foto: Redakce SM/Ministr obrany Jaromír Zůna
Po uvedení Jaromíra Zůny do funkce ministra obrany měl Security Magazín exkluzívní příležitost oslovit ho v rozhovoru o prvních krocích a hlavních prioritách nového vedení rezortu.
V programovém prohlášení je zdůrazněno budování profesionální a technologicky vyspělé armády – jaké první kroky v tomto směru připravujete?
Ten první krok, a je to také řečeno v programovém prohlášení, je aktualizace Koncepce výstavby Armády České republiky. Je otázka, jestli budeme aktualizovat současnou verzi, která byla přijata v roce 2023, anebo jestli nepůjdeme cestou další verze KVAČRu v rámci pravidelného cyklu. To mám za pravděpodobnější.
V politickém prostoru, v předvolební diskuzi, velmi často na téma této koncepce zaznívala argumentace: „My přece Koncepci výstavby Armády České republiky na rezortu obrany máme, ona tady je.“ Ale už nikdo nedodával to, že tuto koncepci výbor pro obranu odmítl vzít na vědomí. A nezvykle i v kontextu historie koncepčních dokumentů se od ní odvrátila i ministryně obrany, která říkala: „Obraťte se na náčelníka generálního štábu, to je dokument armády.“ Není. Je to dokument ministryně, která ho předkládá na vládu. A je to dokument, který je stanoven zákonem.
Co byste vyčetl stávající platné verzi, co jí chybí a chybět by nemělo?
Tuto třetí armádou předloženou Koncepci výstavby Armády České republiky v bezpečnostní komunitě mnozí označili za „povídačku“. Protože je velmi obecná a hodně mi připomíná koncepci z roku 2008. A sám náčelník generálního štábu, přestože byla přijata v prosinci 2023, už v únoru 2024 na velitelském shromáždění řekl, že personální model Armády České republiky je neudržitelný. Že v souvislosti s plánovanými novými CT bude potřeba posílit armádu o 7500 vojáků. A že se nevyhneme, v nějaké formě, prezenční vojenské službě. Nic z toho ale v té koncepci není. Jinými slovy to znamená, už jen tyto věci, že aktuálně platný dokument nám vlastně nerezonuje jednak s tím, kam jdou bezpečnostní potřeby tohoto státu, jednak obsahově – z hlediska validity informací, které obsahuje.
Nic podobného se nikdy předtím nestalo, kromě roku 2009, kdy ministr obrany Barták na velitelském shromáždění, kde se měla projednávat Koncepce výstavby Armády ČR jako hlavní bod programu, ji tam na místě zrušil. To byly za posledních 25 let jediné dva případy. A jsem-li schopen z hlavy vám tento detail popsat, je to proto, že já jsem ten, kdo před 25 lety v rámci projektu profesionalizace armády připomněl ve své koncepci tehdejšímu ministrovi obrany Tvrdíkovi, že máme v rezortu obrany 3500 doktrinálních dokumentů, předpisů, kde se v úvodní preambuli hovoří o Komunistické straně Československa. A že se vstupem do Aliance musíme kompletně tuto architekturu, tu hierarchii koncepčních dokumentů přebudovat, přepracovat.
Navrhl jsem, aby se na to vytvořila kapacita, vytvořilo se Velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín ve Vyškově. Vzniklo tam doktrinální pracoviště, a byli to schopní skutečně velmi úspěšně napravit, byť to trvalo roky. Doktrinální oblast je součástí mé odbornosti, oblasti, které jsem se věnoval. Také jsem dva roky sloužil v Americe na doktrinálním pracovišti Training and Doctrines Command. To má asi šedesát tisíc lidí, jsou v něm soustředěné všechny školy, a tvoří se tam veškeré koncepce, předpisy, doktríny, vize, strategie pro výstavbu pozemních sil, a těm se musí přizpůsobit i ostatní součásti ozbrojených sil.
Je to moje oblast, sleduji to průběžně a kdykoliv jsem schopen do toho vstoupit. A proto také vím, že v současné době právě tam taková shoda, realismus, řešení té základní rovnice – účel, typ a velikost ozbrojených sil – není vyřešeno. V nové koncepci právě ten účel, typ a velikost ozbrojených sil musíme řešit. Je to principiální otázka a celé to budeme muset přenést do reality, tedy zda a jak to provést. Protože koncepce je o tom, jak. Vize je vize, ale koncepce musí být vysoce praktická, tam nelze filozofovat. Každá věta v ní musí být podložená, každý úkol musí být měřitelný, dosažitelný. Bude to chtít jiný pohled, a to je klíčové.
Druhá klíčová věc, a ta se nikde v našem mediálním prostoru neobjevuje, ale já jsem o ní hovořil nedávno v Praze na jedné konferenci, která se zabývala otázkou kritické infrastruktury, odolnosti a podobně, je, že dnešní situace mi hodně připomíná roky okolo roku 2000, 2001, 2002. Co se tehdy stalo? Vstoupili jsme v roce 1999 do Aliance, v roce 1999 bylo 50. výročí NATO, bombardování Jugoslávie, NATO změnilo systém obranného plánování a přešlo ze symetrie obranného plánování, to znamená proti protivníkovi, na plánování podle schopností. Od té doby tu máme pojem schopnost. A také v roce 1999 NATO přijalo novou strategickou koncepci. A my jsme tedy vstupovali za této situace do Aliance.
A když jsme se podívali na to obrovské spektrum požadavků, úkolů, které ze členství, integrace a interoperability v rámci NATO vyplývaly, tak bylo jasné, že to se do tehdejší armády nevejde. A tehdy padlo rozhodnutí, že to musíme řešit. A jsme u zmíněné rovnice „účel, typ a velikost“. Jediným řešením byla systémová změna. Jinými slovy, přešli jsme na profesionální armádu. A když se na to podíváme dnes, je to to samé. Jsou tady bezpečnostní potřeby. Je tady negativní vývoj v bezpečnostním prostředí. Jsou tady nové požadavky Aliance. Požadavek 3,5 %, 1,5 %. Je tady obrovský tlak ze strany Spojených států a zevnitř Aliance na to, aby Evropa převzala větší díl odpovědnosti, modernizovala, posilovala své vojenské schopnosti. Jsou tady nová CT, která byla přijata v Haagu, cíle výstavby schopností.
Když se to celé vezme, tak se to nevejde do současné struktury armády. Nevejde se to do současné struktury ministerstva. Toto je skutečně moje specializace, výstavba síl, výstavba armády. Když náčelník generálního štábu na velitelském shromáždění v únoru 2024 řekl, že potřebuje 7,5 tisíce vojáků navíc oproti koncepci, tedy 37,5 tisíce, tak do půl hodiny jsem volal do České republiky, protože jsem si to dosadil do svých rovnic. A mně vyšlo, že pro rezort obrany to ve skutečnosti znamená 43 tisíc až 45 tisíc vojáků, podle toho, jaké řešení bude přijato. A dnes víme, jak to je přesně.
Je to řešitelné?
Je to řešitelné. My dnes, když se toto vše shrne, vidíme, že jsme v době požadavku na provedení systémové změny. Ale systémovou změnu současný KVAČR nenabízí. Proto se musí udělat nová koncepce, a ta tu systémovou změnu musí reflektovat. Sám jsem na to velmi zvědavý. K tomuto účelu budeme mít už ve středu 17. prosince setkání na Generálním štábu spolu s prezidentem, kde se právě o těchto otázkách budeme bavit. Bude to velmi náročné. Protože já vím, jak náročné to bylo před 25 lety. Myslím si, že panuje naprostá shoda, ale půjde o to, jak to udělat, aby to bylo přijatelné sociálně a ekonomicky. A současně, abychom zajistili bezpečnostní potřeby, které tento stát má. V tom to bude náročné a já se na to hodně těším. Toto jsou zrovna takové etapy vývoje armády, ve kterých jsem se vždy nejvíce nacházel. Kde jsem mohl realizovat celou dlouhodobou zkušenost, i koncepční, teoretickou a praktickou znalost.
Proč člověk, voják na prvním místě? A proč ta modernizace a ty technologie? Protože to, co budeme muset udělat, je přejít na jiný model výstavby, který bude spočívat v náhradě lidské práce. Náhradě člověka technologií. Tam, kde máme dnes tři osádky, tři zbraňové systémy, v rámci modernizace armády budeme potřebovat jeden, který má tytéž schopnosti a přitom vyžaduje jednu osádku. A ono už to existuje. My to jen musíme zapracovat do naší koncepce, našich plánů, a touto cestou jít.
Druhá věc. Víme bezpečně, teoreticky, a o tomto jsem v minulosti vedl se svými kolegy spoustu pří, je otázka dosažitelnosti cílů v personální oblasti. Jestliže jsme v roce 2002 v rámci profesionalizace měli k dispozici 1,4 milionu lidí ve věku 18 až 24 let. Dnes je jich jenom 800 tisíc.
A jsou v horším stavu.
Tak. To znamená, že práce s člověkem bude někde úplně jinde. Úplně někde jinde. Samozřejmě i toto má koncepční řešení, která v minulosti existovala, jen s přechodem na profesionální armádu celospolečensky, ale i v té bezpečnostní komunitě už odezněla, nikdo už si je ani nepamatuje. Nebudu předjímat, na čem se dohodneme, ale představu, jakým způsobem to udělat, abychom ty ambice naplnili, a zároveň zůstali v realitě lidských zdrojů, mám jasnou. Bude to soubor opatření, který bude vyžadovat nejen práci s lidmi, práci s veřejností, dát možnosti veřejnosti, aby se mohla angažovat těch, řekněme, branně bezpečnostních aktivit. Stala se součástí systému.
Stejně tak obranný průmysl. Máme koncepci vyzbrojování z roku 2019, ale 2019 a dnešek, to jsou úplně neměřitelné stavy. Bude tedy vypracována nová strategie, která povýší dřívější vztah, který lze charakterizovat jako: „Víme o sobě, ale jsme od sebe,“ na stav, který bych nazval „Sdílená odpovědnost.“ Tedy udělat obranný a bezpečnostní průmysl součástí bezpečnostního systému státu.
Můžete přiblížit, jakou formou by takového cíle mělo být dosaženo, a proč je to důležité?
V minulosti, když jsem byl majetkový hospodář rezortu Ministerstva obrany, velel jsem celé podpoře, přese mě šly všechny akvizice, a tak dále. A bez ohledu na to, jaká byla restriktivní opatření, jsem chodil na asociace, chodil jsem na výroční jednání, chodil jsem na všechny akce. A když se mě někdo ptal, vždy jsem odpověděl: „V Americe mě učili něco jiného. Tečka.“ A nikdo už neřekl ani půl slova. A nikdy jsem neměl problém. Proč? Protože skutečně, když jsem studoval na strategických školách, tak tam také studujete obranný průmysl. Chodíte do těch největších korporací. Dostáváte briefingy, školení a tak dále. A není to nic proti ničemu.
Historicky totiž funguje pouze jedna jediná věc. Otevřená transparentní komunikace. O tom se tedy v této oblasti uvažuje, a, jak jsem řekl, musíme vypracovat novou koncepci. Do toho se jako ministr opravdu vložím. A nebudu tím ministrem minulosti, který to jen odnesl na vládu. Vložím se do jejího zpracování vlastníma rukama. A vypracujeme dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2040. Ten by měl logicky vzato vytvářet zadání pro Koncepci výstavby Armády České republiky.
Podpoříme Hospodářskou komoru, podpoříme její aktivitu, pokud jde o vypracování nového návrhu zákona, který by upravil obchodování G2G, návrh zákona o mezivládní obranné spolupráci. Cílem je podpořit exportní příležitosti českého obranného průmyslu prostřednictvím legislativní úpravy, která umožní zahraniční obchod s vojenským materiálem v režimu vláda-vláda. Současně umožní českým subjektům působit v roli implementačního aktéra. Uvidíme, jak daleko se dostaneme.
Chceme tímto podpořit Hospodářskou komoru v legitimizaci a legalizaci všech těchto činností. A zároveň podpořit náš obranný průmysl. Současně podpoříme a budeme spolupracovat s Hospodářskou komorou na vypracování strategie rozvoje českého obranného průmyslu, která by měla nahradit zmíněnou koncepci vyzbrojování z roku 2019, která už neodpovídá současným potřebám. Jde tedy o tyto věci a řadu dalších opatření. V zásadě o rovné příležitosti a o to, aby to bylo transparentní, aby všechno bylo účelné, aby věci byly podložené. Protože prioritou bude, aby výdaje na obranu byly, ono už to možná zní jako klišé, skutečně vydávány účelně, aby se promítaly, a teď je požadavek relativně rychle, do zvyšování bojové hodnoty a připravenosti armády.
Hovoříte o spolupráci s Hospodářskou komorou. Bude v tomto procesu hrát také svou roli Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu?
AOBP? Ano, samozřejmě. S Asociací spolupracujeme a budeme spolupracovat. Bude toho samozřejmě víc, protože objemy prostředků, které jdou do obrany a bezpečnosti, jsou veliké. A skutečně potřebujeme nástroje, které umožňují jejich efektivní využití.
Podívejte se na to jinak. Všichni čteme státní závěrečné účty. A když máme státní závěrečné účty za rok 2022, 2023, 2024 a bude to i teď, tak nikdy dvě procenta nepřekonali. Vždy zůstali pod dvěma procenty. Určitě to přitom není o nějakém závodu. Ale je to o smysluplném vynakládání výdajů státního rozpočtu, které posílí obranyschopnost a bezpečnost České republiky.
A rovněž si uvědomujeme, že na významu nabývá otázka vnitřní bezpečnosti České republiky. Máme celou řadu informací týkajících se vývoje v Evropě po ukončení konfliktu na Ukrajině, ale i z hlediska dalších rizik. Máme tady nové operační domény, máme tady celou řadu dalších oblastí, které jsou stejně aktuální. V tom rezort obrany určitě bude spolupracovat s ostatními složkami bezpečnostního systému státu. Tak, abychom institucionalizovali a zpevnili bezpečnostní systém České republiky.
Jaké kroky budou nezbytné pro lepší koordinaci mezi armádou a dalšími bezpečnostními složkami?
Důležitá bude součinnost. Připravuje se celá řada projektů, o kterých jsme nyní začali s novými ministry jednat. Jako příklad mohu uvést společná rekrutační a výcviková střediska pro bezpečnostní systém. Tak, aby se složky nekanibalizovaly. Budou vytvořena společná rekrutační střediska, kde budou zastoupeny všechny složky, budou sdílet zdroje, současně se tam vybudují kapacity pro aktivní zálohy, zázemí, výcviková zařízení a tak dále. To je jen jeden z příkladů. A těch příkladů je celá řada.
Cíl je obecný: navázat na to, co se z hlediska výstavby ozbrojených sil udělalo a zase to posunout někam dál. Kolegové by to potvrdili, já jsem na poradách na Generálním štábu, ještě jako oficír říkal: „nezapomeňme se taky někdy pochválit.“ Že dokážeme něco udělat dobře. Protože my jsme zavalení, a to je naše atmosféra celospolečenská, kritikou. Ale udělalo se i hodně velmi dobrých věcí. Po deseti letech od vstupu do Aliance, my jsme byli nejlépe transformovanou armádu ze všech bývalých postkomunistických zemí. Byli jsme napřed, teď už nejsme. Ale tehdy jsme měli velikánskou dynamiku, a to díky tomu, že jsme byli první, kdo spustili projekt profesionalizace a kvalitativní změnu armády. Jen jsme nedotáhli druhou polovinu názvu toho dokumentu: Koncepce výstavby profesionální Armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil. Mobilizaci, to, co je dnes aktuální, jsme viděli už tehdy jako základní nástroj odstrašení státu, který disponuje pouze konvenční vojenskou silou. Ale nikdy na to nebyly peníze, nikdy to nebyla priorita a po roce 2008 se všechno překlopilo vysloveně na výstavbu expedičních schopností.
Vládní politici dnešní koalice dlouhodobě mluví o potřebě auditu zakázek rezortu obrany, revize české muniční iniciativy, posílení transparentnosti. Trvá tento záměr?
Ano, ten záměr trvá. Ale technickou část, provedení, vám teď neodpovím. Objektivně, protože to se musí naplánovat, musí se na to vyčlenit kapacity. A musí se to, pokud už se něco takového spustí, dovést k nějakému výsledku. Bude to náročná věc. Ano, ten úkol trvá, a průběžně se dozvíte, jakým způsobem to bude probíhat. Některé věci mají nadnárodní rozměr. To jsou třeba některé akvizice, a je to třeba i zmíněná muniční iniciativa. Tím je to ještě složitější. Je jednoduché udělat audit na nějakém úřadě, kde jediná vykazovaná činnost je úřední činnost. To znamená spočítat, kolik tam je lidí, kolik to stojí, jaké jsou výstupy a tak dále. V případě obrany všichni rozumí tomu, že je to velmi složité. Velmi složité.
Ve vládním programovém prohlášení je předestřena vyšší efektivita, hospodárnost a transparentnost zakázek rezortu. Mluvil jste také o žádoucí změně v přístupu v zakázkách G2G. Bude kladen větší důraz na soutěžení zakázek?
Určitě. Určitě bude zvýšený tlak na to, aby se těžiště z přímého zadávání a G2G přeneslo více do oblasti otevřených soutěží. Ale pozor, nejde udělat nějaká dělicí čára, protože soutěžit strategickou zakázku není jednoduché a viděli jsme, k čemu to vedlo, když se řešily takové akvizice, jako bylo třeba BVP, a podobně. To je kategorie strategických projektů, strategických zakázek. Něco jiného je, když jde o zakázky charakteru zabezpečení běžného života vojsk. Vše je odvislé od kategorie akvizice. Jestli jde o strategický projekt, významný projekt, akvizice, které slouží v zabezpečení života, provozu a plnění úkolů armády. Tak tam se odlišuje, jakým způsobem podle zákona o veřejných zakázkách bude zakázka provedena. Jde o systémový přístup, aby byl proces systémový a legitimní. Aby byl odrazem celkové stabilizace hlavních řídících procesů v rezortu obrany. Protože ty dnes ve velké stabilitě nejsou. Něco je dáno objektivně, něco je dáno subjektivně.
Objektivní je například tlak úkolů, které jdou z Aliance. Subjektivní je to, jak byly nastavené některé priority. Armáda České republiky musela odložit nákup celé řady zbraňových systémů, které měly být pořízeny koncepčně v letech pro těžkou brigádu, protože se udělaly zásadní, řekněme, politická, geopolitická rozhodnutí ohledně akvizic. Musíme z hlediska priorit přenastavit akviziční plán. To je objektivně dané. A aktuální seznam akvizic musí být v souladu s vývojem rozpočtu. Rozpočet bude tím výchozím bodem. A my ho nevíme. Musíme ve vládě ten rozpočet co nejrychleji rozklíčovat.
V tomto kontextu zaznívají hlasy, že jako ministr-odborník, který nemá přímou vazbu na politickou stranu, v tomto ohledu nebudete mít úplně komfortní pozici, nebudete mít silnou politickou pozici. Cítíte, že budete mít podporu od ostatních vládních kolegů a od vládních stran, když budete potřebovat pro obranu vyjednat větší prostor?
Jsem kromě dalšího také místopředsedou vlády. Vláda rozhoduje ve sboru a primární je role premiéra. Ten vládu řídí. A pokud jsou tam rozdílné otázky, rozdílné pohledy, rozdílné programy politických stran, je to premiér, který v rámci koaličních jednání tyhle věci bude řešit. Já si nemyslím, že by má pozice byla slabá.
Cítíte podporu?
Absolutně. Absolutně.
Tagy