Exnáčelník generálního štábu Štefka: je nutné věnovat pozornost nejen velkým zakázkám. Současná vláda modernizaci armády podporuje

Exnáčelník generálního štábu Štefka: je nutné věnovat pozornost nejen velkým zakázkám. Současná vláda modernizaci armády podporuje
15 / 07 / 2020, 11:30

Své odpovědi na otázky Security magazínu po červnové schůzi sněmovního výboru pro obranu laskavě poskytl také armádní generál v.v. Pavel Štefka, náčelník generálního štábu v letech 2002-2007. Zdůrazňuje potřebu stabilního finančního rámce pro rozvoj armády. Pořízení nových tanků do roku 2026 považuje za nereálné, do nákupu nových „musíme vydržet“ s T-72. Oceňuje rozhodnutí ministra obrany Metnara o nákupu samohybných děl CAESAR a obecně přístup vlády k financování obrany. Říká, že důležité je věnovat se i menším zakázkám než stratetickým nákupům – a právě v těch menších vidí příležitost pro desítky domácích zbrojních firem.

  • Během debaty ve výboru pro obranu byl mnohokrát zmíněn vnitřní deficit armády, ať již v technice, zásobách nebo infrastruktuře, ve výši stovek miliard korun jako výsledek škrtů a obecně politiky uplyných let. Letectvu se blíží termín k řešení nadzvukových letounů nebo protivzdušných systémů, pozemní armáda potřebuje kromě BVP tanky, děla, terénní vozidla, pořídila nedávno moderní ruční zbraně, bude potřebovat nové RPG. Chybí mezi veřejně diskutovanými potřebami armády podle Vás nějaký, jemuž by se měla věnovat větší pozornost?

Armáda potřebuje především stabilní dlouhodobý a střednědobý finanční rámec. Jednoduše řečeno, aby pro střednědobý plán byly přiděleny finanční prostředky, které nebudou měněny podle situace. Jen tak bude možné dobře plánovat a uskutečnit akviziční plán.

Armáda je složitý komplex, který je při řešení problémů velmi úzce propojen. Nepřipravená jednotka, která vypadá zdánlivě nedůležitě, může způsobit katastrofu. Je třeba, abychom řešili nejen strategické zakázky, ale zabezpečili i ostatní potřeby, které jsou "jen" ve stovkách milionů korun. Je to úzce spojeno i s našim obranným průmyslem, protože na strategické zakázky menší firmy nikdy nedosáhnou (v AOBP je jich dnes 120).

MO/ AČR má také dlouhodobý dluh ve stovkách miliard - zanedbaná infrastruktura, strategické zásoby ve všech položkách apod.

  • Zavázala-li se ČR k tomu, že k 1. lednu 2026 poskytne silám rychlé reakce NATO brigádní úkolové uskupení těžkého typu opřené o prapory mechanizované pěchoty a tankový prapor, je představitelné, že by to armáda zajišťovala tanky T-72M4 CZ?

Teoreticky se dá úkol plnit se starou technikou, ale nelze očekávat jeho úspěšné splnění. T-72 byly modernizovány na přelomu století (vládou byla modernizace schválena v roce 1994), mají tedy za sebou již 20 let provozu. Kvůli nedostatku finančních prostředků a škrtům v kapitole MO bylo z původních téměř 400 ks modernizováno jen 32 kusů.

Jsou dvě řešení – zakoupit nové tanky, což je do roku 2026 nereálné, nebo upgrade současných, a s nimi vydržet do nákupu tanků nových. Proto byla zvolena další úprava současných tanků T-72 M4CZ.

  • Generál Opata konstatoval, že "nemá 22 miliard" na nákup nových tanků. Zatím se, alespoň oficiálně, počítá s dalším růstem výdajů na obranu a platí termín 2024, kdy by mělo být dosaženo 2 % HDP, což může znamenat nárůst oproti dnešku v absolutních číslech o mnoho desítek miliard korun. O modernizaci T-72 se mluví jako o projektu, který má překlenout dobu, než budou pořízeny nové tanky. Není to spíše pojistka pro případ, že se akvizice tanků povleče podobně, jako se roky vleče například nákup BVP?

Státní rozpočet není nafukovací, nákupy musí probíhat postupně, zvláště nákupy strategické, mezi které nový tank jednoznačně patří. Pojistka to jistě částečně je, a také je všeobecně známo, že nákup nové techniky, ale také složitá modernizace, trvá 3-4 roky a nemyslím si, že by to s tanky bylo jinak. Opět připomenu důležitost stabilního finančního rámce.

  • Na výboru pro obranu zaznělo, že má Ministerstvo obrany dle slov svých vlastních zástupců, problém zprocesovat výrazný nárůst obranného rozpočtu. Dlouhodobě sledujeme různé odklady a průtahy projektů, pro něž byl rozpočtový rámec schválen, čili prvotním problémem možná není nedostatek peněz, ale spíše složitý a těžkopádný systém veřejných zakázek?

Částečně máte pravdu. Je však třeba konstatovat, že celá problematika akvizic je velmi komplikovaná a byrokratická. Setkáváme se s tímto problémem od vzniku AČR soustavně. Příčin je několik a mnohokrát již byly popsány. Osobně jsem přesvědčen, že nejdůležitější je lidský faktor. Funkce v akvizicích nemůžou zastávat lidé a zejména řídící pracovníci, kteří mají podobné názory, které uvádíte.

Vysoce oceňuji pana ministra Metnara, který se jednoznačně rozhodl nakoupit děla CAESAR od firmy Nexter, a vidíte nic se nestalo, nikdo ho nenapadá – využil platné zákony ČR. Je to o osobní odvaze řídících pracovníků, ale nejen.

  • Pan poslanec Schwarzenberg v závěru debaty s vámi řekl, že by se armáda měla naučit lobbovat za své zájmy. Myslíte, že to armáda nedělá dostatečně? Možná by měla mít více reálné podpory mezi politiky, kteří obecně deklarují, že si jsou vědomi významu stabilního financování obrany?

Lobbování je ve světě naprosto běžná činnost. U nás se nad touto praxí neustále pohoršujeme. Je to způsobeno tím, že někteří tzv. lobbisté byli vlastně kriminální živly a spolupracovali s některými zkorumpovanými politiky. Tyto případy jsou všeobecně známy.

Úředníci MO, ale i příslušníci GŠ se pravidelně setkávají s politiky a informují je o svých záměrech. Potom je otázkou, jestli politici upřednostní obranu ČR, nebo jiné zájmy. Současná vláda, na rozdíl od předchozích, podporuje modernizaci armády. Nárůst finančních prostředků ze 40 miliard na 85 miliard Kč nepotřebuje žádný komentář.

  • Čeká nás patrně těžké období. Je vyjednávací pozice armády silná? Resp. co by měla udělat, aby veřejnost přesvědčila, že výdaje na obranu jsou důležité zejména při hrozící nestabilitě mezinárodní situace?

Měli by to udělat především politici. AČR přesvědčí veřejnost svojí prací, tak jak to dokazuje v zahraničních misích a při řečení krizových situací – povodně, Corona a pod.

  • V případě nových BVP se před rokem intenzívně diskutovaly výhody a nevýhody osádkové a bezosádkové veže, a také počtu převážených vojáků. Převažují podle vás Výhody osádkové věže do té míry, že bylo na místě de facto vyřadit jednoho z uchazečů tendru, o němž se roky vědělo, že nabízí bezosádkové řešení?

Plně věřím týmu odborníků, který celkový záměr připravoval. Vždy máte na miskách vah plusy a mínusy. Jsou zpracovány celé studie a rozdíly jsou nepatrné. Každý výrobce prosazuje a zdůvodňuje přednosti svého výrobku. Z toho potom vznikají diskuse i laické veřejnosti, která je ovlivněna zrovna tím, co se někde dozvěděla. Osobně se domnívám, že obě řešení jsou možná, a žádné nepreferuji. Co se týká počtu převážených vojáků – vyplývá to z organizační struktury jednotky.

Armáda se rozhodla a pokud někdo podmínky není schopen splnit, nemůže se tendru zúčastnit.

  • Intenzívně se řeší nedostatek náhradních dílů, závislost armády na dodavatelích v otázce servisu, ale pořídili jsme 12 vrtulníků, které se vyrábějí za oceánem a nikdo kromě AČR jimi v Evropě nedisponuje. Co říkáte pořízení nových vrtulníků? Techniky jsou skvělé - nebude však jejich provoz pro naši armádu velkou zátěží?

Provoz letecké techniky je vždy finančně náročný a nebude tomu jinak ani u nových vrtulníků. Pokud jsem správně informován, bude v LOM Praha servisní středisko. Nevidím v tom žádný problém, vždyť současné vrtulníky jsou také zahraniční a servisované jsou u nás. Navíc se domnívám, že zásobování náhradními díly, na jakoukoliv vzdálenost, je otázkou hodin, maximálně dnů. Důležitá bude smlouva o zabezpečení celoživotního cyklu vrtulníků.

  • Jak hodnotíte výběr samohybných houfnic Caesar z hlediska jejich parametrů a ve srovnání s typy využívajícími osazení zbraně ve věži?

Jsou to špičková děla, která v mnohých parametrech a používané munici předčí veškerou konkurenci.

Jsem o programu TATRA - NEXTER velmi dobře informován, protože jsem byl u zrodu této spolupráce, když jsem působil v Tatře ve funkci ředitele mezinárodních obranných programů. TITUS a CAESAR jsou i mojí prací. Existují ještě další podobné projekty s Izraelí a JAR.

Výběr varianty pancéřované, nebo nepancéřované záleží na mnoha aspektech. Záleží na předurčení a předpokládaném použití techniky v operacích, které by naše jednotky mohly plnit. Důležitý je také dostřel, jednoduchá a rychlá příprava, přesnost střelby a manévrovost. Tomu všemu CAESAR plně vyhovuje. Osobně si dovedu představit kombinaci obou variant.

  • A na zcela jiné téma. Dlouhodobě, a navazujeme tím na první republiku, se armáda v otázkách vojenské historie a tradic soustředí prakticky výhradně na období po roce 1914. Jaký máte Vy osobně vztah ke starší vojenské historii? Lze hledat inspiraci a mj. například styčné body zájmu se spojeneckými armádami i v tomto směru?

Jsem přesvědčen, že soustředění se na historii od vzniku samostatného Československa je správně. Armády jsou založeny na tradicích a naše armáda není výjimkou. Tradice legií, tradice bojů na západní i východní frontě jsou ty, na které je třeba navazovat a uctívat je. Jsem fanda vojenské historie, vždy jsem podporoval zavádění tradic do AČR. Zavedli jsme nové bojové prapory, útvary dostali čestné názvy, obnovili jsme medaile a odznaky, upravili jsme uniformy a zavedli výchovu k tradicím. Nebylo toho málo. AČR se podílí na mnoha pietních akcích, které jsou inspirovány historickými akcemi, výročími a hrdinskými činy mnoha vojáků. Rád bych připomenul i novodobé tradice naší mladé armády.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace