Drony Osprey-H jaké svět neviděl. Ladislav Semetkovský měl pravdu – a stát to vyšlo draho
foto: Easy Aerial / Public domain/Dron od spol. Easy Aerial
Ladislav Semetkovský v květnu 2024 varoval, že drony Osprey-H jsou jen předražený tuctový produkt a resort obrany platí desetinásobek reálné ceny. Realita je ještě horší.
V květnu 2024 poskytl zakladatel a šéf Primoco UAV pro Security Magazín ostrý rozhovor. Řekl o dronech Osprey-H, které si ministerstvo obrany objednalo bez soutěže za bezmála 30 milionů korun: „Je to tuctový produkt jako DJI. Osprey je stejný jako všechny jiné elektrické multikoptéry a důvody, které MO zmiňuje, jsou zcela nesmyslné.“ Dodal: „Garantuji, že cena konkurence by byla hluboko pod 5 milionů.“ Označil tvrzení resortu o unikátnosti, bezpečném přenosu dat bez rizika třetích stran a vojenském charakteru za lež. Žádná STANAG certifikace, žádné skutečné vojenské řešení – jen běžná komerční multikoptéra přeprodávaná přes českou firmu. Dnes, v roce 2026, už nelze jeho slova označit za přehánění. Realita, kterou popsaly Seznam Zprávy, je ještě horší, než sám předpovídal.
Výrobce drony nedodal. Peníze nevrátil. Prostředník v insolvenci
Ministerstvo obrany v prosinci 2023 podepsalo smlouvu se společnostmi Summit Advanced Systems a Summit Defense (ovládanými Doronem Schulzem). Zakázka na 10 kusů Osprey-H pro pyrotechniky Vojenské policie: 29,3 milionu Kč bez DPH. Klíčový detail – 17,6 milionu korun šlo předem jako záloha krachující firmě. Dodání mělo proběhnout do poloviny června 2024. Nestalo se. Firmy postupně upadly do insolvence (prosinec 2024), majetek minimální, zaměstnanci pryč. Část zálohy (méně než 8 milionů) putovala k americkému výrobci Easy Aerial – ten drony nedodal a peníze nevrátil. Ministerstvo odstoupilo od smlouvy až v listopadu 2025, tedy 17 měsíců po termínu. Celková škoda vyčíslena na cca 70 milionů korun (včetně 53 milionů smluvních pokut). Reálně se ale z firem v insolvenci prakticky nic nevymůže.
Ignorování českého průmyslu
Argumenty MO Jany Černochové o „unikátnosti“ a „nutnosti rychlého dodání bez rizika třetích stran“ se rozpadly na kusy. Drony nebyly unikátní – jak říkal Semetkovský, šlo o běžný typ elektrické multikoptéry. Žádná vojenská certifikace, žádné prokázané zabezpečení dat. A rychlost? Zpoždění dva roky a výsledek nula. Semetkovský navíc upozorňoval na ignorování českého průmyslu. Zatímco Primoco UAV v roce 2025 dodávalo desítky kusů certifikovaných strojů One 150 (první na světě se STANAG 4703), včetně kontraktů za více než miliardu korun, resort šel cestou překupníka bez vlastní výroby a bez reference z bojiště.
Kauza Osprey-H se stala učebnicovým příkladem toho, co se děje, když se zadává bez soutěže, platí vysoké zálohy firmě ve finančních problémech a ignorují domácí výrobci s reálnými certifikacemi, jejichž výrobky se mohou chlubit bojovými zkušenostmi. Semetkovského slova z května 2024 dnes zní jako varování, které nikdo nevyslyšel: „Konkurence by dodala srovnatelné řešení za zlomek ceny.“ Realita ukázala, že za zlomek ceny by dodala i něco funkčního – za původní cenu nedostane armáda vůbec nic. Bývalý jednatel Summit Advanced Systems a posléze poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar opakovaně tvrdil, že se zakázkou neměl nic společného a firmu opustil v roce 2022. Ať už je jeho role jakákoli, kauza zůstává symbolem selhání systému zadávání na ministerstvu obrany v uplynulém období.
Tagy