Evropa vůči ruské hrozbě usnula na vavřínech, ale švédská továrna na 155mm střely už spustila nepřetržitý provoz

Evropa vůči ruské hrozbě usnula na vavřínech, ale švédská továrna na 155mm střely už spustila nepřetržitý provoz
Autor fotografie: 55th "Zaporozhian Sich" Artillery Brigade / Wikimedia commons / CC-BY |Popisek: Samohybná houfnice Archer
16 / 02 / 2024, 07:00

I přes opakované výzvy představitelů evropských států a NATO většina Evropy není připravena na možný přímý útok Ruska. Švédská továrna společností Nammo a Eurenc Bofors AB ve městě Karlskoga k situaci zaujala jedinou možnou taktiku. Zvrat by také mohlo přinést zavedení a výroba efektivnějších naváděných granátů M982 Excalibur.

Zatímco sklady evropských států po dodávkách vojenské techniky na ukrajinskou frontu zejí prázdnotou, švédské továrny jedou na plné obrátky. Kupříkladu továrna na výrobu 155mm granátů společnosti Nammo ve švédském městě Karlskog v roce 2023 dosáhla dvojnásobného nárůstu výroby oproti předcházejícím rokům. I přes tento výkon a zavedení pěti směn, které jsou schopny zaručit výrobu probíhající 24 hodin po všech 7 dní v týdnu, však viceprezident společnosti Björn Andersson uvedl, že vyrobené množství stále neodpovídá poptávce po tomto druhu 155mm munice. Na dodávku někteří kontraktoři čekají dokonce pět až šest let. 

Nedostatek munice je podle ředitele továrny Eurenc Bofors AB sídlící ve stejném areálu ve švédském městě Karlskoga jako Nammo, Daniela Rydéna, způsoben nejen zvýšenou poptávkou po nábojích z důvodu války na Ukrajině, ale také celoevropským trendem všeobecného vyzbrojování států. Evropské země navíc kvůli bezpečnostní situaci nechtějí nadále využívat čínské produkty, a proto tlačí na větší osamostatnění evropského zbrojařského průmyslu. Podle Rydéna však nestačí navýšit počet směn. Je totiž potřeba také nakoupit nákladnější výrobní techniku a především zaměstnat odborníky. Celý proces vedoucí ke zvýšení výroby je vlastně ve výsledku úkolem na několik let. 

155mm granát

Evropské a americké závody se proto již od počátku konfliktu na Ukrajině v roce 2022 snaží posílit výrobu munice, avšak je patrné, že se rozhodnutí projeví až do několika let. Státy NATO se proto nacházejí v patové situaci, protože nesmí se svou dodávkou přestat, ale současně nábojů neprodukují dostatek pro vyzbrojení vlastní armády a přípravu na možný budoucí konflikt. Na vývoji v Evropě je navíc patrné, že nebezpečí Ruska zatím chápají pouze jeho sousedé nebo státy východní Evropy, mezi které nepatří jen Polsko a Česká republika, ale především také země Skandinávského poloostrova. Především Švédsko nejen vstupem do NATO, ale také velkou armádní podporou Ukrajiny v podobě dodávek tanků Stridsvagn nebo houfnic Archer s příslušnou municí, ukazuje velmi viditelně svoje odhodlání ubránit se postupu východního agresora. 

Podle poslankyně ukrajinského parlamentu Olexandry Ustinové ukrajinská armáda za den použije 8 000 dělostřeleckých granátů ráže 155 mm, což je 2 920 000 kusů této munice ročně. Dostupné informace navíc naznačují, že většina ukrajinských provozů, které byly schopné tuto munici vyrábět, byla zničena. Ukrajina je proto nyní závislá pouze na dodávkách ze zásob států NATO. Granáty ráže 155 mm jsou navíc používány pouze houfnicemi evropské a americké produkce, kterými jsou M777, Caesar, PzH 2000 nebo Archer.

Kromě tažné houfnice M777 jsou všechny výše uvedené stroje schopné využívat také naváděné dělostřelecké granáty americké výroby M982 Excalibur ráže 155 mm. Tyto střely zasáhnou cíl až do vzdálenosti 55 km s přesností na 5 metrů. Systém pracuje s GPS a aerodynamickou navigací, která mu umožňuje zaměření a strefení se do cíle. Kromě Španělska, které jej plánuje do své výzbroje zavést v roce 2024, s těmito projektily pracují armády Itálie, Nizozemí, Švédska, Británie a Německa. Také na ukrajinské frontě bylo od začátku konfliktu zaznamenáno několik úspěšných zásahů tanků granáty M982 Excalibur. 

Pravděpodobně také z důvodu nedostatku munice se snaží ukrajinská armáda orientovat na využití vlastních dobře dostupných technologií. Podle Business Insideru je téměř v každém ukrajinském větším městě zřízena dílna pro výrobu ve velké většině zatím stále civilních dronů. Ukrajina také v posledních dvou letech představila několik vlastnoručně vyvinutých a sestavených vojenských dronů UJ-23 nebo UJ-25. Kromě toho také armáda přistupuje k někdy mnohdy kreativnímu využitímu zastaralé sovětské techniky, jako tomu bylo v případě umístění děla KS-19 na podvozky vozidel MAN KAT1 nebo Tatra 815, o kterých jsme vás informovali v tomto textu

Tagy článku