Autor fotografie: redakce|Popisek: Karel Havlíček (ANO)
Zeptali jsme se místopředsedy PSP ČR a hnutí ANO, exministra průmyslu a dopravy Karla Havlíčka, na výsledky jeho v březnu ohlášené schůzky na ministerstvu obrany, jejímž cílem bylo ověřit průběh zakázky na BVP CV90 a především zapojování českého obranného průmyslu. Zasmluvněno je v tuto chvíli, rok po podpisu smlouvy, podle jeho zjištění pouhých devět z 24 miliard korun českého podílu.
V březnu jste ministryni obrany Janě Černochové nabídl pravidelné schůzky s cílem ověřovat zapojování českých firem do projektu CV90. Již taková schůzka proběhla? Co jste se od Ministerstva obrany dozvěděl?
Schůzka o CV90 proběhla. Musím říci, že mě seznámili docela v detailu s tím, co probíhá v rámci dodávek do tohoto projektu, mám na mysli účast českých subjektů. Samozřejmě tam mám celou řadu otazníků. Celková zakázka je za 60 miliard korun, mělo by tam být přibližně za 24 miliard korun tuzemských dodávek, nicméně v tuto chvíli jsme na úrovni devíti miliard korun. To jsem si poté ověřil u centrálního dodavatele. Chybí nám tedy je přibližně 15 miliard korun. A na to není mnoho času – do konce roku.
Další věc je ta, že chci jít do většího detailu. A chci vědět nejen, kdo tam dodává a v jakém objemu, ale co tam dodává. Protože jako člověk, který celý život pracoval v průmyslu, velmi dobře vím, jak se dá natřít tráva na zeleno, a nechci, aby to bylo na bázi jenom nějakých překupů. Chci, aby to byl výrobek, který je u nás v České republice skutečně vyroben. Ideálně třeba i vyvinut. To znamená, že je tam nějaká česká stopa. Obejdu si tedy všechny současné zasmluvněné dodavatele, i ty, kteří se připravují, a budu chtít vidět detail celé dodávky.
Návazně na schůzky se chcete scházet s firmami obranného průmyslu a ověřovat informace Ministerstva obrany také z druhé strany. Funguje tato komunikace?
Já bych řekl, že je i principiálně zájem ze strany Ministerstva obrany, aby tam ta česká stopa byla. Ale oni, a naprosto logicky a je to patrné, primárně jako úkol vidí to, aby nakoupili kvalitní techniku a zařízení. A teprve sekundárně je zajímá to, jaká je tam česká participace ve smyslu, jestli je to u nás vyvinuté, vyrobené, atd. Řekl bych, že k tomu nemají ani ideální produkt, což bych jim úplně nevyčítal. Z mého pohledu je strašně důležité, aby si toto hlídalo Ministerstvo průmyslu. A to to dnes nedělá. Což se netýká jen armády. Vezměte si, že se tady dělaly obrovské zakázky do armády, do dopravy, připravují se vysokorychlostní tratě. To jsou stamiliardové zakázky. Samozřejmě do energetiky.
Ministerstvo průmyslu by na to mělo mít speciální minitým. Ten by měl být přísně řízen. A to už ve fázi, kdy se ta zakázka připravuje. Aby se komunikovalo se všem svazy, asociacemi, platformami, profesními spolky, atd., aby měly šanci se toho zúčastnit. Poté sledovat ten vlastní průběh tendru, výběrového řízení, nebo té zakázky, a poté samozřejmě ten follow–up, tzn. jak je to naplňováno, a co se tam vlastně dodává za produkty. A konkrétně s těmi firmami jednat a sledovat to, aby se tam dodával výrobek s přidanou hodnotou, nikoli pouze výrobek, který se narychlo nějakým způsobem překoupí, a přitom se tváříme, že tam jde český produkt. Uvědomme si, že tady se jedná o stovky miliard, v čase biliony korun, a pokud nebudeme důslední a tvrdě hlídat český průmysl, tak velcí zahraniční hráči ho vždy nějak šikovně obejdou.

Je nějaká naděje, že se do zakázky nějak výrazněji Ministerstvo průmyslu a obchodu zapojí? Případně lze uvažovat o tom, že by se nějak intenzivněji zapojily průmyslové svazy?
Průmyslové svazy tam asi nebudou plnit roli exekutivce, možná trochu roli hlídače. Je pravda, že u nich jsou sdružené firmy, které jsou vzájemně konkurenční. Takže od nich to asi očekávat nelze. Ale myslím, že by se k zakázce měly minimálně trvale vyjadřovat, protože Ministerstvo průmyslu to nemůže řešit s jednou firmou – musí to být nestranné a musí tam mít nějaké zastoupení. Ale na MPO by to nebylo o velkém týmu. Bylo by to oddělení, které by si zájmy českých producentů velmi tvrdě hlídalo. Bylo by s nimi v kontaktu a hlavně by mělo produkt na to, jakým způsobem rozklíčovat, co je v rámci zakázky dodáváno, a pozor – také co všechno by se mohlo potenciálně dodávat třeba v zakázkách horizontu několika let.
Protože to není jen o tom, že se něco vypíše a okamžitě můžete dodávat. Celá řada věcí se musí certifikovat. Tím myslím produkty, procesy, atd. Na to vše by již Ministerstvo průmyslu mělo upozorňovat jednotlivé dodavatele. Typické je to třeba u vysokorychlostních tratí, kde to není tak, že se začnou stavět a české firmy tam začnou dodávat výrobky a všichni budeme happy. Firmy tam musejí procházet několikaletou certifikací, a na tu se musejí připravovat. Proto jsem tento tým dodavatelů do vysokorychlostních tratí zřídil už někdy v roce 2020.

Měl jste možnost jednat s hlavním dodavatelem BVP CV90, tedy se švédskou společností BAE Systems–Hägglunds?
Ano, to byla první věc, kterou jsem si vyžádal a skutečně jsem se s nimi setkal. Projeli jsme aktuální zakázku. Podívali jsme se na počty dodavatelů, na finanční objem, na to, jak vidí dokončení celého projektu. Jaká je šance. To oni vidí relativně optimisticky. Já jsem v tomto člověk obezřetný. V průmyslu jsem pracoval třicet let, takže vím, jak náročné je to zasmluvnit. Jak je náročné to dotáhnout do konce. Znovu říkám – nejsem úplně nadšený z toho, že na to, že mají být subdodávky zasmluvněny do konce roku, jsme v situaci, kdy z 24 miliard korun máme devět miliard, a je tam přibližně deset subjektů. A to, pokud se nepletu, se udělalo za rok a půl.
Neříkám, že se to nedá zvládnout, ale byl bych tady ještě obezřetnější právě v té kontrole, co to bude za výrobky. Ne, že se tady někdo domluví, kdo něco překoupí z ciziny, přirazí si na to dvě procenta, a všichni se budou tvářit, jak je tam česká participace. To neberu ani na minutu. Půjdu po tom jako pes po špeku, budu spravedlivý, budu důsledný. Řekl jsem to i včera na interpelacích panu premiéru Fialovi. Nechci je z ničeho osočovat, ale budu to tvrdě hlídat, a půjdu firmu po firmě a budu si hlídat celý příběh toho produktu.
Během bratislavského obranného veletrhu IDEB 2024 prezentovali Švédové současný stav projektu na Slovensku. Po podpisu smlouvy v České republice se zdůrazňovaly možnosti spolupráce mezi oběma zeměmi v tomto ohledu. Přišla na tuto spolupráci řeč na setkání na Ministerstvu obrany?
Ne, to jsme neřešili. My jsme řešili pouze participaci českých firem a způsob kontroly toho, co tam ty firmy dodávají a o jaké výrobky se jedná.

Aktuálním tématem ve vztahu k obrannému průmyslu je tzv. česká muniční iniciativa. Andrej Babiš poukázal nedávno na možnou příliš vysokou marži obchodníků či zprostředkovatelů v rámci této iniciativy. Jaká rizika v tomto procesu vnímáte Vy?
Pochopitelně tam rizika jsou. A je naprosto fér se na to ptát. Stejně se deklaruje, kolik té munice bude, v jakém objemu. To není nic tajného. Nicméně s ohledem na to, že to například neobchodují, alespoň podle těch informací, které máme, státní firmy – obchoduje se to přes zprostředkovatele, přes soukromé firmy – no tak je nabíledni se ptát, jestli se munice nakoupila za nejvýhodnějších možných podmínek. Tím spíš, když tato vláda se nechová jako vlády ostatní, jako je třeba Německo, Portugalsko, nebo Kanada, které rovněž přispívají do toho balíku pomoci Ukrajině, čímž myslím nákup té munice. A my pochopitelně podporujeme, aby se Ukrajina touto formou podpořila. Ale to, že to podporujeme, ještě neznamená, že budeme rezignovat na jistotu nebo velkou pravděpodobnost, že to je maximálně transparentně nakoupeno.
Proč naše vláda neřekne přesně, kolik do toho dává z vlastních prostředků, když to řekne vláda německá nebo vláda kanadská? To jsou ty pochybnosti, které u toho vznikají. Na to my se ptáme. Zajímá nás například také, zda se munice bude kompletovat v České republice, nebo nikoliv. A pokud vám dnes představitel vlády řekne, že tohle přece nemůže říct, protože to je tajná informace a ohrozilo by to tu potenciální tuzemskou firmu, pak tomu rozumím, ale nerozumím tomu, proč za tou firmou tedy jede předsedkyně Evropské komise a všichni se u toho fotí. Tak buď je to tajné, a pak o tom mlčím, anebo je to veřejné, a pak to tedy musím nejenom přiznat, ale říct k tomu i určitý detail. Snad na tom není nic tak nepochopitelného.