Zatímco svět napjatě sleduje, co se děje v Iráku, resp. kam povede vyostřená situace mezi Íránem a Spojenými státy, další krok za svou verzí snu o regionální (?) velmoci provádí turecký prezident Erdogan, náš spojenec ze Severoatlantické aliance. Posílá vojenské jednotky do Libye, kde budou podporovat oficiální, mezinárodně uznanou Vládu národní shody Faiíze Sarrádže, která Erdogana o pomoc požádala podle listopadové dohody o vojenské spolupráci. Turecko se tím mj. staví proti zájmům Egypta, Jordánska a také Ruska, které podporují generála Haftara a jeho Libyjskou národní armádu.
Haftarova spolupráce s Ruskem je trnem v oku Spojeným státům. Kongres ji také již v listopadu tvrdě odsoudil a označil za hrozbu pro libyjskou suverenitu. Haftarovy milice jsou zřejmě dostatečně silné, že mohou vládu v Tripolisu ohrozit a odstranit. A právě tomu mají zabránit turecké jednotky. Spolupráce obou zemí se přitom neomezuje na vojenskou podporu; jde o práva na těžbu nerostných surovin ve Středozemním moři. Kde si Turecko dlouhodobě počíná velmi agresívně zejména v kyperských vodách.
Psali jsme
Do Libye byli v posledních měsících přepraveni ruští vojáci, včetně příslušníků elitních výsadkových jednotek. V Libyi vystupují jako spojenci...
"Úkolem našich vojáků je koordinace. Vybudují na místě operační centrum. Jsou postupně na cestě," řekl v neděli stanici CNN Erdogan. Ruský prezident Putin, jehož vláda patrně podporuje ruské žoldnéře v Haftarových službách, Erdogana od tohoto kroku neúspěšně zrazoval. Celá situace mj. v plné nahotě ukazuje zoufalou neschopnost západoevropských zemí a Evropské unie vyřešit problém libyjské občanské války, jejímž jedním z důsledků je mj. ilegální migrace do Evropy. Zatímco evropské mocnosti a EU sedí a hledí, Rusko a Turecko jednají. Řeklo by se, že Turecko jedná v této otázce v souhře s Trumpovou administrativou, čímž do jisté míry navazuje na loňskou operaci proti syrským Kurdům - ta na první pohled vypadala jako americko-turecký konflikt, ale ve skutečnosti byla alespoň rámcově domluvena předem, byť způsob provedení Američany překvapil. Současné nasazení turecké armády v Sýrii i v Libyi, kritizované tureckou opozicí, ukazuje na velké sebevědomí a ambice tureckého prezidenta.
Přičemž podobně jako v Sýrii i v Libyi spolu s pravidelnou tureckou armádou přicházejí různí arabští bojovníci právě ze Sýrie, veteráni tamní občanské války, jejichž minulost a ideologické zázemí vzbuzují obavy. Spojené státy vyzvaly prostřednictvím svého velvyslanectví v Libyi k ukončení "toxického zahraničního vměšování v Libyi" a výslovně zmínily právě syrské bojovníky na jedné a ruské žoldnéře na druhé straně konfliktu.
Psali jsme
Prezident Donald Trump prohlásil, že bude chránit ropné oblasti v Sýrii a je připraven posílit americkou vojenskou přítomnost v oblasti....
V Libyi působí nepřehledné množství různých frakcí různých poetických i méně poetických pojmenování. Některé lze označit za džihádistické, včetně skupin hlásících se k Islámskému státu, které sledují vlastní cíle, a proti nimž stojí jiní mudžahedíni a mučedníci. Haftara podporující Spojené arabské emiráty považují Islamistické milice za páteř vládních ozbrojených sil.
Zatím nejsou k dispozici informace o rozsahu turecké vojenské pomoci. Podle Erdogana je jejím cílem nikoli bojovat, ale podpořit legitimní vládu a předejít humanitární tragédii. Proti turecké vojenské přítomnosti v Libyi se kromě Spojených států, Egypta, Jordánska nebo Spojených Arabských Emirátů postavily společným prohlášením také Izrael, Řecko a Kypr, které mají s Erdoganem špatné vztahy dlouhodobě. Při pohledu na tento výčet států a při vědomí, že generála Haftara podporuje zřejmě Rusko, je otázkou, co ve skutečnosti znamená, že oficiální vláda v Tripolisu je legitimní a uznaná OSN.
Tagy