Deset let od zrušení špičkového útvaru SOG. Komu vlastně vadil? (komentář Lumíra Němce)

Deset let od zrušení špičkového útvaru SOG. Komu vlastně vadil? (komentář Lumíra Němce)
05 / 10 / 2019, 11:00

Prvního října uběhlo již deset let, co byl zrušen elitní vojenský protiteroristický útvar SOG. Útvar byl založen v roce 2002 jako reakce na teroristické útoky z 11. září.

Před rokem 2002 zde neexistovala jednotka, která by byla schopna realizovat akce na záchranu rukojmích v zahraničí. Útvar rychlého nasazení, který byl špičkově vycvičen, nemohl operovat v zahraničí a 601 se tehdy záchranou rukojmích nezabývala, byla určena pro jiné úkoly. Již krátce po svém vzniku vojáci útvaru SOG prokázali svou připravenost a akceschopnost a byli od roku 2003 pravidelně nasazováni v zahraničních misích. Toto nasazení v zahraničí pokračovalo až do zrušení v roce 2009.

Útvar speciálních operací Vojenské policie (SOG) nebyl pouze další speciální jednotkou, ale byl v mnoha ohledech unikátní. Například tím, že noví příslušníci útvaru byli rekrutováni z armády, policie a zpravodajských služeb. Tito noví příslušníci přinášeli do útvaru nejenom „novou krev“, ale i své znalosti a dovednosti z bývalého působiště. Těchto jejich znalostí dokázalo velení kreativně využít a útvar tak mohl rozšiřovat své působení i do dalších oblastí. Tato kreativita se ukázala jako správná cesta a během téměř dvouletého působení v Afghánistánu se to mnohokrát potvrdilo. SOG nabýval mezinárodního věhlasu a v roce 2006 bylo české MO požádáno britskou stranou o nasazení útvaru v rámci britského kontingentu v Afghánistánu, což se stalo a v roce 2007 byli vojáci útvaru nasazeni pod britským velením v afghánské provincii Helmand.

Tak, jak rostla známost útvaru v zahraničí, stejně rychle rostla nevraživost k útvaru ze strany českých armádních a policejních špiček. SOG se nevyznačoval pouze špičkovým výcvikem, ale odlišoval se ve více směrech, což vadilo některým lidem ve vysokých funkcích. Například pokud chtěl útvar nakoupit některé speciální vybavení, nedal pouze požadavek na velitelství a pak vše nechal na logistice. Vojáci SOGu jezdili po výstavách, na návštěvy k jiným speciálním jednotkám a na základě těchto zkušeností určovali vybavení, které potřebovali. Realizace nákupu pak již byla samozřejmě na logistice, ale v podstatě vyřadili ze hry různé lobbistické skupiny, které se snažily armádní nákupy ovlivňovat.

Také složení útvaru bylo poněkud nestandardní. SOG byl tvořen cca 100 příslušníky, z nichž více než 70 bylo „ bojovníků“ a pouze cca dvacet tabulek připadalo na logistiku a velení, čímž se útvar lišil od běžně zavedených standardů. Například kontingent SOG v Afghánistánu měl celkem 35 vojáků a z toho 20 bojovníků a pouze 15 logistů a velení.

Bohužel všechny tyto okolnosti vedly ve svém důsledku k tomu, že byl SOG zrušen. Rušení útvaru začalo po ukončení afghánské mise v lednu 2009 a po osmi měsících byl SOG rozprášen bez udání důvodu. Vojáci byli převeleni, nebo odešli do civilu. Vybavení útvaru za stovky milionů bylo bezúčelně rozebráno jinými útvary nebo zašantročeno ve vojenských skladech. Armáda ani MO nikdy neobjasnily, proč byl SOG zrušen. Nikdo neřekl, proč byl funkční útvar rozpuštěn a stovky milionů z kapes daňových poplatníků za výcvik a vybavení byly vyhozeny z oken.

Jakožto jeden z velitelů útvaru bych rád poděkoval všem příslušníkům SOGu, kteří šířili dobré jméno České republiky. Těm, kteří při plnění svých povinností, padli nebo byli těžce zraněni, bych chtěl vzdát čest.

Zahraniční mise útvaru

Irák 2003-2004

Kosovo 2005-2006

Afghánistán 2007-2008

Mnoho krátkodobých výjezdů do zahraničí při ochraně ústavních činitelů v rizikových oblastech nebo při zabezpečení speciálních akcí.

Výzbroj a výstroj, která byla díky útvaru zavedena do armády

1. pistole Glock

2. útočné pušky M4

3. odstřelovací pušky SAKO, CheyTac, M4 Mk. 12

4. kulomety FN MINIMI, FN M2HB

5. pancéřované automobily Toyota LandCruiser 100 a Hilux

6. čtyřkolky CanAm Outlander

7. radiostanice HARRIS

8. vozidla IVECO LMV a zbraňové stanice Konsberg Protector

A velké množství dalšího vybavení, zdravotnického, pyrotechnického nebo spojovacího  materiálu. Když dnes příslušníci AČR používají všechny tyto moderní zbraně a vybavení, netuší, jaké bitvy museli členové útvaru svést se zkostnatělým a mnohdy zkorumpovaným systémem v AČR a MO ČR, aby se jim podařilo vybavení pořídit.

 

Autor: Lumír Němec

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace