Exkluzivně: Tlaky na mě byly velké a z různých stran, žádnému jsem ale nepodlehla, říká v rozhovoru pro SM bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová

SM přináší exkluzivní interview s bývalou ministryní obrany a současnou poslankyní Karlou Šlechtovou. Tu si nakonec premiér Andrej Babiš nevybral v roce 2018 do své druhé vlády, kde ji nahradil Lubomír Metnar. Jak Šlechtová s odstupem hodnotí práci na ministerstvu, co se jí v rezortu podařilo prosadit, a má nějaký tip na vítěze největšího tendru v dějinách armády na nová BVP? Více se dozvíte v našem rozhovoru.

Paní poslankyně, vaše poslední živě přenášená tisková konference byla velmi emotivní, Bylo na vás vidět, že byste ráda jmenovala „osu zla“, ale neřekla jste jména. Napadají vás nyní nějaká konkrétní několik měsíců ex post?

Andrej Babiš mě do funkce ministryně obrany navrhl proto, abych rozhýbala akvizice. Nebyl spokojen s tím, co se tam čtyři roky dělo. Požádal mě, abych v této oblasti našla případná hluchá nebo šedá místa, protože o obraně se stále hovořilo jako o resortu, kde je velká korupce, kde peníze jdou stranou, kde je velké množství prostředníků apod. Myslím, že během mé sedmiměsíční "návštěvy“ jsem pronikla až do míst, kde ty pavučiny vznikají. Na své poslední tiskové konferenci jsem uvedla, že to jde od nejnižších úředníků až po nejvyšší politiky a přes různé podnikatele. Je mi líto, ale nemohu ta jména sdělit. Některá z těch podezření šetří příslušné orgány.

Když jste v prosinci roku 2017 na ministerstvo nastupovala, prohlásila jste, že „nebudete nikomu poklonkovat“. Nebylo právě to důvodem vašeho konce?

Já se každopádně každé ráno mohu podívat do zrcadla a říct si, že jsem zůstala svá. I když tlaky byly velké a z různých stran, žádnému jsem nepodlehla – naopak jsem pečlivě zkoumala jednotlivé zakázky, abych přišla na to, jakým způsobem jsou řízené, jak jsou nastavené, jaká je tam komunikace, požadavky, specifikace armády, jestli odpovídají potřebám NATO atd.Především jsem zajímala, zda vůbec naše armáda vše již plánované potřebuje.

Kromě toho jsem se hodně zabývala organizací ministerstva – obrana má své státní podniky, zřizované organizace, zakládané organizace. Nikde se o tom sice moc nepsalo, protože různé kauzy to přebily, ale v podstatě jsem vyměnila téměř ve všech státních podnicích představenstvo, vyměnila jsem členy dozorčích rad, protože jsem se začala zabývat i hospodařením těchto podniků, a tím, k čemu slouží s vědomím jejich výsledků hospodaření. 

Teď mluvíte o Vojenském technickém ústavu nebo Vojenském opravárenském podniku?

Ano, o VTÚ, VOP CZ, LOM Praha a dalších. Např. v případě VOP CZ jsem se zajímala o to, proč nemá zakázky od státu a funguje téměř jen na komerčních zakázkách. Mým cílem bylo dát armádní státní podniky do zákonů, aby měly privilegium a vláda nebo parlament je mohly zákonem označit jako strategické státní podniky pro obranu státu.

Jak si vlastně zvykáte na novou funkci řadové členky ve Výboru pro obranu a jaké problematice byste se ráda věnovala?

Ve Výboru pro obranu se v podstatě jen obrátila role, nesedím v roli ministra, nikdo po mně nedupe, jak odpovídalo tamějším vztahům, když jsem byla ministryní. Takže v tuto chvíli pokračuji dál – hlídám si různé audity, inspekci, kterou jsem jako ministryně obrany posílala na mnoho záležitostí, ke kterým byly uváděné jisté nesrovnalosti či jsem obdržela anonymy věci. To jsou záležitosti, kde žádám pana ministra o odpovědi. Chci také vědět, jak se pokračuje s mými strategickými návrhy, ať už se jedná o nalezení rovnováhy mezi Koncepcí výstavby armády ČR, která se aktualizuje, obrannou strategií, jednotlivými akvizičními projekty ministerstva obrany a především rozpočtem, resp. čerpáním rozpočtu. Toto je linka, která do sebe nezapadá a projevují se u různých zakázek či strategií, ať již jde o několikaletá zpoždění u zakázek jak ve fázi plánování tak především realizace, tak také např. převzetí hotové techniky.

V této souvislosti považuji za velmi dobré manažerské opatření, které jsem zavedla na úrovni celé rozpočtové sekce, že jsme zavedli čerpání jednotlivých zakázek, jednotlivých projektů po měsíci jako určitou protiváhu k jednotlivým strategickým projektům nebo Koncepci výstavby armády ČR. Toto je měřítko pro ministra – jakéhokoliv – mít přehled o matici strategie až po projekty a jejich čerpání. Je na každém ministrovi, zda jej využije.

Na blogu aktuálně.cz jste napsala, že „nápad německého ministerstva obrany oslovit české nebo polské úřady, aby umožnily nábor občanů těchto zemí pro německý bundeswehr, je hloupý“, a že je to „velká diplomatická a vojenská chyba Německa. V čem konkrétně tuto „velkou chybu vidíte?

Mám s německou ministryní obrany Ursulou von der Leyenovou velmi dobré vztahy, podepisovali jsme spolu i dohody mezi Českem a Německem, ovšem nápad nabírat profesionální vojáky z cizích zemí pro německou armádu nepovažuji za šťastný. Ze strany německého ministerstva šlo možná o nějaký „výstřel“, aby se zkusilo, jak budou ostatní země reagovat. Myslím si, že se to Německu ale vůbec nepovedlo, protože neznám stát, který by tento nápad podpořil. Neumím si představit, že by český občan, který chce být vojákem, sloužil jinému státu než českému. O mně se kromě jiného ví, že jsem velký vlastenec, a pokud chce nějaký muž či žena sloužit vlasti a bojovat, tak by jí měl sloužit a bojovat za ni. Vnímáte přece rozdíl mezi vojákem a žoldákem?

Jaké hlavní neduhy podle vás v současnosti trápí naši armádu a na co by se měla zaměřit kromě procesu postupné modernizace, což je běh na delší trať?

Když jsem nastoupila na ministerstvo obrany, tak jsem se samozřejmě seznámila s Bílou knihou, strategií vyzbrojování a dalšími věcmi, a když jsem si to všechno pročítala a bavila se o tom s náměstky, generály, úředníky a dalšími relevantními lidmi, začala jsem zjišťovat, že veškeré strategické dokumenty, které tehdy ministerstvo napsalo, jsou sice dobře míněné, ale nejsou naplňovány – a to ať už z pohledu časového a projektového, především ale strategického.

Tím chci říct, že v podstatě žádný projekt neodpovídal tomu, co bylo napsáno. Proto jsem si každý týden nechávala dodávat informace o jednotlivých sekcích, v jakém stavu jsou projekty, jak čerpáme prostředky, jestli už je ten který subjekt našim dodavatelem nebo subdodavatelem, jestli byla zaslána či proplacena faktura atd. Jde vlastně o systém vnitřního řízení a supervize kvality, do kterého byli zapojeni všichni náměstci. A následně, po výměně náčelníka Generálního štábu Armády ČR, mi něco podobného – specifikace požadavků versus akvizice – dodával i pan generál Opata. Pan generál v tom pokračuje i po mém odchodu.

Dost vyostřená debata byla debata na parlamentní půdě ohledně posílení zahraničních misí. Vy jste v květnu minulého roku ještě ve funkci ministryně po bouřlivém jednání branného výboru prohlásila, že pokud Sněmovna mise rychle neschválí, tak se začne plánovat stažení vojáků ze zahraničí. Proč podle vás problematika zahraničních misí budí stále takové vášně? 

Toto byla jedna z věcí, kromě akvizic a rozpočtu, kterou jsem se začala velice intenzivně zabývat. Navštívila jsem proto Afghánistán i Irák, protože jsem chtěla přesně vědět, co tam naši vojáci dělají – jestli jsou tam platní, jak je vnímají koaliční partnerské státy, vedení misí NATO a především jestli mise nejsou jen o tom, aby se naplnil tzv. capability target podle NATO, OSN nebo EU.

Jsem ráda, že jsem to podstoupila, protože jsem zjistila, že naši vojáci mají v obou zemích vysoce profesionální pověst. Navíc šéf NATO Jens Stoltenberg naše vojáky zařadil z hlediska kvality do první desítky všech armád členských států NATO při naší soukromé bilaterální schůzce.

Co se týká Vaší otázky, dost jsem riskovala, protože jsme mohli dát do parlamentu mandát pro zahraniční mise opět jen na rok, jak to bývalo zvykem dosud. To mi ale přišlo velmi nešťastné kvůli plánování stability počtu vojáků, stability náborů, i plánování stavu techniky, s níž naši vojáci odjíždějí na zahraniční mise. Proto jsem předložila návrh počítající s mandátem na tři roky, aby generál Opata a další mohli plánovat vše v naší armádě dopředu. Rozhodla jsem se tak proto, že parlament znám a vím, že ohledně jakýchkoliv zahraničních misí jsou komunisté a SPD proti. Ale já jsem si řekla: jsme členy NATO, jsme prozápadní země, tak proč by mi to parlament neschválil? Šla jsem do toho i přes různá varování, že to nemusí projít. Pan generál Opata mě také informoval, že pokud mandát nebude schválen, budeme muset v určitých zemích, kde naši vojáci působí, začít stahovat vojáky.Pro mě bylo velmi důležité, abych „usmlouvala“ politické strany, aby podpořily tento dlouhý mandát na dva a půl roku a jsem za ráda, že se to povedlo. V podstatě stávající ministr nemusí nic v této věci dělat, jen případné dodatky, které jen upravují schválený mandát.

Mimochodem, den před jednáním o mandátu jsme seděli s panem Babišem a panem Faltýnkem s vedením ODS, panem Stanjurou, panem Fialou a paní Černochovou, kteří nám řekli, že mise nepodpoří, pokud to takto předložíme. Já jsem se ptala, z jakého důvodu, vždyť jste ODS a mise podporujete. Oni chtěli, aby návrh dala vláda, která bude mít důvěru, jenomže v té době jsme už neměli čas, protože jsme potřebovali vyslat vojáky do Litvy a Lotyšska. Čili ten můj risk byl značný, šla jsem do toho, protože mi na stabilitě naší armády záleží. Nakonec ale ODS pro návrh zvedla ruku. Tohle chování jsou takové zbytečné politické tanečky, věci, které mě naprosto vytáčejí a vadí mi, protože si někteří politici berou naše vojáky jako „politické rukojmí“.

Když se podíváme na peníze alokovaných na mise, je Mali po Afghánistánu nejdražší misí AČR. Má podle vás mise v Mali skutečný význam v boji proti převaděčství, nebo je tam naše armáda jen jako spojenec Francie, aby jí ohlídala těžbu v uranových dolech? Pouze připomínám, že právě uran z Mali slouží jako palivo pro francouzské jaderné elektrárny

Vím o obojím, ale ta mise je postavená na tom, aby uprchlíci neodcházeli k nám do Evropy, a já se domnívám, že z tohoto úhlu pohledu má mise velký smysl. O navýšení počtu vojáků jsme byli požádáni Francií a Evropskou unií.

Máte nějaké informace z titulu vaší funkce ohledně nevýhodného nákupu protiletadlových komplexů RBS-70NG? Řekněme např. chybějící posudek, předražení,  nelegitimní jednacím řízení bez uveřejnění (JŘBÚ)?

To byla jedna z pěti klíčových zakázek, které jsem si hlídala každý týden na poradě. Kromě této to byly ještě zakázky na radary MADR, vozidla TITUS, vrtulníky a CBRN vozidla. Klíčových proto, že ohledně nich jsem dostávala mnoho upozornění od různých lidí, ať se na ně podívám, a proto jsem se jimi začala opravdu zabývat.

Co mohu říct, je, že mně neustále tvrdili, že zakázka na protiletadlový komplet je v pořádku. Specifikace byla dána někdy v dubnu roku 2016, tedy ne za mého působení, převzala jsem téměř hotovou zakázku, která stála před podpisem, ale absolutně ne v ,,mašličkách“, bylo to nehotové. Co se týká znaleckého posudku, nepovažovala jsem ho za  dostatečný a kvalitní a především použitelný pro další pokračování zakázky, proto se vedení ministerstva dohodlo na jeho přepracování.

Když jsem se začetla do několika znaleckých posudků, což normálně ministr nedělá, protože to dělají jeho podřízení – nebudu jmenovat k jaké zakázce – chtěla jsem vyhodit celou sekci. Protože v posudku k zakázce za 5 mld. korun, který stál tehdy asi 50 nebo 60 tisíc korun, hned v první větě znalec sdělil, že neměl dostatek času zakázku posoudit a že neodpovídá za své výstupy. Což znamená, že obrana měla převzatý znalecký posudek, který říkal: cena odpovídá xy, ale vlastně jako znalec jsem neměl čas ani dostatečné vstupy. Toto by u žádného případného soudu nebylo vnímáno ve prospěch obrany. Byla jsem dost znechucena a v šoku, jak znalecké posudky přede mnou vznikaly. V tomto konkrétním případě protiletadlových kompletů to bylo něco obdobného. Takže se daný posudek začal přepracovávat, a když jsem odcházela z ministerstva obrany, byl stále ještě posuzován Sekcí vyzbrojování a akvizic.

Proč byl zrušen tendr na 12 víceúčelových vrtulníků? Byla v tom vyšší politika, lobbistické tlaky či něco jiného?

Já jsem žádný tendr nezrušila, to je nesmysl, opakovaná lež, licence některých médií. Pokud jde o vrtulníky, požádala jsem interní audit, ať se na všechno podívají, a to z mnoha důvodů. Různé informace, které jsem dostávala od AČR, Vojenského zpravodajství, od Sekce vyzbrojování a akvizic a rozpočtové sekce, si naprosto protiřečily. Chtěla jsem vědět, jestli specifikace, která je dána armádou od roku 2016, je v pořádku, protože v rámci marketingového průzkumu, který mi byl předložen na začátku ledna 2018, postoupil do kola možného vyhodnocení jen italský a americký vrtulník. A v témže marketingovém průzkumu je v závěru napsáno, že hodnotící komise, resp. ti, kdo tento marketingový průzkum vyhodnocovali, nedoporučují ani jeden z nich.

Když jste ve funkci měsíc, tak se logicky zeptáte Vojenského zpravodajství, jestli existuje nějaký takový vrtulník, který naše armáda chce, a zeptáte se také generálního štábu, aby vám na to odpověděli. A dostanete odpovědi, že víceúčelový vrtulník, který jsme si napsali, je sice strašně hezký, že bychom ho chtěli pro naše bojové jednotky, transportní i záchranné jednotky AČR, ale že ty požadavky jsou poněkud nadnesené. Takže armáda pak trochu upravila danou specifikaci, čímž potvrdila, že vlastní specifikace přehnala. Následně mi interní audit doporučil postoupit tuto zakázku a zakázku na radary Vojenské policii, a to kvůli pochybnostem, které v nich byly nalezeny.

Média se do mě pouštěla zcela zbytečně. Musím říci, že pokud na obraně je ministr 4 roky a klíčové zakázky ponechá na svého nástupce, který je pod nehorázným tlakem včetně časového, tak toto měla média řešit. Osobně jsem zajišťovala vhodný a legislativně správný postup u mnoha zakázek, které jsem převzala.

Premiér Andrej Babiš v jednom projevu ve Sněmovně řekl, že Omnipol je na MO stále „zaháčkovaný“. Víte přesně, co nebo koho tím myslel?

Omnipol figuruje v mnoha zakázkách a také jako prostředník. To je podstatná role u zakázek z určitých zemí, protože například vzhledem k evropským sankcím vůči Rusku není možné uskutečňovat nákupy přímo s Ruskem. Takže tam prostředníci existují. Já jsem např. schválila zakázku na pět let na veškeré opravy, revize a dodávky originálních dílů na naše vrtulníky Mi za několik miliard. Co se týká Omnipolu, pro mě je to společnost, která hraje ve zbrojním průmyslu významnou roli. Jakým způsobem u zakázek figuruje v tuto chvíli, ale nemohu říci, protože to nevím.

Jsme v předvečer rozuzlení největšího tendru v dějinách AČR. V zakázce na BVP za 53 miliard korun zůstaly jen čtyři uchazeči. Kdo a proč by měl podle vás vyhrát?

Od toho je tu hodnotící tým. Mohu jen sdělit, že např. na výběr BVP stejně jako na vrtulníky jsem zřídila speciální oddělení na ministerstvu obrany, aby se touto zakázkou začalo zabývat. V nich byli členové jak civilní, tak i vojáci. To bylo podle mě nutné, protože jde o historicky největší českou zakázku.

Zároveň jsem se rozhodla i na základě doporučení právníků, že si najmeme právní firmu, aby nám pomohla s výběrovým řízením. U tak velkých zakázek je totiž velmi důležité neudělat chybu na začátku. Vím to třeba i proto, že jsem bohužel převzala mnoho špatně nastavených zakázek buď až ke konci nebo plně rozjetých. Pásová bojová vozidla jsouzakázka, u níž jsem byla na jejím úplném počátku, a začali jsme právě tím, že jsme rozhodli o výběru právní firmy. Někteří to kritizovali, ale to mohou jen lidé, kteří nemají představu, co to je udělat zakázku za 53 mld. korun. Pro mě bylo zásadní, že vojáci obměnu pozemní techniky nutně potřebují, nemohou jezdit v kouscích z muzea.

Jak jste vycházela s vedením Vojenského zpravodajství, vnímala jste při tom nějak „aféru Nagygate“, kdy se přišlo na to, že Vojenské zpravodajství může vlastně cokoli?

Ke konci svého působení začala zabývat rozpočtem a hospodařením Vojenského zpravodajství a v této souvislosti jsem požádala ředitele Vojenského zpravodajství, aby mi dodal příslušné informace. Z jeho strany k tomu vůle nebyla, takže mezi námi „létaly“ dopisy. Já jsem na tom nicméně trvala, protože jsem chtěla vědět, jak Vojenské zpravodajství hospodaří, jak zadává apod.. Vojenské zpravodajství je pro mne složkou zřizovanou zákonem, která podléhá ministrovi obrany. Na takový vztah ovšem pan ředitel Vojenského zpravodajství nechtěl přistoupit. Pro mě a pro naše vojáky to bylo velice důležité, protože zpravodajci jsou potřeba na každé misi, potřebujeme je na úrovni České republiky a potřebujeme, aby spolupráce fungovala. Ověřila jsem si, že na nižší úrovni všechno funguje, materiály jsou dodávány apod. Na druhou stranu si myslím, že abych dostávala týdně několik desítek tajných zpráv v různých režimech, nebylo úplně nutné. Některé zprávy Vojenského zpravodajství jsem považovala za nekvalitní a také jsem je vracela k dopracování, což chápu, že se někoho mohlo dotknout, nicméně se aspoň všem prokázalo, že mám zájem se zabývat vším a ne se nechat vláčet. Vztahy mezi panem ředitelem Berounem a mnou nebyly a nejsou dobré, to věděli všichni zainteresovaní, nicméně oba jsme spolu museli pracovat na profesionální úrovni. A to jsme činili.

 

 

 

Tagy