Exportní budoucnost letounu Su-57: Značně limitovaný zájem ze strany zahraničních kupců. Moskva zintenzivňuje bojovnou propagaci stroje

Exportní budoucnost letounu Su-57: Značně limitovaný zájem ze strany zahraničních kupců. Moskva zintenzivňuje bojovnou propagaci stroje
Autor: flickr.com (CC BY-SA 2.0)|Popisek: Su-57
15 / 03 / 2021, 13:00

Kdo bude mít zájem o ruský letoun Su-57? To je otázka, která zaměstnává nejen média, ale i komentátory či vojenské analytiky. Všichni se v podstatě shodují na tom, že o letoun nebude ze zahraničí příliš velký zájem.

Zmíněná otázka nabývá v kontextu problematického vývoje letounu Su-57 pro Moskvu zásadnějšího rázu. Rusko chce přirozeně nejen stíhače Su-57 pro vlastní použití, na které se soustředí především, ale jeho úmyslem je letoun rovněž prodat zahraničním zájemcům. Moskva sice již několikrát v minulosti vzkázala, že o Su-57 je zájem, a to dokonce vážný, ale nikdy neřekla přímo, kdo by chtěl letoun koupit.

To se nyní opakuje v souvislosti právě proběhnuvšího veletrhu obranných technologií IDEX 2021 v Abú Zabí, kde podle zástupců Federální služby pro vojensko-technickou spolupráci (FSMTC) Rusko obdrželo žádosti od potenciálních zahraničních zákazníků. Tisková zpráva FSMTC se vyjadřuje mlhavě, ostatně tak jako obvykle: Ve zprávě se dočteme, že zájem se týká právě letounu Su-57, nicméně nejmenuje konkrétní země. Na druhou stranu ve zprávě můžeme číst, že nejvyšší prioritou pro Rusko jsou dodávky Su-57 domácímu letectvu.

Na základě dostupných informací si již nyní lze udělat rámcovou představu o exportním potencálu stíhače Su-57. Odborná média, komentátoři a i vojenští analytikové jsou v podstatě zajedno, že zájem za zahraničí nebude velký, a že pro Rusko bude prioritním úkolem přezbrojovat těmito stroji své letecké pluky. Jako problém se zdá i fakt, že ani ze strany ruských tradičních odbytišť příliš zájem o letoun není.

Co se týče například Číny, která by podle Ruska mohla Su-57 koupit, tam se jako překážka se jeví vlastní čínský program stíhače 5. generace J-20. Navíc Čína si pořídila levnější řešení v podobě stroje Su-35, a pokud by měla zájem i o Su-57, jednalo by se o velmi malé množství strojů zejména kvůli použité technologii.

Dalším potenciálním zákazníkem by mohla být Indie. Jenže tam můžeme narazit na podobný problém jako u Číny. I Indie vyvíjí svůj vlastní program stíhače 5. generace HALA AMCA. Před časem Security magazín přinesl informaci, že Indie se zajímá o nákup ruských letounů MiG-35, což potvrdil již dříve v rozhovoru pro agenturu Interfax místopředseda Vojensko-průmyslové komise Andrej Jelčaninov.

Indická delegace se sice rovněž minulý rok zúčastnila aerosalonu MAKS 2019, kde jí Rusové ukázali letouny MiG-35 společně se Su-57. Moskva navíc nabídla Indii, že by mohla společně kromě možného transferu technologie vyrábět MiG-35. Nicméně zde by bylo reálnější pořídit stroje MiG-35. A nesmíme samozřejmě zapomenout, že Indie je ,,rozkročená" mezi Východem a Západem, protože na tamní trhy se vehementně  tlačí i USA.

V uplynulých měsích Moskva spustila poměrně bojovnou kampaň s cílem nabídnout Su-57 Turecku, které bylo vyřazeno z programu F-35 a tudíž letouny 5. generace již nedostane. Nyní se objevily v některých médiích zprávy, že Rusko je připraveno diskutovat o potenciálním prodeji nejen Su-57, ale také Su-35. Jenže Turecko se jednak věnuje vývoji letounu 5. generace TF-X a razí již nějakou dobu heslo soběstačnosti a důrazu na přednostní vybudování vlastních obranných kapacit. Pokud by Ankara uvažovala o nákupu ruských letounů, budou to nejspíše právě Su-35 jako cenově přijatelnější varianta. Ostatně o Su-35 již Turecko projevilo v minulosti zájem, konkrétně o 48 strojů.

Před několika měsíci se objevila informace, že o letouny Su-57 projevilo zájem překvapivě Alžírsko. Ruský server Avia.pro na podzim minulého roku informoval o tom, že Alžírsko momentálně jedná s ruskou stranou o dodávkách 14 letounů Su-57 s možností rozšíření kontraktu až na 24 strojů. Avia.pro dodalo, že by se mělo jednat o první exportní příležitost pro ruský letoun. Zajímavé však je, že ani jedna strana vážný zájem dosud nepotvrdila, což na druhé straně činí potenciální kontrakt značně pochybným, protože pokud by byl skutečně ve hře, tak by Moskva jistě informace o tomto kontraktu oficiálně zveřejnila jako první velký exportní úspěch Su-57.

Okruh potenciálních zahraničních zákazníků, kteří by měli zájem o Su-57, tak velký nejspíše nebude. To na druhé straně neodradí od další bojovné propagace stíhače v zahraničí, kde se bude snažit Rusko vykreslit Su-57 jako adekvátní alternativu k americké F-35, což už nějakou dobu ostatně dělá. Kampaň pak bude mít za účel získat významný a již konkrétní kontrakt, protože tím se zatím Moskva chlubit nemůže. Jak už jsme podotkli jinde, realisticky posuzováno to vypadá, že Su-57 bude mít spíše značně limitovaný počet ze strany zahraničních zájemců, kteří přirozeně přihlíží k vlastním aktuálním potřebám, a samozřejmě také i k problematickému vývoji stíhače, do které Rusko vložilo tolik energie a především finančních prostředků.

Opatrnost případných zákazníků vůči Su-57 je logická vzhledem k již zmiňovaným problémům s jeho vývojem a v podstatě nulovým zkušenostem s náklady na provoz, resp. životní cyklus. Toto hraje ve prospěch F-35, který již je delší dobu provozován a modernizován. Na druhou stranu v neprospěch F-35 zas hovoří tři hlavní faktory: 1) ekonomický aspekt - cena letounu i náhradních dílů a servisu, 2) politický aspekt - právě zmíněné vyřazení Turecka, členské země NATO, 3) technický aspekt - nedostatečná produkce i kvalita pohonných jednotek. Pokud bude Rusko pokračovat v agresivní či bojovné kampani, může získat určitý zájem, jenž však bude jednoznačně vázán na zkušenosti se zavedením a provozem Su-57 do ruských ozbrojených sil.

Situace tak svým způsobem nahrává Číně, jež získává drahocenný čas na dokončení vývoje a testování J-20 a jeho představení možným zájemcům. Určitým aspektem, tak jako u obměny jiných stíhacích letounů, bude i to, zda zákazník dá přednost jednomotorové variantě F-35, nebo tradičně dvoumotorové platformě Su-57, případně nově J-20.

 

Zdroj: fpri.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace