Éra hypersonických zbraní je tady - USA dohánějí náskok Ruska a Číny

Hypersonické zbraně jsou fenoménem moderního válčiště. Jejich nasazení umožňuje diverzifikaci, tedy cíl ničí bojovou/výbušnou hlavicí, nebo kinetickou energií způsobenou odolností materiálu a dopadovou rychlostí.

A právě typ bojové hlavice vyvolává diskuse, co je a není hypersonická zbraň. Vzhledem k rychlosti letu by byla definice jasná, vzhledem k typu hlavice či úderu na cíl se již názory rozcházejí. Rusko i Čína dávají hlasitě najevo, že mají hypersonické zbraně a v současné době mají před USA náskok. Nicméně USA momentálně provedly zkušební odpal slibné hypersonické rakety AGM-183 A ALRRW (Air-launched Rapid Response Weapon – zbraň rychlé reakce odpálená ve vzduchu), čímž mohou s nadsázkou řečeno ,,dorovnat sázky".

Na raketě AGM-183 v současné době pracuje společnost Lockheed Martin. Té byl udělen kontrakt v roce 2018 v hodnotě 480 milionů dolarů na vývoj hypersonické zbraně, která by byla vypouštěná ze vzduchu. Nosiči střely mají být bombardéry B-1B, B-52, B-21 Raider a letoun F-15E.

Technických parametrů vzhledem k faktu, že raketa je v prototypové fázi, zatím máme minimum. Z dostupných informací vyplývá, že maximální rychlost AGM-183 bude činit více než 24 000 km/h. Na další údaje si pak musíme nějaký čas počkat. Nicméně pokud naplní nová americká hypersonická zbraň očekávání, pro Rusko i Čínu to nebude dobrá zpráva.

Hypersonické zbraně by měly být schopny díky své rychlosti překonat všechny systémy protivzdušné obrany (PVO). A pak už je celkem jedno, zda mají kinetickou nebo výbušnou hlavici. Cíl je napaden, útočník má dominantní postavení a PVO není efektivní.

Z toho plyne, že jak horečnatě probíhá vývoj hypersonických zbraní, stejně horečnatě probíhá i vývoj obrany proti nim. Jenže obrana je vždy dražší než jednotlivý úder. Zde je možno jako příklad uvést radiové rušení. Signál je na určité frekvenci, ale rušení musí být na širší, aby pokrylo i případné odrazy.

A totéž je s hypersonickými zbraněmi. Útočník vypálí jednu střelu, ale obránce musí mít k dispozici systém detekce, identifikace, navedení a ničení hypersonických střel s velmi rychlou reakční dobou. A pak je samozřejmě důležité, zda se jedná o kinetickou, nebo výbušnou zbraň.

Kinetická zbraň je monolit letící vysokou rychlostí a mající malé rozměry, ale velký ničivý účinek v místě dopadu. Bojová hlavice s konvenční nebo jadernou náloží má samozřejmě jinou velikost. Proti balistickým střelám, vzhledem k jejich velikosti, byly vyvinuty protirakety, fragmentové střely nebo střely vypouštějící síť určenou k destrukci hlavice. Ale to není protizbraň k ničení kluzákových kinetických střel vyrobených z tvrdého kovu. Částicím i síti odolá, navíc jako nevýbušná není určena k sebedestrukci, když letí, tak letí. Lze předpokládat jisté softwarové řízení a schopnost rušení, ale odolnost kinetické hlavice je vysoká.

Takže se lze domnívat, že hlavní mocnosti v oblasti vyzbrojování, tedy Rusko, Čína, USA a v dohledné době i Francie, Velká Británie či Indie a pak i Pákistán, budou do hypersonických zbraní investovat nemalé peníze. A to jak ve vývoji zbraní, tak i obrany proti nim.

Na závěr dodejme, že na každou zbraň je dříve či později protizbraň. Jen zbraň je vyvinuta a nasazena a pak teprve se vyvíjí protizbraně, když jsou známé parametry možné obrany, a to chvíli trvá.

Zdroj: washingtonpost.com, bloomberg.com

Tagy