.jpg)
Autor fotografie: Tuomo Salonen / SIMFinnish Aviation Museum / CC BY 2.0 / Wikimedia Commons|Popisek: Eurofighter Typhoon na letecké přehlídce v Kaivopuisto v červnu 2017.
Eurofighter Typhoon je dvoumotorový víceúčelový stíhací letoun kachní konstrukce původně určený pro vybojování vzdušné převahy. Eurofighter je považován za nejúspěšnější projekt evropské obranně spolupráce.
Vývoj Eurofighter Typhoon započal v roce 1983 a podílely se na něm v rámci konzorcia Eurofighter Jagdflugzeug GmbH založeného v roce 1986 společnosti Airbus, BAE Systems a Leonardo v mezinárodní spolupráci pěti zemí: Velké Británie, Německa, Itálie, Španělska a Francie, která projekt opustila ve prospěch vlastního letounu Dassault Rafale. Za vývoj a produkci Eurofighteru odpovídá v roli hlavního zákazníka NATO Eurofighter 2000 and Tornado Management Agency (NETMA) ustavená v roce 1996. Prvotními požadavky byla schopnost krátkého vzletu a přistání (STOL) a boj mimo vizuální vzdálenost.
První let a využití letounu Eurofighter Typhoon
Vývoj letounu Eurofighter Typhoon byl předlouhý, na čemž se podepsaly různé přístupy odpovědných politiků a především konec studené války. První let absolvoval až v 27. března 1994. A ještě déle trvalo, než byl nasazen do aktivní služby. V roce 1998 získal své bojové jméno: Typhoon. A do služby byl přijat 4. srpna 2003. Dnes je ve výzbroji letectev Velké Británie, Německa, Itálie, Rakouska, Španělska a Saúdské Arábie, a je exportován také do Ománu, Kuvajtu a Kataru. Celkem bylo dosud postaveno 623 kusů letounu Eurofighter Typhoon.
Eurofighter Typhoon sehrává důležitou roli nejen jako zbraňový systém, ale i jako symbol spolupráce mezi evropskými státy. Program Eurofighteru je výsledkem unikátního konsorcia čtyř zemí, které si uvědomily potřebu jednotného evropského bojového letounu. Tento projekt upevňuje vojenskou a politickou soudržnost uvnitř NATO, přičemž letouny jsou často nasazovány společně při operacích ochrany vzdušného prostoru aliance. Spolupráce v rámci programu navíc umožňuje transfer know-how a sdílení strategických záměrů, což Evropě poskytuje určitou nezávislost na vojenském vybavení ze zahraničí.
.jpg "Tim Felce (Airwolfhound) / CC BY-SA 2.0/ Wikimedia Commons")
Letové vlastnosti letounu Eurofighter Typhoon
Eurofighter Typhoon je považován za mimořádně agilní a ve vzdušných soubojích efektivní stroj. Letouny pozdější produkce získaly také protizemní schopnosti a mohou nést velmi pestrou paletu výzbroje. Prvního bojového nasazení se účastnil v roce 2011 při koaliční intervenci v Libyi v rámci RAF a italských vzdušných sil, kde prováděl letecký průzkum a útoky proti pozemním cílům. Kromě letů nad Libyí jsou časté zásahy proti ruským bombardérům Tupolev Tu-95, které se příliš přiblíží britskému vzdušnému prostoru.
Letoun Eurofighter Typhoon je vyroben z pokročilých kompozitních materiálů, což mu dává současně pevnost, nízkou hmotnost i snižuje radarový odraz, protože jen 15 % povrchu stroje je kovových. Je poháněn dvěma dvouproudovými motory Eurojet EJ2000 s přídavným spalováním, jež dokáží vyvinout tah 60–90 kN. Jsou vybaveny pokročilou diagnostikou, která dovoluje až 1000 letových hodin bez neplánované údržby. Současně jsou dosti odolné. Výrobce uvádí, že jejich výkon neklesá ani po 1400 letových hodinách.
Výzbroj letounu Eurofighter Typhoon
Pro plnění bojových úkolů je Eurofighter Typhoon vybaven řadou výkonných senzorů. Jde především o infračervený průzkumný a zaměřovací systém PIRATE, který vyhledává a sleduje tepelné zdroje jak v režimu vzduch-vzduch, tak vzduch-země. Ten je schopen sledovat současně až 200 různých cílů. Eurofighter Typhoon disponuje také radarem Captor-M s dosahem až 185 km. Vyvinut byl již také radar Captor-E, který dodá letounu schopnost útočit na pozemní cíle v jakémkoli počasí, a snad by měl být schopen detekovat i stíhací F-35 až na vzdálenost 59 km. Letoun je vybaven systémem AIS, který pomocí prvků umělé inteligence vyhodnocuje informace senzorů letounu i vnějších zdrojů (ostatních letounů, průzkumu, apod.) a snižuje tím zátěž pilota, který se může lépe soustředit na splnění mise.
Kokpit je projektován podle konceptu HOTAS (Hands-On-Throttle-And-Stick, tj. ruce na plynu a kniplu), který umísťuje nejdůležitější ovládací prvky na plynovou páku a knipl. Společnost BAE Systems dovává pilotům přilbu Striker s integrovanou kamerou nočního vidění a především schopností zobrazovat vybrané avionické a taktické informace a sledovat polohu pilotovy hlavy. Ochranné prvky zastupují jednak systémy varování před blížícími se střelami, jednak světlice (flare) pro oklamání raket s infračerveným samonaváděním, a chaff: tenké hliníkové proužky proti radarem naváděným střelám.
Výzbroj letounu se skládá z kanónu Mauser BK-27 ráže 27 mm a na třinácti externích závěsnících, čtyřech pod křídly, čtyřech po stranách motorových šachet a jedním pod trupem lze nést střely vzduch-vzduch AIM-9, AIM-132, IRIS-T, AIM-120B nebo pumy jako Pavewy IV, Paveway II/III/Enhanced, JDAM a další. V budoucnu by také letoun měl disponovat schopností nést řízené protizemní střely AGM-85, AGM-88, Storm Shadow nebo přídavné nádrže a zaměřovací a navádějící kontejner LITENING III.
Technické parametry a inovace Eurofighter Typhoon
Prázdná hmotnost letounu činí 11150 kg a maximální vzletová váha činí 23500 kg. Pro srovnání „náš“ JAS-39 Gripen váží prázdný 5700 kg a maximální vzletovou hmotnost má 14000 kg. Stíhací letoun Eurofighter Typhoon je také o necelých 300 km/h rychlejší, má o 4 km vyšší dostup, a přitom nižší plošné zatížení. Je-li cena jednoho Gripenu JAS-39 uváděna jako 30–60 milionů amerických dolarů, Eurofighter Typhoon vyjde na více než 100 milionů amerických dolarů.
Ačkoli základní verze Eurofighter Typhoon vznikla v 90. letech, letoun neustále prochází modernizačními programy, které mu prodlužují životnost a zajišťují jeho technologický náskok. V posledních letech je kladen důraz na integraci zbraní budoucnosti, včetně schopnosti nést hypersonické střely a pokročilé autonomní drony, což výrazně zvyšuje bojový potenciál letadla. Eurofighter Typhoon také získává nové senzory a datové systémy, které umožňují pilotům efektivněji reagovat na hrozby v moderním bojovém prostředí. Tyto inovace přispívají k tomu, že letoun bude relevantní i v následujících dekádách. Evropská letectva počítají se strojem minimálně na dalších 30–40 let. Přes složité začátky jde o nejúspěšnější projekt evropské obranné spolupráce. Jinou věcí pak ovšem je současná praxe jeho nasazování v kontextu poněkud nedostatečných výdajů některých evropských států na obranu.
Zdroje:
www.eurofighter.com,
www.britannica.com,
www.airbus.com