Autor fotografie: emperornie, CC BY-SA 2.0|Popisek: J-20
Americký letoun F-35 by v hypotetickém souboji s čínským protějškem J-22 pravděpodobně uspěl. I když J-20 (,,Mocný drak") rozhodně není špatným letounem, nicméně téměř ve všech aspektech horším strojem než F-35.
Americký letoun F-35 je velmi dobře známou platformou. Vznikl jako výsledek programu Joint Strike Fighter (neboli společný útočný stíhač), vyhlášeného ministerstvem obrany USA za účelem vytvoření jednotné víceúčelové stíhačky, která by byla zařazena do výzbroje USAF, USN, USMC a spojenců NATO. První let stíhače se uskutečnil v roce 2006, verze F-35A vstoupila do služby v roce 2016, F-35B o rok dříve a F-35C v roce 2019.
Americký stroj si pořizuje čím dál víc členů NATO z Evropy, nejnověji pak i Česká republika, kdy se ministerstvo obrany rozhodlo právě pro tuto platformu, podle ministryně Jany Černochové mají konzultace s americkou stranou o akvizici dvou letek (24 strojů) probíhat do října 2023, kdy se ministryně se svým týmem bude snažit vyjednat co nejvýhodnější podmínky. Pro letoun F-35 se rovněž rozhodlo Finsko, Polsko či Švýcarsko (tam je však nákup ještě s otazníkem). Je možno říct, že ve třetí dekádě tak bude F-35 standardní platformou členských států NATO (a nejen NATO a EU) a jeho cena bude tudíž klesat včetně provozních nákladů.
Chengdu J-20 představuje čínský dvoumotorový stíhací letoun páté generace s kachními plochami, který používá stejně jako americká F-35 technologii stealth. Za výrobou letounu J-20 stojí společnost Chengdu Aircraft Industry Group. První let stroje se uskutečnil v roce 2011, zařazen do služby byl v roce 2017. Čínští vládní činitelé i vojenští experti se domnívají, že J-20 je tím letounem, který konečně srazí nadvládu amerického stíhače F-35 a zároveň ,,změní historii v asijsko-pacifickém regionu".
Tato realita je však alespoň prozatím na míle daleko od pravdy. Experti navíc poukazují na fakt, že J-20 je v mnoha aspektech kopií amerického vzoru F-35, má schopnost stealth, podobné jsou i tvary obou letounů. Nejnovější varianty J-20 navíc mají schopnost supercruise, tedy to znamená, že stroj může dlouhodobě letět bez použití přídavného spalování. A touto kapacitou F-35 nedisponuje. V této souvislosti nelze nepřipomenout, že v roce 2007 se čínským hackerům podařil přímo husarský kousek, když měli odcizit tecnhickou dokumentaci vztahující se ke stíhači F-35.
I když F-35 trpí mnoha technickými obtížemi včetně motorů, v případě J-20 jsou problémy hlubší. Kromě omezené manévrovatelnosti a celkové ,,mohutnosti" trupu ve srovnání s F-35 jsou klíčovým problémem především motory stroje, s nimiž se čínští konstruktéři potýkají dlouhodobě. Čína za několik let znatelně pokročila v oblasti vývoje vlastních motorů, ale do ideálního stavu to má ještě daleko. S motory má Čína problémy dlouhodobě. Rusko si je toho vědomo a odmítá logicky poskytnout to nejmodernější z vlastní produkce, protože Čína okamžitě provádí reverzní inženýrství. Ale současný stav Číně stačí, není ideální, ale hlavní případné cíle jsou ,,hned za hranicí", tedy Indie nebo Tchaj-wan.
Kromě konstrukce má Čína problém i s kvalitou petrochemického průmyslu, tedy jejich paliva i maziva nedosahují těch parametrů, jaké jsou pro letouny typu F-35, F-22, Su-57 nebo J-20 zapotřebí. Čínské stroje díky tomu létají níže a pomaleji než identická konkurence. A navíc dochází k vyššímu a rychlejšímu opotřebení klíčových komponentů.
J-20 na druhé straně určitě není špatný letoun, disponuje slušnou zbraňovou výbavou včetně raket PL-15 s dlouhým dosahem, nicméně v konfrontaci s nejmodernějším letounem 5. generace F-35 ztrácí. Čína toto dobře ví, ale snaží se v rámci svých možností se celkovým výkonem americkému protějšku či vzoru alespoň v klíčových parametrech přiblížit.
Lze porovnávat technické parametry obou letounů, ale hlavní je jejich radar, senzory a výzbroj, tedy kdo koho bude dříve detekovat, identifikovat a ničit. A samozřejmě záleží, jak už to bývá, na schopnostech pilota.
Zdroj: 19fortyfive.com