Autor fotografie: wikipedia, public domain
V polovině července došlo k oznámení, že Raytheon ve spolupráci s námořnictvem provedl z víceúčelového palubního stíhacího letounu F/A-18 Super Hornet první zkušební shoz klouzavé pumy GBU-53/B. Ta má být schopna zasahovat statické, tak mobilní cíle, a to i za zhoršeného počasí a špatné viditelnosti.
K první shozu klouzavé pumy GBU-53/B z F/A-18 Super Hornetu došlo na základně námořnictva Patuxent River Atlantic v Marylandu. Cílem mělo být údajně blíže neupřesněné plavidlo. Bližší informace o výšce shozu, vzdálenosti cíle neznáme a stejně jako přesný datum zkoušky zůstávají neznámé. Už ale samotná informace o cílení na plavidlo je zajímavá, protože dosud byla puma prezentována proti pozemním cílům.
Zde je nutno vzít v úvahu, že primárním úkolem bylo zasáhnout cíl, tedy objekt velikosti plavidla. Pak je možno precizovat zásah na konkrétní bod, třeba kapitánský můstek, a tuto schopnost je možno přenést na pozemní cíle, jež mají poměrně stejnou velikost, tedy BVP, MBT, ShKH apod.
Samotná GBU-53/B StormBreaker váží pouhých 93 kg (oproti 129 kg v případě GBU-39). Přesto má mít podobný maximální dolet kolem 110 km – samozřejmě za ideálních podmínek a při odhozu ve velké výšce. Mobilní cíle bude moci zasahovat až na vzdálenost kolem 70 km. To z ní prakticky vzato dělá i vhodnou zbraň proti (z hlediska jejich dosahu) většině protiletadlových systémů, ale i celé řady dalších zbraňových systémů, proti kterým dosud bylo zapotřebí nasazovat spíše střely typu vzduch-země.
Vizualizace klouzavé pumy GBU-53/B StormBreaker v rozevřené konfiguraci pro let
Právě nízká hmotnost pumy a také malé rozměry jí umožní být neseny ve větším počtu. Letoun F-15E jich bude moci dokonce nést až dvacet osm, menší F-35 osm ukrytých ve vnitřní zbraňové šachtě. Čistě teoreticky tak bude moci jediná dvojice stíhacích letounů zničit celý tankový prapor. V každém případě se zvýší bojová hodnota letounu, co se týče jeho úderné síly i schopností. Ostatně v případě F/A-18E/F Super Hornet jde vlastně o první menší pumu s delším doletem. Dosud mohl tento letoun využívat buď střel s vlastním pohonem anebo těžších pum, které je nezbytné dopravovat do větší blízkosti cílů.
Hlavní výhodou nové pumy je schopnost zasahovat mobilní (pohybující se) cíle, a to i za špatného počasí nebo omezené viditelnosti z důvodu prachu, kouře apod. Tato kombinace je dosud zcela unikátní a umožní útočit z bezpečné vzdálenosti na cíle, které by jinak mohli využívat přirozené ochrany. Krom inerciálního způsobu navádění a GPS totiž multifunkční senzorová hlavice obsahuje milimetrový radar, infračervený senzor a také čidlo pro laserové navádění. Pumu je možné vypustit směrem do oblasti, i když není známo, kde přesně se nachází potenciální cíl. Obousměrný datalink zase umožňuje upřesňovat údaje o cíli. Sama puma má být schopna pomocí umělé inteligence rozlišovat jednotlivé typy techniky a podle předchozího nastavení vybírat, který zasáhne.
Jak už to ovšem bývá obvyklé, ani vývoji GBU-53/B se nevyhnuly problémy. Krom těch softwarových jde v tomto případě především o nutnost výměny kotvících zámků stabilizačních ploch za původní, u kterých hrozí uvolnění. Nejen kvůli tomu dochází k posunutí plánovaného dosažení počátečních schopností. A to v případě F-15 na srpen. O něco později, ale stále snad ještě v posledním čtvrtletí tohoto roku je má začít využívat i F/A-18 Super Hornet.
Autor: Michal Polák