovala 210 mašin a od té doby pustne, nezaměstnanost roste, náklady na údržbu areálu jsou enormní. Při spojení sil obou zemí, R&D základny a kapacit je předpoklad dalšího vývoje vozidla i pro jiné uživatele dle specifických požadavků, toto samozřejmě pod taktovkou majitele licence. Ale vždy je to příliv financí a technologií po mnoho dalších let. Budovat továrny je snadné, budovat zisk už tak ne.

Obdobně pragmatický přístup má i firma GDELS s vozidlem ASCOD (kdy ASCOD znamená Austrian-Spanish Cooperative Development, tedy rakousko-španělský společný vývoj). Vozidlo pod označením ASCOD je zavedeno v britské armádě pod označením ULAN v rakouské a jako PIZARRO ve španělské (a zmínit lze i britskou úpravu AJAX, nebo objednávku Filipín pod označení SABRAH). Všechny tři armády kooperují při výměně zkušeností z provozu a všichni tři mají své výrobní kapacity. A teď by vznikla další výrobní kapacita – jež prodá pouze sama sobě, takže stejný případ jako uvedeno výše. Proto i GDELS nabízí zapojení českého obranného průmyslu do komplexnějšího řetězce s možností expanze na další trhy a participací na R&D.

No a třetí v řadě je BAE – Hägglunds s CV-90. BAE od počátku prezentuje přenesení technologií do ČR. Tedy kompletní výroba, obdobně jako u ostatních by se odehrávala samostatně v nové české produkční kapacitě. Jenže v průběhu „námluv“ došlo ke změně rétoriky v jednom zásadním bodě. Na začátku BAE prezentuje přenesení technologie a spolupráci na třetích trzích a také přenesení technologie. Takže v porovnání s konkurenty možnost dalších investic, R&D a udržení výroby a generaci zisku dalším prodejem na třetích trzích tady není, a to v době, kdy společnost na globálním trhu oznámila zásadní obchodní úspěchy a strategickou spolupráci se středoevropskými společnostmi, například s VOP CZ, aktivně poptává. Takže stručně parafrázováno – „dodáme technologii to není problém, co bude, pak to je váš problém…"

Proč tato změna? Podle informací z širšího spektra evropského obranného průmyslu má BAE zájem o technologie svědčící o pokročilejším stádiu vývoje nového BVP, náhrady za CV-90. Pokud tomu tak je, a výše uvedené by tomu odpovídalo, pak proč by se BAE zavazovalo ke spolupráci na třetích trzích a R&D, když je to nereálné, respektive by si tvořilo vnitřní konkurenci.

Staré úsloví praví „za vším hledej ženu“, moderní verze praví „za vším hledej tok peněz“. Takže není ani tak důležité v jednotkách, kolik procent domácího průmyslu bude v projektu zapojeno, ale jaká je perspektiva udržitelnosti rozvoje, investic, zisku, R&D, zaměstnanosti apod. Určité kandidáty bychom možná měli.

 

 

 

Tagy