Evropská komise proti bohorovnému MO. Kostlivcem ve skříni ale nejsou zdaleka jen Venomy a Vipery, otázník se vznáší i nad CV90

Evropská komise proti bohorovnému MO. Kostlivcem ve skříni ale nejsou zdaleka jen Venomy a Vipery, otázník se vznáší i nad CV90
Autor fotografie: Ministerstvo obrany, Public domain|Popisek: AH-1Z Viper AČR
08 / 02 / 2024, 13:00

Není to dlouho, Ministerstvu obrany byla definitivně potvrzena pokuta v bezprecedentní výši 550 milionů korun od antimonopolního úřadu za chyby při akvizici amerických vrtulníků Viper a Venom z roku 2019. Nyní začíná druhé kolo, o kterém jsme psali již před lety: akvizice zaujala Evropskou komisi. Namísto paniky a politických přestřelek by bylo lepší si ze situace vzít ponaučení.

Evropská komise zahájila řízení s Českou republikou kvůli tvrzenému porušení povinností plynoucích ze směrnice o veřejných zakázkách v oblasti obrany a smlouvy o fungování Evropské unie, a to kvůli akvizici vrtulníků Venom a Viper. Nejde o ránu z čistého nebe, ale očekávaný krok navazující na domácí potvrzení půlmiliardové pokuty od ÚOHS. O krok, o kterém jsme na stránkách Security Magazínu před třemi lety psali a předvídali ho. Je logickým důsledkem postupu českého ministerstva ve sledované kauze akvizice letounů CASA. Evropská komise v listopadu 2011 zastavila právní kroky proti České republice. Komisi vadilo, že letouny nebyly vybrány v otevřeném výběrovém řízení. Česká republika se však zavázala situaci změnit. Přišla změna legislativy a závazek, že se problém nebude opakovat a evropská pravidla hry budou respektována. O pouhých osm let později se ale problém opakoval a vláda ČR dala bez soutěže přednost nyní dokonce mimoevropskému dodavateli.

O Evropské komisi a principech, které v různých oblastech navrhuje, prosazuje a následně vynucuje, si lze myslet leccos, ale důraz na podporu domácího, a tedy v tomto kontextu evropského, obranného průmyslu je racionální a zdravý nejen z hlediska ekonomického, ale také dlouhodobě bezpečnostního. Domácí, geograficky blízká řešení jsou nejlepší zárukou, že v době krize, pro kterou je ta či ona technika pořizována, bude plně dostupný servis, náhradní díly a náhrada ztrát, a jen stabilně a dlouhodobě podporovaný domácí průmysl může rozvinout dostatečné kapacity, které zabrání závislosti ozbrojených sil evropských států na mimoevropských dodavatelích. Neplatí to absolutně ve všech ohledech, jistě existují technologie, které je nutné pořídit v zámoří. Ale důležitá je v takovém případě transparentnost, racionalita argumentace a nezpochybnitelnost rozhodnutí. A s těmi má české Ministerstvo obrany problém skutečně dlouhodobý.

Viper a Venom

Mnohem důležitější než vnitropolitické půtky, které se již rozjíždějí, tedy divadlo, v němž budeme svědky "diskusí" na téma, kdo za to může – aniž by z věci byla či vlastně mohla být vyvozena jakákoli osobní odpovědnost – je otázka, zda si Česká republika a Ministerstvo obrany umějí z dřívějších chyb vzít nějaké ponaučení. A tak to při nejlepší vůli při pohledu na způsoby, které při akvizicích Ministerstvo obrany nadále uplatňuje, opravdu nevypadá. "Živě si pamatuji jednání výboru pro obranu v únoru 2021, kde jsme pokutu od ÚOHS poprvé projednávali a kde od Vás bohorovně zaznívalo, že nám vůbec nic nehrozí," píše dnes na Twitteru ministryně Černochová exministru Metnarovi. Dva dny poté, kdy ve Sněmovně prohlásila: "...bojová vozidla pěchoty jsou na ÚOHSu, no jsou, protože tam podala firma, která vlastně ani se neúčastnila žádného tendru ani vlastně nevíme, že by měla mít schopnost bojová vozidla pěchoty zajistit, tak podala nějaké námitky v rámci ÚOHSu, tohle se přece děje běžně. Tohle se dělo panu Metnarovi každou zakázku a dělal z toho někdo nějaké halo? Nedělal."

Naprosto stejná a trvající bohorovnost Ministerstva obrany, a to v situaci, kdy Evropská komise České republice vyčítá (ve věci vrtulníků) obcházení směrnice o veřejných zakázkách v oblasti obrany o organizaci nabídkových řízení zneužitím výjimky pro mezivládní zakázky stanovené v uvedené směrnici. Přímé zadání zakázky rovněž podle Evropské komise porušuje zásady Smlouvy o nediskriminaci, rovném zacházení a transparentnosti tím, že zbavuje společnosti EU možnosti předkládat nabídky a účinně soutěžit o zakázku. Porušení souvisí také s požadavkem českých úřadů na průmyslovou účast českých firem na zakázce. Omezující opatření ukládající zahraničním dodavatelům povinnost spolupracovat pouze s domácími společnostmi porušují podle Evropské komise základní principy Smlouvy.

Oznámení o zahájení jednání o CV90 a F-35

Výše uvedené není aplikovatelné na akvizici pásových BVP? Nejsou náhodou výše uvedené výhrady velmi příbuzné tomu, co namítala Janou Černochovou zmíněná firma a čím se dnes zabývá ÚOHS? Bez jakéhokoli výběrového řízení vláda Petra Fialy rozhodla o tom, že koupí BVP CV90, a to od Švédského království. V nově vypsané zakázce se vůbec nezabývala jinými nabídkami. Se Švédy vzniklo v prosinci 2022 memorandum o porozumění. Ale již v lednu 2023 se ČR dozvěděla, že Švédsko jako takové vozidla prodat nemůže, a že je třeba uzavřít smlouvu s výrobcem, společností BAE Systems-Hägglunds. To pak vláda schválila a smlouvy byly podepsány v květnu 2023. Jak se na tento postup bude dívat Evropská komise? Nebude to vnímat jako obcházení směrnice, diskriminaci, nerovné zacházení a netransparentnost, jež znemožnily dalším evropským firmám předložit nabídku a účinně soutěžit o zakázku?

Česká republika má na odpověď Evropské komisi dva měsíce, ale ministryně Černochová má den po přijetí dopisu z Bruselu v 5:25 ráno celkem jasno a píše svému předchůdci: "Hodláte se k tomu nějak vyjádřit? Třeba uznat chybu a přijmout konečně za něco odpovědnost?" Znamenají tato slova, že se Česká republika vůči Evropské komisi oficiálně vyjádří ve smyslu, že uzná v procesu akvizice vrtulníků H-1 chybu? V tomto případě nejde o relativně banální problém nevypořádání námitek společnosti Leonardo, které bylo předmětem zkoumání českého antimonopolního úřadu a vyústilo v pokutu ve výši 550 milionů hrazenou ze 2 % HDP vyčleněných na obranu, ale o problémy principiální týkající se přístupu českého MO k akvizicím vojenské techniky, tedy k nesprávně řešeným akvizicím formou mezivládní dohody.

Česká republika málem dostala přes prsty v kauze CASA a slíbila nápravu. Poměrně rychle se ale oklepala a rozjela další kolo zpochybnitelných akvizic. Je vcelku lhostejné, která politická strana nebo který ministr právě stojí v čele. Politickou odpovědnost samozřejmě nesou, ale fakticky v každém detailu nerozhodují. Jejich podřízení nejen ze Sekce vyzbrojování a akvizic je ujišťují, že zvolené postupy jsou správné. Armáda, hierarchizovaná a disciplinovaná, dodá argumenty o tom, že právě tato technika a žádná jiná splňuje definované potřeby, a ministr by musel mít mimořádně vyvinutý smysl pro detail a velmi dobrý důvod, aby v tomto prostředí zvolené postupy svých podřízených efektivně rozporoval. Ryba v tomto případě prostě nesmrdí od hlavy a kořeny problému jsou spletité a velmi hluboko.

Slova ministryně Černochové o bohorovnosti by se jí časem mohla vrátit jako bumerang. I ona velmi sebevědomě hájí svůj postup v kauze nákupu BVP CV90. Půlmiliardová pokuta v zakázce za 18 miliard korun na vrtulníky bude ničím ve srovnání s pokutou, kterou Česká republika může dostat od Evropské komise. A ta nebude ničím s případnou pokutou za BVP, kde je zatímní hodnota smlouvy vyčíslena na až 70 miliard korun. Nápravu ve smyslu zrušení smlouvy a nějakém vrácení již dodaných vrtulníků a nově vypsané zakázce samozřejmě očekávat nelze, v tomto ohledu je smyslem dalšího postupu spíše náprava případných aktuálních a prevence budoucích problémů. Předpokladem je, že se na Ministerstvu obrany začnou důsledně zabývat tím, aby byly zakázky realizovány v souladu s platnou legislativou.

Zdroj: Ministerstvo obrany, Twitter, ČTK

Tagy článku