Drahé vrtulníky táhnou k zemi jiné akvizice AČR - lze smlouvu vypovědět z důvodu zásahu vyšší moci?

Drahé vrtulníky táhnou k zemi jiné akvizice AČR - lze smlouvu vypovědět z důvodu zásahu vyšší moci?
11 / 06 / 2020, 15:00

Důsledky masivního a několikaměsíčního vypnutí ekonomik nepochybně zásadním způsobem ovlivní veřejné rozpočty v příštích letech. Již dnes se hovoří o tom, že krize, která přijde, zasáhne hospodářství postižených zemí hůře než ekonomická krize z doby před deseti lety. Současně přichází v situaci, kdy jednak ekonomika zpomalovala již před vyhlášením přísných opatření, a naproti tomu státy NATO konečně reagovaly, některé rychleji, jiné pomaleji, na požadavek především americké administrativy, aby dostály neformálnímu závazku vydávat na obranu alespoň 2 % hrubého domácího produktu. Výdaje na obranu relativně i absolutně rostly, přičemž pokles HDP v dotčených zemích možná opticky sníží dopady krize. Bez ohledu na to budou jednotlivé vlády pod velkým tlakem.


První kolo diskusí o úsporách v armádním rozpočtu již máme ostatně za sebou i v České republice. Prozatímním výsledkem je převážně sdílený názor, že se obrana nesmí stát obětí hospodářské krize, v akvizicích a modernizačních projektech se bude pokračovat v předkrizových parametrech a 2% závazek chce vláda stále splnit v původním termínu, tedy v roce 2024. Což se snadno řekne, ale hůře udělá, zejména jsou-li poslední aktuální čísla o příjmech státního rozpočtu meziročně i historicky dramaticky špatná, a již třikrát zvýšený schodek na aktuálních 500 miliard je označovaný spíše za optimistický.

Když generální tajemník NATO Jens Stoltenberg prezentoval výroční zprávu Aliance za rok 2019, shrnul do několika pregnantních vět důvody, proč jsou výdaje na obranu důležité: "Žijeme v nejistém světě. Je důležitější než kdykoli, abychom stáli společně, pracovali společně a vzájemně se podporovali. Právě o tom NATO je. NATO zůstává věrno svému poslání zajistit mír a bezpečnost. Koronavirová krize bude mít vážné ekonomické důsledky. A krátkodobě nejen pro celou ekonomiku, aby pro vládní rozpočty. Přemýšlíme-li o dlouhodobých důsledcích, je příliš brzy, abychom cokoli řekli s jistotou. Musíte mít na paměti, že kdy členové NATO souhlasili investovat více do obrany, udělali to, protože žijeme v nejistějším, nepředvídatelném světě. To se nezměnilo. Očekávám od spojenců, že svému závazku investovat do bezpečnosti více dostojí. Musíme si také uvědomit, že větším investováním do své bezpečnosti a ozbrojených sil, posilujeme schopnost všech našich společností vypořádat se s nepředvídatelnými událostmi, krizemi a přírodními katastrofami, jaké například právě sledujeme."

V evropských členských státech a Kanadě již pět let za sebou obranné výdaje rostou. V důsledku toho dvouprocentní závazek plní dnes již (?) devítka členů. V uplynulém roce Spojené státy, jejichž HDP se podílí na součtu HDP členských států z 52 %, vydávaly 70 % veškerých výdajů NATO na obranu, které se v absolutní hodnotě dotýkají bilionu amerických dolarů. Jedním z dlouhodobě pro zanedbávání obrany kritizovaných a přitom klíčových evropských států je Německo. Ekonomové očekávají letošní propad jeho ekonomiky v rozmezí mezi 4 a 5 % a vláda v Berlíně ustupuje od ústavního závazku udržovat vyrovnaný rozpočet, resp. nemít schodek federálního rozpočtu převyšující 0,35 % HDP. Co to bude znamenat pro pokračování posilování výdajů na obranu a rozvoj projektů, jejichž cílem je obnovit bojeschopnost Bundeswehru, která byla v poslední době v důsledku podfinancování a špatné politiky terčem nevybíravých vtipů?

Více pozornosti je věnováno, podle mediálního obrazu soudě, spíše politice "nového zeleného údělu". V minulosti, podobně jako v České republice, i v Německu vláda v těžkých dobách jako první sahala na obranné rozpočty. A jakkoli dosud rozpočet německého ministerstva obrany každoročně rostl (o více než 10 % pro rok 2019), je otázkou, co můžeme očekávat letos a v blízké budoucnosti. A vzhledem k novodobému přístupu Angely Merkelové a jejích vlád, pro něž obrana nikdy prioritou nebyla, bude patrně Bundeswehr rád, vyjde-li ze situace s velmi pozvolným a plochým růstem rozpočtu. Ten ostatně ve srovnání s jinými státy (včetně České republiky) nebyl přehnaně ambiciózní ani před krizí: Německo chtělo dosáhnout 1,5 % hranice výdajů v roce 2025 a závazek 2 % měl být dosažen v roce 2031. Pokud naopak vláda sáhne ke škrtům, pro Bundeswehr nastanou skutečně zlé časy.

A nejde přitom jen o poměr výdajů k HDP, což je údaj sám o sobě nepříliš vypovídající, jakkoli schopnost jej realizovat není automatická, protože když se do nepřipraveného systému naleje příliš mnoho peněz, systém si s nimi neporadí, a určitě ne efektivně. Účelnost vynaložených prostředků je neméně důležitá než jejich relativní nebo absolutní výše. Poslední údaje o kondici českého státního rozpočtu naznačují, že nedávná rozhodná prohlášení české vlády o pokračování v armádních akvizičních a modernizačních projektech, budou vystavena dalšímu tlaku a pro ministra obrany a vládu jako celek nebude snadné rostoucí obranné výdaje tváří v tvář úsporám a omezením v jiných sektorech obhájit. Dolehnou na ně mj. předkrizové výdaje, jež byly kritizovány jako předražené nebo nevýhodné dávno předtím, než se ze 40miliardového schodku stal 300miliardový. A jestliže Ministerstvo obrany již na úvod protipandemických opatření v rozpočtu našlo a uspořilo přibližně tři miliardy korun, což je prezentováno jako krajní maximum, tím více bijí některé akvizice z loňského roku do očí. Na prvním místě pořízení dvanácti amerických vrtulníků, které mělo alternativu, jež nabízela úsporu nejen z pořizovací ceny, ale do budoucna i z provozních nákladů tak značnou, že vedle ní uspořené tři miliardy působí jako kapesné.

Proto je možná na místě klást si otázku, zda nyní nenastal čas přemýšlet, je-li za této situace vůbec reálné v této akvizici pokračovat a zda by nebyl prostor se z nákupu nějak nevyvázat. Obdobné akviziční smlouvy obvykle obsahují ustanovení o vyšší moci, tedy možnost smluvní strany od smlouvy bez sankce odstoupit v případě mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události, která má vliv na realizaci obchodu.

Mezivládní dohodu s USA na nákup vrtulníků doposud Ministerstvo obrany nezveřejnilo, lze tak jen spekulovat, zda rovněž obsahuje ujednání o vyšší moci. Budou-li se ale hledat úspory, je na místě, aby ministerstvo provedlo i kontrolu smluv u těch akvizicí, kde ještě nedošlo k plnění. Úspory v rezortu by totiž měly vycházet z aktualizace potřeb celé armády a z následného posouzení na co vlastně budou prostředky. Není možné totiž jen očekávat, že poběží všechny doposud zamýšlené projekty a pouze dojde k jejich „natažení“ v čase.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace