foto: Ministerstvo obrany, Public domain/NGŠ Řehka na Vojenském výboru NATO a EU
Oslovili jsme poslance sněmovního výboru pro obranu několika otázkami, které se týkají zvažovaného postu eurokomisaře pro obranu, odstraňování překážek pro obranný průmysl nebo náborů do AČR. Odpovídali místopředsedové Jan Hofmann (ODS), Pavel Růžička (ANO) a poslanec SPD Radovan Vích.
Jak vnímáte záměr, který oznámila předsedkyně EK Von der Leyenová, zřídit post eurokomisaře pro obranu? Jaké role a pravomoci by takový eurokomisař měl či mohl mít, a jak by jeho působení bylo koordinováno mezi EU a NATO?
Jan Hofmann (ODS): Mně taková role přijde spíše zbytečná. Nyní potřebujeme řešit akutní problémy zbrojního průmyslu a odstraňovat překážky, které mu komplikují výrobu. Hledání nového komisaře nám v tom nikterak nepomůže. Navíc náplní jeho činnosti by pravděpodobně byly části agend jiných komisařů, kterým by se pouze odebrala část jejich agend.
Pavel Růžička (ANO): Pro mě osobně je priorita NATO. Jakékoliv vměšování nikým nevolené Evropské komise je nepřípustné. Budu docela rád pokud po volbách do Evropského parlamentu již paní Von der Leyenová nebude vykonávat žádnou funkci.
Radovan Vích (SPD): Nevnímám to jako dobrý nápad. Nebudeme budovat vlastní obranné síly, síly vyčleňované pro NATO a nyní k této dualitě by se měly chystat ještě schopnosti vyčleňované pro EU? EU žádné schopnosti (kromě vojenského štábu a agentury Frontex) nemá, ty mají výhradně členské státy, které mají své armády a vyčleňují je mj. pro tzv. EU BattleGroups. Nepanuje také shoda mezi státy EU v otázce hrozeb a rizik, a tak je zatím pouze shoda na materiálu s názvem PESCO, který hovoří o 17 oblastech spolupráce, kde jsme se k některým málo bodům přihlásili. EU by se měla věnovat migraci, zemědělství. Post eurokomisaře pro obranu by spíše byla jen další židle u stolu a prostor pro další bujení bruselské unijní byrokracie.
Neměla by se Evropská komise v první řadě zaměřit na odstraňování překážek, kterým čelí evropský obranný průmysl, tak, aby mohl navyšovat své výrobní kapacity, což je základní předpoklad pro rozvoj obranyschopnosti jednotlivých států, Aliance, a pro efektivní podporu Ukrajiny?
Jan Hofmann (ODS): Jednoznačně měla. Na to ale nepotřebujeme dalšího komisaře, jehož volba by reakci EU pouze odsouvala. Naopak změna myšlení směrem ke zbrojním firmám musí nastat v celé komisi. Ovšem problém máme i ve finančním sektoru, kde řada západních bank označila zbrojní průmysl za špinavý a odmítá mu nejen půjčovat peníze, ale i například zřizovat účty. Takové myšlení se musí co nejdříve změnit, zvláště v situaci, kdy na druhé straně barikády průmysl přechází na tzv. válečný. Ani nemluvím o tom, že řada zemí nesplňuje ani minimální výdaje na obranu stanovené NATO , tj. 2% HDP, přitom v Rusko jde dnes na zbrojení ve výši 30% svého HDP.
Pavel Růžička (ANO): Ano to by mělo smysl. Škoda že to nikoho v Evropské komisi nenapadne.
Radovan Vích (SPD): Navyšování výrobních kapacit pro obranný průmysl a soběstačnost v oblasti obranného průmyslu zejména v době vyhlášení krizových stavů by měla být klíčovým parametrem úspěšnosti národní obrany. V případě jakéhokoli vojenského konfliktu je to právě plynulé doplňování osob, munice a výzbroje, co vyhrává nebo prohrává ozbrojený střet. Pokud má daná armáda výrobu zbraní, střeliva, munice ve svém geografickém dosahu má výraznou výhodu. Proto je potřeba podporovat hlavně náš, český, obranný průmysl, případně spolupráci s geograficky blízkými zeměmi, např. ve formátu V4. Podpora Ukrajiny je ovšem zcela jiná otázka, tam už se ocitáme v problému, dokdy ještě pokračovat vojenskými prostředky a je chybou zavrhovat mírové a diplomatické možnosti řešení konfliktu.
Armáda České republiky se potýká s problémem nedostatečného náboru, nahlédneme-li to cílem 30 tisíc profesionálních vojáků a 10 tisíc aktivních záložníků v roce 2030. Jaké spatřujete příčiny a jaká východiska?
Jan Hofmann (ODS): Já myslím, že se tento cíl podaří splnit, nicméně to je spíše základní předpoklad fungování armády. Příčinou je nedostatečná atraktivita povolání vojáka. Upřímně se tomu ani nedivím. Do armády dnes šli skutečně skalní příznivci a mnohdy se potýkali s tím, že sloužili na strojích stejných, jako jejich otcové a mnohdy i dědové. To se teď mění. Je třeba ale říci, že zatraktivnění nějaký čas potrvá. I od velitelů aktivních záloh máme informace, že se řada uchazečů hlásí právě z důvodu započaté modernizace armády, a to hlavně díky projektům F-35 a CV90. Armáda se také musí zaměřit na nábor a jeho zrychlení, aby od přihlášky k přijetí do služby neuplynuly roky, ale maximálně týdny.
Pavel Růžička (ANO): Náčelník generálního štábu není nejspíš dobrý manažer. Pokud do firmy chci získat nové lidi, tak je musím zaplatit, to je jednoduché pravidlo. Inspiraci si náčelník generálního štábu může vzít třeba u Lidlu, jak shánějí nové pokladní. Pokud dojde k zmrazení platů vojáků a odejmutí FKSP (fond kulturních a sociálních potřeb), tak ten kdo má odslouženo a získá výsluhový příspěvek nemá důvod v armádě pokračovat. Hovořím třeba z vlastní zkušenosti.
Radovan Vích (SPD): Vládní strany dlouhodobě neprovádí aktivní prorodinnou politiku. Tím pádem klesají populační ročníky a to dlouhodobě. Navíc armáda loví ve stejném „personálním bazénu“ jako další ozbrojené síly a bezpečnostní sbory. Do Armády ČR nemíří tolik lidí, kolik by mohlo. Na druhou stranu vážní zájemci o vstup do armády často neprojdou fyzickými nebo psychologickými testy, případně zdravotní prohlídkou anebo mají různá zdravotní omezení. To zužuje možnosti výběru. Dalším faktorem je nezájem o práci v Armádě ČR, která se stává čím dále méně atraktivní.
To, co předvádí pětikoalice spíš potenciální zájemce o vstup do Armády ČR odrazuje, a navíc ministryně Černochová se jim odměnila tím, že jim pro letošní rok nezvýšila tarifní platy, ale místo toho prosadila nákup amerických předražených letounů F-35. To vše má velký demotivační účinek pro armádu, kde vojákům dochází, že s výjimkou letectva nebudou finanční prostředky na rozvoj a udržování schopností pro ostatní druhy vojsk kde slouží. Řešením je proaktivní role státu s jasnými motivačními prvky ke službě v armádě a nikoliv pouze náborové příspěvky, které jsou s ohledem na současné ceny bytů a domů spíše směšné.
Náčelník generálního štábu Řehka řekl: „Někdy bude Česko muset zvážit nějaké jiné formy, ať povinné nebo dobrovolné služby, nebo nějakého mechanismu, který bude generovat dostatek záloh.“ Lze již nyní hodnotit výsledky tzv. dobrovolného předurčení jako nevyhovující? Jaké mechanismy pro generování dostatečných záloh si lze představit?
Jan Hofmann (ODS): Náčelník generálního štábu se o způsobu generování záloh zmiňuje v rozhovoru, kde také dodává, že armáda bude zkoumat určité varianty, jak by bylo možné zálohy generovat. Má představa tedy je, že armáda po nějakém vyhodnocení toho, jaké jsou zahraniční zkušenosti, přijde s například třemi variantami, a poté bude na nás politicích, zda se rozhodneme pro variantu A, B nebo C, nebo nezvolíme žádnou z nich. V žádném případě by se nemohlo jednat o vojnu tak, jak ji někteří ještě pamatují. Armáda nemá ani prostory, kde takové množství branců ubytovat, není je kde cvičit a musela by je i náležitě vybavit. Proto si počkám na to, s čím armáda přijde, a následně vyhodnotím. Dobrovolné předurčení je na svém startu, nikoliv v cíli. Jeho přínos muže být hodnocen až za několik let.
Pavel Růžička (ANO): Náčelník generálního štábu toho hodně namluví, někdy až příliš moc. Možná zapomněl, že v červenci 2023 začala platit novelizovaná branná legislativa. Třeba i dobrovolné předurčení, které se jeví jako totální fiasko. Proto se musím pana generála ptát, zda se velení AČR na tvorbě změny branné legislativy podílelo a proč případné změny již do této novelizované legislativy nezahrnulo. Takže jsme schválili novelu zákona, který armádě vlastně nevyhovuje. To je pro mě jako poslance docela zásadní poučení, protože pro novelu branné legislativy hlasovalo i naše hnutí.
Radovan Vích (SPD): Generál Řehka začíná říkat to, co tvrdím celou dobu, že zrušení základní vojenské služby v roce 2004 bylo chybou. Dnes se vláda vyhýbá termínu znovuzavedení základní vojenské služby z obavy o další pokles svých volebních preferencí. Od roku 2004 nebylo odvedeno 1,6 milionu osob podléhajících branné povinnosti a na nápravu nejsou lidské zdroje a kapacity ubytovací, školící a také potřebný materiál a vyzbroj. Armáda má vojáky v průměrném věku 39 let a 4300 aktivních záloh. Vojenské útvary nejsou tabulkové naplněné.
Řešením je zavedení dobrovolných odvodů s proaktivní rolí státu. To znamená úhrady zdravotního, sociálního pojištění a ušlé mzdy po dobu osmitýdenního výcviku jak odvedencům, tak jejich zaměstnavatelům. Následovat by měly poddůstojnické školy, školy důstojníků v záloze, zdokonalovací a přeškolovací kurzy atd. To vše zabezpečené potřebnou výzbrojí, výstrojí a učebně-výcvikovou základnou. Co se týká pouze administrativních odvodů, jak tvrdí prezident republiky Pavel, tak to je pouze fikce. Odvody musí probíhat fyzicky, formou lékařských prohlídek a psychotestů, na které nejsou kapacity ani v armádě a ani v civilním sektoru. U dobrovolného předurčení se ukázalo že zájem je ze strany veřejnosti pouze v desítkách osob a podobně je tomu i u dobrovolného vojenského cvičení. Postupně je potřeba pro efektivní obranu státu opět budovat armádu rozvinovanou na válečné počty v rámci vystrojených, vycvičených a vyzbrojených záloh ve výši několika desítek tisíc vojáků na základě dobrovolnosti.
Tagy