Děla CAESAR a DANA se mohou ve službě doplňovat – ale těžko mimo jednotný systém řízení palby

V médiích je rozhodnutí zavést do AČR děla CAESAR převážně přijímáno pozitivně. Zejména proto, že jsou instalovaná na podvozku TATRA (což je i DANA). Souběžně s otázkou modernizace výzbroje je na stole zásadní otázka výběru nového systému řízení palby dělostřelectva (SŘP-D), která má také vliv na případnou další změnu záměru: AČR, resp. Ministerstvo obrany, již delší čas říkají, že 152mm kanónové houfnice DANA nebudou modernizovány a využívány pro aktivní zálohy, jak by se mohlo jevit logickým (mj. kvůli zásobám munice).

O roli dělostřelectva Armády České republiky a jeho výzbroji se diskutuje dlouhodobě. Modely modernizace se přelévají z plné modernizace, tedy nákupu děl ráže NATO a modernizace DANA pro aktivní zálohy, přes podíl nových děl NATO a modernizovaných děl DANA u dělostřeleckého pluku v Jincích a zrušení nemodernizace DANA a jejího uložení pro zálohy, kdy bude zcela nekompatibilní s novými systémy.

Mezi novým CAESARem a starou ShKHvz. 77 DANA je rozdíl na první pohled patrný. CAESAR je samohybné vezené dělo ráže 155 mm. Při palbě je jeho obsluha sesednuta, tedy nechráněna proti nepřátelské palbě, odstřelovačům, střepinám apod. Nevýhodný je také čas nezbytný pro přípravu na zahájení palby, a čas nezbytný pro vyklizení pozice po ukončení palby. Vzhledem k možnostem dnešních systémů vyhledávajících protivníkovy baterie a přesnosti navádění palby a dalších prostředků k jejich zničení je schopnost rychle vypálit a rychle odjet zásadní.

Francouzská armáda uvádí, že CAESAR s vycvičenou osádkou a obsluhou dokáže být připraven k palbě, vypálit šest ran a odjet během tří minut. Otázka, jestli podobný výkon může být standardem jako průměrný a v podmínkách ostrého nasazení, a jestli stačí dnes, jestli bude stačit za několik let, je věcí teoretizování. Dalším nezodpovězeným faktorem je, že část munice i odpalovacích složí je umístěna vně vozidla a část uvnitř, tedy jejich teplota je různá, tím pádem i rychlost hoření a z toho plyne i dostřel, respektive přesnost. Faktem zůstává, že systémy, které nesou hlavní zbraň v otočné věži s automatickým nabíjením (jako DANA nebo ZUZANA, ARCHER nebo GSM), nabízejí v tomto ohledu o něco více jistoty. Nezpochybnitelnou výhodou CAESARu proti houfnicím DANA je přirozeně dostřel moderní zbraně ráže 155 mm, který překonává ráži 152 mm o přibližně 15 km.

ZUZANA v ráži 155 mm to kompenzuje, je plně kompatibilní v oblasti náhradních dílů podvozkové části a je připravena na instalaci jedinečného SŘP-D, jenž je schopen koordinovat palbu  DAN 152 mm, ZUZANA 155 mm a dalších systémů dělostřelectva, jako jsou minomety, raketomety, UAV apod. Její  nevýhodou je pak vyšší cena.

Jako u jiných zbraňových systémů by měla být zásadním posuzovaným parametrem i v tomto případě schopnost osádky/obsluhy přežít. Pokud dělo dostřelí dál, ale je zničeno odvetnou palbou a obsluha zabita, protože byli příliš dlouho v místě odpalu, nelze hovořit o účelně vynaložených prostředcích. Konflikt na Ukrajině opakovaně potvrdil, že dělostřelectvo, jež není schopné v krátké době opustit prostor palby a jež má obsluhu děla mimo pancéřovaný prostor, je určeno k vysokým ztrátám nebo zničení jednotek. Velký vliv na to mají také jiné prostředky, jako drony nebo dělostřelečtí návodčí.

V neposlední řadě je nutno vznést otázku, co vlastně by měla zahrnovat modernizace kanónových houfnic DANA. Dle všech dosavadních zkušeností provoz vozidla jako takového i jeho zbraňový systém odpovídá svému určení a je schopný plnitzadané úkoly. Potenciálním problémem v případě snahy o udržení těchto zbraní ve výzbroji je ovšem funkčnost či kompatibilita systému řízení palby dělostřelectva a jeho integrace do systému velení a řízení pozemních sil. Tento systém by měl mj. komunikovat plně i s letectvem, abychom si nesestřelili vlastní letouny.

A musel by pochopitelně být schopen obsloužit jak novou ráži 155 mm, tak původní ráži 152 mm. V tomto ohledu v posledních dvou-třech letech, sledujeme-li oficiální komunikaci Ministerstva obrany a preferenci pro norský systém ODIN, to pro modernizaci systému DANA slibně nevypadá: norský i všechny ostatní západní systémy řízení palby ráži 152 mm nasazovanou bývalými armádami Varšavské smlouvy neumějí; a armáda, pokud chce houfnice DANA ve výzbroji udržet a užívat je efektivně, bude muset přijít s řešením. Přičemž osvědčené řešení existuje – je jím systém TOPAZ od polské společnosti WB Electronics – který je ovšem dle dostupných informací v zakázce na SŘP-D mimo hru. Je přitom nemyslitelné, že by část baterií vedla ostrou palbu podle zastaralého systému výpočtu palebných prvků a mimo systém řízení palby a mimo systém velení a řízení.

Obecně lze skutečně a bez váháníříci, že dodání nových děl ráže NATO je pro AČR i dělostřelce z Jinců dobrou zprávou.Stín pochybnosti o vyšším stupni ohrožení osádek, který je cenou zaplacenou koncepcí těchto zbraní za vyšší pohyblivost a nižší cenu, ovšem nezmizí nikdy.

A nedobrou zprávou naopak je, že zatím nebylo definitivněrozhodnuto o SŘP-D. Tento projekt se vleče roky a nelze se vyhnout dojmu, že více než praktickými potřebami armády je veden zájmem pořídit konkrétní předem zvolený systém, tedy ODIN (a tím de facto vyřadit ze hry možnost/potřebu modernizovat a ve službě udržet houfnice DANA). Zavedení nových děl, případná modernizace DANA, modernizace minometů (resp. pořízení nových samohybných minometů ráže 120 mm), zavedení škály UAV, připojení dělostřeleckých návodčích, průzkumných sil, prostředků a senzorů a komunikace s partnery z aliančních armád je zatím tedy neznámou. Roky opakované výstupy tvrdí, že nejvýhodnější je norský systém – v dohledné době by měla přijít finální odpověď navazující na červencové projednání zakázky v kolegiu ministra obrany a informaci pro vládu.

Ruku v ruce s takovou informací pak musí jít definitivní odpověď na následující otázky:

1) co se má stát se stávajícími houfnicemi DANA?
2) co se má stát s existující municí ráže 152 mm?

Náklady spojené s jejich uložením tvoří nevyhnutelně skryté náklady zavedení nových systémů. A pokud bude zvolen SŘP-D, který řídit palbu ráže 152 mm nebude, pak se nabízí také otázka, do jaké míry je vůbec uložení starých prostředků racionální a proč by měly být uloženy, když již nebudou moci být nasazeny.

Závěrem lez tedy říci, že koncepční myšlení Ministerstva obrany se zdá být (nejen) v otázce dělostřelectva velmi proměnlivé. Armáda potřebuje dělostřelectvo kompatibilní s armádami NATO, systém řízení palby schopný s NATO komunikovat a zároveň komunikovat se záložními jednotkami a dalšími prostředky, jež dělostřelectvo využívá, nebo by mohlo využívat. Ať už půjde o zbraně ráže 155 mm, 152 mm, minomety, v budoucnu snad opět i raketomety. Bez možnosti komunikovat s vlastními silami, a tím mj. neohrozit vlastní letouny, a samozřejmě vlastní a spojenecké jednotky, nemůže být dělostřelectvo nasazeno efektivně.

Tagy