foto: Airbus / Public domain /Vizualizace FCAS
Francouzský Dassault se nakonec nedokázal dohodnout s německým Airbusem se Španělskem v zádech. Problémům čelí i britský Tempest. Nad evropskými projekty se smráká.
Německý Der Tagesspiegel přinesl zřejmě definitivní nekrolog nadnárodního projektu evropského stíhače šesté generace FCAS. Záležitost za 110 miliard dolarů (2,3 bilionu korun) jde pro nepřekonatelné rozpory mezi francouzským Dassault Aviation a německým Airbusem, který má v zádech i Španělsko, definitivně k ledu. V zásadě se nejedná o překvapivou informaci, už se jen čekalo, kdy to přijde. Celý projekt z roku 2017, spustili ho Angela Merkelová a Emmanuel Macron, byl do jisté míry odsouzen k zániku od začátku. Problém je v tom, že i druhá evropská záležitost GCAP Tempest začíná čelit stále větším obtížím.
FCAS jako klíčový projekt Airbusu a Dassault
Vzhledem ke stále horším vztahům s USA v kombinaci s ruskou agresivitou se Evropa potřebuje v rámci obranného průmyslu postavit na vlastní nohy. Tempest a FCAS měly být klíčové projekty. Spoléhat se na to, že po skončení Trumpova období v Bílém domě se vztahy restartují je nesmysl. Trump zjevně nadále pevně ovládá Republikány, kteří i přes rostoucí šílenosti svého lídra zjevně nevykazují snahu s nimi něco dělat. Úplně stejně nejsou patrné změny v Demokratické straně, na které není vidět prakticky žádné poučení z poslední porážky v boji o Bílý dům. Po odchodu Donalda Trumpa se nemusí změnit vůbec nic.
Potřeba moderního letadla šesté generace z vlastních zdrojů je pro Evropu dost velká. Ale i tady visí otazník, zda by nebyl nebyl lepší a levnější vývoj moderních dronů. Například Švédsko by už mělo mít letos k dispozici první dron včasné výstrahy AEW&C založený na MQ-9B Skyguardian. Úplně stejné pochybnosti panovaly i v USA před nástupem Donlada Trumpa ohledně NGAD, který si ovšem z F-47 dělá svůj pomník. Asi podobně jako s bitevními loděmi třídy Trump. Zjednodušeně řečeno Evropa potřebuje letectvo vlastní výroby a konec FCAS je problém v Airbusu i Dassaultu. Logické spojení Německa a Španělska při podobných požadavcích proti přáním Francouzů, zaplatí všichni.
Španělsko je bez FCAS nahrané
Hlavním bodem úrazu se staly požadavky Dassault Aviation, které i přes zkušenosti Airbusu s Eurofightery označovalo Německo jako málo zkušené k vývoji a stavbě komponentů FCAS. Ve skutečnosti se nakonec ukázaly nepřekonatelné rozpory v tom, že Francie potřebuje nosiče jaderných zbraní a navíc palubní letoun pro projekt PANG. Německo a Španělsko o nic takového přirozeně zájem nemají. Jenže Francie bilionový projekt sama neufinancuje a vzhledem k velikosti domácího obranného průmyslu svoje letadlo přirozeně chce. Německo se mnohem více ohlíží na potřeby proti agresivnímu Rusku a Španělsko je úplně nahrané.
Británie nemá finance na GCAP Tempest
Madrid definitivně odmítl F-35, participace na FCAS byla pochopitelná. Vzhledem k potížím projektu se Španělsko naprosto seriózně začalo zajímat o turecký TAI TF Kaan. Jenže tam stále není vlastní motor a Madrid je ve stavu, kde nemá přístup k žádnému letadlu páté generace. Jenže to Francie také ne, Rafale je pokročilá čtvrtá generace. Německo pořizuje F-35 od nestabilních USA. Aby toho nebylo málo, Británie zjevně podle NSJ nemá peníze na financování GCAP ve spolupráci se Švédskem a především Japonskem. Letadlo se prodražuje a vláda začíná zasahovat.
Nad evropskými projekty se smráká
Všude začíná viset otazník nad evropskými společnými projekty. Letadla Panavia Tornado ještě šla. Eurofighter Typhoon už vyšel neskutečně draho a nikdo ho nechce. FCAS končí a nad GCAP Tempest se pomalu smráká. Tak trochu slepá ulička. Financovat špičkové projekty je stále dražší a pro jednu evropskou zemi už pomalu nereálné. Z projektu FCAS zbyde podle Defence Blog akorát program Combat Cloud, který má zajišťovat propojení evropských vzdušných sil, jenže ten měl být primárně pro FCAS. Bilionový projekt skončil a zůstane po něm velká díra, na kterou aktuálně nejvíce doplácí Španělsko, které by potřebovalo rychle modernizovat. Jenže Francie na tom není o moc lépe.
Tagy