Francouzská děla CAESAR na českém podvozku jsou racionální volbou

26. 06. 202014:00

Francouzská děla CAESAR na českém podvozku jsou racionální volbou

foto: www.nexter-group.fr/CAESAR

Zdá se, že se dělostřelectvo Armády České republiky konečně dočká moderní výzbroje, o jejíž potřebě se hovořilo dlouhé roky. Základem úvah o modernizaci byl především požadavek na přechod na ráži 155 mm, která je standardem ozbrojených sil NATO, což přinese společnou logistiku i snazší koordinaci nasazení. Moderní systémy s takovými zbraněmi kromě toho nabízejí výrazně lepší balistické výkony než v současné době stále používané samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA. Armáda pro jejich náhradu u profesionálních útvarů zvolila osvědčený francouzský systém CAESAR od společnosti NEXTER, samozřejmě pro české účely postavený na českém domácím podvozku od společnosti TATRA.

K čemu potřebuje armáda nová děla, vždyť máme skvělé samohybné houfnice DANA, lze číst v mnoha reakcích na zprávy o probíhajícím akvizičním projektu. Armáda jich má ve stavu bezmála devět desítek. Při průměrné životnosti 20 let přitom slouží již 35 roků. Jejich zůstatková hodnota činila v roce 2018 asi 105 milionů korun. Ve své době šlo o velmi dobré zbraně, ale stačí porovnat jejich balistické výkony s dnešními moderními systémy, a je zřejmé, že prvolinioné, profesionální jednotky potřebují jít s dobou. Maximální dostřel houfnice DANA ráže 152 mm činí 18700-20000 m. Oproti tomu zvolený systém CAESAR zasahuje až na vzdálenost 42 km, tedy více než dvojnásobnou, a účinnější municí.

Nejpozději od června roku 2018 bylo zřejmé, že stávající houfnice nahradí zbraň instalovaná na kolovém podvozku TATRA, což je platforma, o níž opírá Armáda České republiky svou mobilitu dlouhodobě a stabilně, a jiné řešení by nedávalo žádný smysl. Vypadly tím ze hry těžké systémy instalované na pásových podvozcích. Jejich typickým zástupcem, který by v jiné situaci byl nepochybně seriozně zvažován, je německá samohybná houfnice PzH 2000, které nedávno pořídilo pro své ozbrojené síly Maďarsko v rámci nákupu těžké obrněné techniky spolu s tanky Leopard 2 (na jehož podvozku dělostřelecký systém jezdí).

Kolový podvozek má zřejmé výhody jednak ve vyšší mobilitě systému při přesunu po silnici, a jednak, a to bylo nepochybně určující, v nižší cenně. A cena patrně hrála rozhodující roli také při řešení otázky, zda pořídit systém s umístěním hlavní zbraně ve věži, nebo bezvěžový, který je v podstatě "jen" mobilnější náhradou za taženou dělostřeleckou výzbroj. Hlavní konkurencí systém CAESAR byla v tomto ohledu slovenská ZUZANA 2, vzdálená příbuzná houfnice DANA. Její výhodou je věž, která poskytuje obsluze houfnice lepší ochranu proti pěchotním zbraním, střepinám, vlivům počasí nebo účinkům zbraní hromadného ničení, a zároveň disponuje automatickým systémem nabíjení. Nevýhodou takového řešení pak je jednak vyšší cena (odhadem o více než třetinu), jednak také vyšší celková hmotnost vozidla, což snižuje jeho strategickou mobilitu. A právě strategická mobilita je velkou předností zvoleného systému CAESAR, který vyvinula společnost NEXTER (dříve GIAT Industries) pro francouzskou armádu. CAESARy lze přepravovat na palubě transportních letounů C-130 Hercules nebo Airbus A400M.

Název CAESAR je zkratkou z francouzského camion équipé d’un système d’artillerie, tedy nákladní automobil vybavený dělostřeleckým systémem. Byl vyvinut v 90. letech, veřejnosti představen v roce 1994, prošel vojskovými zkouškami, a v roce 2000 byly francouzskou armádou objednány první kusy, které ve výzbroji francouzského dělostřelectva znamenají přechod mezi taženými kanóny 155 TRF1 a těžkými pásovými samohybnými houfnicemi AuF1, a je z nich nejpohyblivější, což je pro moderní dělostřelectvo v situaci nasazení velmi efektivních systémů schopných rychle určit pozici pálící baterie a navést na ni odvetnou palbu důležitou vlastností.

Současně relativní jednoduchost konstrukce, spolehlivost zvolené platformy a ekonomická výhodnost vedly k exportnímu úspěchu zbraně, kterou dnes kromě Francie používají také armády Indonésie, Libanonu, Saúdské Arábie, Thajska, a mezi našimi spojenci také Dánsko, které je pořídilo v roce 2017. Zvažovalo je i Polsko, které se nicméně vydalo cestou konstrukce vlastního dělostřeleckého systému na kolovém podvozku (Kryl), jímž nahradí stávající 122mm Goździky a také více než stovku 152mm houfnic DANA.

První jednotkou, která (po testování pěti prvních vyrobených kusů u 93. pluku horského dělostřelectva) dostala Caesary do výzbroje byl v roce 2008 68. africký dělostřelecký pluk francouzské armády, která dnes disponuje 77 kusy, a v minulosti je již nasadila do řady zahraničních operací: v roce 2009 v Afghánistánu ve výzbroji 3. a 11. námořního dělostřeleckého pluku, v Libanonu v roce 2011, kde sloužily ve 40. dělostřeleckém pluku, a ve stejném roce je v pohraničních střetech se sousední Kambodžou nasadila také thajská armáda (údajně úspěšně vyřadily dva protivníkovy raketomety). Od roku 2013 využívají Francouzi své CAESARy v Mali, nasazeny byly také v Iráku proti Islámskému státu od roku 2016. Během čtyř měsíců jeden CAESAR vypálil 1128 ran, což představuje přibližně polovinu životnosti hlavně, a celkem proti teroristům francouzští dělostřelci vypálili během těchto operací 18 tisíc granátů.

Náš 13. dělostřelecký pluk by měl tedy dostat v dohledné době 52 děl CAESAR a stávající houfnice DANA, pro které disponujeme značnou zásobou munice, by dále sloužily u Aktivních záloh. Zejména v případě jejich modernizace a prodloužení dostřelu by, za podmínky pořízení systému řízení palby, který to umožní, mohly CAESARy profesionální armády vhodně doplnit v roli prostředku přímé palebné podpory. S ohledem na zmíněnou strategickou mobilitu nebude vyloučené, že se čeští dělostřelci budou moci podílet na zahraničních misích i se svou vlastní těžkou technikou.