Mirage 2000 je původně stíhacím a posléze víceúčelovým bojovým letounem vyvinutým francouzskou společností Dassault Aviation koncem 70. let. Ačkoli se svým předchůdcem, Mirage III, sdílí některé základní shodné znaky jako je deltakřídlo i celkové rozměry, jde o samostatnou konstrukci s větší nosnou plochou, lépe využívající přirozené nestability letu k vyšší obratnosti v kombinaci s fly-by-wire, elektronickým systémem aktivního řízení. Letoun vstoupil do služby u francouzského letectva v roce 1984 a byl vyvezen do osmi dalších zemí.
Mirage 2000 byl odpovědí na požadavek letectva (Armée de l’Air) na konstrukci „budoucího bojového letounu“ (program Avion de Combat Futur, ACF) z roku 1972. Mělo jít o letoun s dvouproudovým motorem Snecma M53 a pevným křídlem, určený primárně jako stíhací pro vybudování vzdušné převahy. První prototyp vzlétl 10. března 1978 s motorem M53-2, první sériový letoun pak 20. listopadu 1982 již s výkonnějším M53-5, a jako první jimi byla vyzbrojena 2. stíhací eskadra z Dijonu 2. července 1984.
V roce 1980 vznikla z iniciativy společnosti Dassault dvoumístná cvičná varianta. A dvoumístnou variantu objednalo letectvo – ovšem určenou pro útok jadernými zbraněmi. Ta byla označena jako Mirage 2000P (Pénétration, průnik) a definitivně jako 2000N (Nucléaire). Vyznačuje se zesílenou konstrukcí, což umožňuje lety v nízkých hladinách vysokou rychlostí, a pokročilou avionikou včetně sledování terénu radarem (TFR) umožňující automatický let ve výšce 60 m rychlostí 1110 km/h. Tato verze vstoupila do služby v roce 1988 a prvních 31 letounů mohlo nést jen jaderné střely ASMP. Varianta Mirage 2000N-K2 již může být vyzbrojena i konvenční výzbrojí v běžných protizemních, protilodních a protiradarových konfiguracích. Verze N byly vyřazeny v roce 2018, a jejich roli převzaly letouny Rafale.
Zkušenosti s operačním nasazením základní varianty C vedly k požadavku na verzi s větším doletem a vybavenou výkonnějšími prostředky proti vzdušným cílům. Vznikl letoun Mirage 2000-5 (zařazený do služby v dubnu 1999), který sdílí řadu technologií s mladším letounem Rafale, a to zejména multifunkční radar RDY s delším dosahem, schopný detekovat až 24 cílů současně, osm sledovat a z nich čtyři prioritně. Letoun je schopný odpálit současně až šest střel typu vystřel a zapomeň (fire and forget, tire et oublie) a je určený ke stíhání ve vyšších výškách: rychlosti 2,2 M dosahuje ve výšce 15 tis. m.
Bojovým křtem prošel Mirage 2000 5. stíhací eskadry během války v Zálivu od října 1990 a v návazných operacích k vynucení bezletových zón nad jižním Irákem (operace Southern Watch). První ztráta byla zaznamenána v srpnu 1995 v Bosně, kde byl sestřelen Mirage 2000N-K2. Letouny byly nasazené nad Kosovem, Srbskem, Libyí. V letech 2001-2014 v Afghánistánu. Pravidelné jsou vzlety proti ruským letounům, a od roku 2014 byly nasazované také proti Islámskému státu.
Kromě Francie jimi disponují také Řecko, Indie, Spojené arabské emiráty, Katar, Peru, Brazílie, Egypt a Tchaj-wan. Z řady hledisek byl pozoruhodný incident z 8. října 1996, kdy řecký Mirage 2000 sestřelil nad Egejským mořem, v řeckém vzdušném prostoru, turecký letoun F-16D. Pomineme-li souvislosti politické, jde o jediný případ, kdy byla F-16 sestřelena jiným letounem. Kromě F-16 si připsal svým způsobem na konto také jeden L-39. Mirage 2000C se v srpnu 2011 srazil s litevským Albatrosem. Mirage se i s poškozením dostal bezpečně na základnu, Litevci se museli katapultovat.
Celkem bylo vyrobeno 601 strojů (poslední v roce 2007), z nich 315 pro francouzské letectvo.