FB-22 Raptor jako bombardér a konkurent ruského Su-34

Lockheed Martin FB-22 byl navržen jako stealth bombardér pro US Air Force. Jeho design byl odvozen od úspěšného stroje F-22 Raptor. Společnost Lockheed Martin ho navrhla sama bez požadavků z ministerstva obrany jako „regionální bombardér“, který měl doplnit stárnoucí americkou strategickou bombardovací flotilu.

V roce 2001 zahájila společnost Lockheed Martin studie proveditelnosti modelu FB-22, protože se snažila využít design a schopnosti modelu F-22 Raptor, který přestože byl navržen jako stíhač k dosažení vzdušné převahy, ztělesňoval určitý stupeň schopnosti útoku vzduch-země.

Jedním z hlavních cílů interních studií bylo využití schopnosti vzduch-země při současném udržení nákladů na minimu. Za tímto účelem společnost vyvinula několik konceptů, které zaznamenaly výrazný konstrukční redesign s ohledem na trup a křídla, při zachování velké části avioniky F-22. Lockheed Martin prodloužil a rozšířil trup, aby zvýšil schopnost uložení zbraní v interních pozicích, což vedlo k 25–30% zvýšení hmotnosti stíhacího bombardéru oproti stíhači.

Lockheed Martin proto použil delta křídlo, které bylo přibližně třikrát větší než u F-22, a umožňovalo uskladnění mnohem většího množství zbraní a paliva. Různé údaje udávají užitečné zatížení FB-22 od 30 do 35 přesně naváděných bomb GBU-39 oproti osmi u F-22. Na rozdíl od F-22 byl FB-22 navržen tak, aby unesl bomby o hmotnosti až 2 300 kg. Při misi s využitím stealth bylo bojová zatížení FB-22 6 800 kg, během mise v prostoru bez vyspělé protiletadlové obrany 13 600 kg.

Dolet se téměř ztrojnásobil z 970 km na více než 2 600 km, a tuto hodnotu bylo možné ještě zvýšit při použití externích palivových nádrží na 3 300 km. Tím se letadlo zařadilo do kategorie taktických bitevních bombardérů srovnatelných s F-111, protože mělo nahradit F-15E Strike Eagle a převzít některé mise B-1 a B-2. Z toho důvodu by v FB-22 byla dvoučlenná posádka, protože se počítalo s délkou mise 15 hodin a více.

Podle časopisu Air Force Magazine by kombinace doletu a užitečného zatížení FB-22 dala konceptu srovnatelnou účinnost jako u B-2 vyzbrojeného bombami o hmotnosti 910 kg.

Konstrukce mohla být také upravena tak, aby používala silnější motor, jako je Pratt & Whitney F135 nebo General Electric / Rolls-Royce F136. FB-22 měl mít maximální rychlost 1,92 Mach a postrádal možnost vektorování tahu. Výzbroj měly tvořit 2 rakety AIM-120 AMRAAM a 30 bomb GBU-39.

Zajímavý projekt, o který americké ministerstvo obrany neprojevilo zájem byl zrušen v roce 2006, kdy bylo jasné, že MoD upřednostňuje bombardér s mnohem větším doletem, a to i přesto, že vývoj FB-22 mohl stát pouhých 7 miliard dolarů, což byl jen zlomek ceny proti vývoji nového stroje od nuly.

Jak již SM informoval, dané rozhodnutí nebylo nejšťastnější, neboť požadavky na stíhací bombardéry jsou stále aktuálnější absencí letounů schopných plnit úkoly jako čisté bitevníky (A-10) nebo stíhače (F-22 + F-35). Obě domény jsou určené k vybojování převahy v určité zóně, tedy na zemi nebo ve vzduchu, a mezi nimi je široké pásmo, jež je nutno vyplnit letounem se schopností stíhače, bombardéru i bitevníku. Uvidímě, jaký bude další vývoj, třeba se FB-22 vrátí, byť v jiné podobě.

 

Zdroj: globalsecurity.org, airforcemag.com

 

 

Tagy