Autor fotografie: Michaela Wecker; publikováno se souhlasem AusterlitzPro s.r.o.|Popisek: Plukovník Peltier (třetí zprava) při pietním aktu na Mohyle míru, Austerlitz 2022
Security Magazínu poskytl rozhovor francouzský vojenský přidělenec obrany, plukovník Jean-Charles Peltier. Do své funkce přišel v létě roku 2021 a Českou republiku velmi dobře zná a hovoří také dobrou češtinou. Ptali jsme se na spolupráci mezi oběma zeměmi a jejich ozbrojenými silami, a s ohledem na jeho specializaci a zkušenosti i na význam armádní logistiky nejen ve světle zkušeností ruské agrese proti Ukrajině. Pan plukovník sloužil v rámci train des équipages, ekvipážního trénu, což je zbraň, jež v rámci francouzské pozemní armády odpovídá za logistiku, dopravu a podporu přesunů. Byla ustavena v roce 1807 Napoleonem, a i na historii přišla řeč.
Pane plukovníku, již téměř dva roky působíte jako přidělenec obrany v České republice. Není to však vaše první návštěva České republiky a češtinu, která je obtížným jazykem, ovládáte velmi dobře. Jaký je váš vztah k naší zemi?
Můj vztah k České republice začal před pětadvaceti lety, kdy jsem se při službě ve francouzské armádě rozhodl studovat češtinu a byl vybrán ke studiu jazyka. Po tříletém školení v Paříži a dvou srpnových měsících v Praze v letech 1998 a 1999 na letní škole Filozofické fakulty UK a kurzech zahrnujících gramatiku, lingvistiku, historii, literaturu a geografii českých zemí jsem absolvoval 15. operační velitelský kurz Generálního štábu (OVGŠ) na Vojenské akademii v Brně. Následně jsem se do České republiky několikrát soukromě vrátil, především za přáteli, které jsem zde našel, než jsem sem byl v létě 2021 vyslán do své současné funkce.
Zkrátka, můj vztah k České republice trvá čtvrt století, má mnoho tváří a zkušeností: student s nejprve knižními znalostmi, vojenský praktikant, rezident s rodinou zcela sžitý s Moravou, kde se moje dcera naučila česky už v mateřské školce, nebo později v mnohem kosmopolitnějším prostředí v Praze... A děkuji za ocenění mé praxe ve vašem jazyce, ale přiznávám, že je to neustálá výzva. A souhlasím s Pavlem Eisnerem, čeština je pro mě katedrála a pevnost: Na jedné straně je krásná, bohatě propracovaná, má svého ducha, který jí dodává věhlas; na druhé straně je však těžká a nelze ji zdolat bez největšího úsilí! Bude mi trvat dlouho, než ji zdolám.
Jaké jsou hlavní úkoly a cíle Vaší funkce na francouzském velvyslanectví v Praze?
Z pověření velvyslance jsem zodpovědný za zastupování jednotlivých orgánů francouzského ministerstva obrany v České republice a na Slovensku, kde jsem nerezidentním přidělencem pro obranu. Mým hlavním úkolem je přispívat k rozvoji francouzsko-českých a francouzsko-slovenských vztahů v oblasti obrany, přičemž se zaměřuji zejména na předávání podnětů ministra místním orgánům i zastoupením třetích zemí. Při plnění svého poslání se také spoléhám – a mám štěstí! – na pracovníky obranné mise, jejichž počet je sice omezen, ale kteří jsou zapálení pro svou práci a kteří mi věrně pomáhají. Pracovní tempo je poměrně rychlé a vyžaduje velkou dostupnost, včetně večerů a víkendů, abych mohl reagovat na požadavky velvyslanectví, zemí, v nichž jsem akreditován, ale samozřejmě také ústřední správy. Pravidelné návštěvy vysokých francouzských představitelů také vedou k nejintenzívnějšímu pracovnímu nasazení.
Jednou až dvakrát ročně musím vyjet do Francie, především do Paříže, a to zejména za účelem aktualizace znalostí spisů z pohledu ústřední správy, a někdy také za účelem doprovodu vysokých českých nebo slovenských představitelů do Francie, zejména v době konání zbrojních veletrhů, a účasti na programu jejich návštěv.
Za běžných okolností obvykle často cestuji, jak po České republice, tak na Slovensku. Někdy i několikrát týdně. Nemalou část povinností tvoří i připomínání historie, neboť společná historie našich zemí je obzvláště bohatá. A pak jsou tu aktivity specifické pro komunitu přidělenců obrany. Zkrátka, výkon mé funkce je dynamický, bohatý na nejrůznější kontakty, aktivity a emoce, na křižovatce mezi našimi zeměmi ve všech dimenzích vojenské spolupráce.
Za 1. Československé republiky existovaly úzké vztahy nejen mezi našimi zeměmi, ale i mezi našimi armádami, které vedli francouzští generálové zastávající funkci náčelníka generálního štábu. V současnosti se rozvíjí spolupráce mezi českou a francouzskou armádou v rámci NATO, ale existují i bilaterální iniciativy?
Setkáváme se v rámci NATO, ale bilaterální spolupráce pokračuje v mnoha směrech, a to prostřednictvím výcviku, kurzů, návštěv, účastí na ceremoniálech, zbrojních veletrzích a pravidelných setkání vysokých představitelů. Každý rok se vypracovává plán dvoustranné spolupráce, který shrnuje akce, jež mají být v daném roce provedeny, a zahrnuje všechny činnosti, které jsem právě zmínil. Přičemž většina z nich se z roku na rok obnovuje. Kromě toho existují příležitostnější aktivity, které jsou předmětem zvláštních pozvání, například prezentace nového materiálu nebo konference, pozvání k účasti na zvláštní akci atd. Poměrně pravidelně se stává, že jsem požádán o návštěvu s cílem navázat spolupráci mezi dvěma organizacemi, které identifikují zájem o pravidelné setkávání a spolupráci; nezahálím!
A rozhodně bychom neměli zapomínat na korunu naší spolupráce, kterou je operační nasazení, jak tomu bylo v případě mise TAKUBA a jak tomu bude pravděpodobně i v budoucnu, v jiných formách a v jiných oblastech.
Když mluvíme o mezinárodní spolupráci, klíčové místo patří průmyslové spolupráci. Existuje kromě projektů, jako je nákup děl CAESAR nebo obrněných vozidel TITUS, nějaký další významný projekt francouzsko-české nebo česko-francouzské průmyslové spolupráce v oblasti obrany?
Oba projekty, které zmiňujete, jsou vynikajícím příkladem toho, čeho lze společně dosáhnout díky našemu obrannému průmyslu, který se vzájemně zná, udržuje kontakty, váží si jeden druhého a obecně má velmi kompatibilní způsoby jednání a vidění věcí. Existují samozřejmě ještě další perspektivy různého druhu, ale předčasná publicita některým diskusím nesvědčí... V každém případě je Francie velmi ráda, že může nabídnout stíhačku Rafale jako nástupce současného Gripenu!
Jaké jsou další možné společné body francouzsko-české vojenské spolupráce? V jakých oblastech by se mohly vztahy mezi oběma armádami prohloubit?
Jak jsem již naznačil, vojenská spolupráce mezi našimi dvěma armádami je již nyní bohatá, pravidelná a má různé formy. Podle okolností se již rozšířila na nejpokročilejší stupeň: V obou případech jsme se z různých úhlů pohledu dostali do krajních oblastí, kde jde o lidské životy.
S návratem války do Evropy a z toho vyplývající povinnosti připravit se na boj vysoké intenzity, s probíhající rychlou modernizací českých ozbrojených sil a transformací francouzských ozbrojených sil podle zákona o vojenském programování na léta 2024–2030 se mi zdá nevyhnutelné, že v příštích letech budeme muset těsněji spolupracovat, a to nejen průmyslově, ale i doktrinálně a z hlediska výcviku.
Jednou ze zkušeností z války na Ukrajině učiněných prakticky od počátku je nedostatečná logistická schopnost ruské armády. Vy jste v logistice, ve francouzské armádě v ekvipážním trénu (train des équipage), sloužil. Můžete potvrdit, že ve válce "amatéři mluví o strategii a profesionálové o logistice"?
Trén je skutečně mou zbraní, ale musím se přiznat, že nejsem tak docela logistikem, ačkoli má poslední operační funkce, kterou jsem zastával v operačním velitelství NATO, byla funkce vedoucího oddělení přesunů a dopravy. Vámi citovaný výrok je obecně připisován Eisenhowerovi, který dovedl spojenecké armády k vítězství ve druhé světové válce a který byl skutečně spíše pozoruhodným organizátorem než "stratégem", "velitelem", jak je obecně líčen: mluví tedy se znalostí věci. Toto úsloví by se dalo ilustrovat i na příkladu dvou jeho současníků, vznětlivého Rommela a strohého Montgomeryho: první spoléhal na to, že jeho manévrovací genialita překoná prognózy jeho logistiků, druhý se nikdy do ničeho nepustil, aniž by si předtím zajistil veškerou potřebnou podporu; víme, čí metodu dějiny potvrdily!
Bylo by však iluzorní myslet si, že logistická nadvláda stačí k zaručení úspěchu, nebo že strategie a logistika stojí proti sobě: jedna přirozeně podporuje druhou, z čehož vyplývá, že pokud nejsou vzájemně úzce přizpůsobeny a propojeny, je pravděpodobný neúspěch. Konečně, jak dobře shrnul Clausewitz, válka je konfrontací dvou vůlí: logistická převaha tedy sama o sobě není zárukou úspěchu, rozhodujícím faktorem zůstává morálka bojujících. Odtud pramení pojem odolnosti, který nabývá na významu, a jeho jemný vztah k logistice: pozor na hojnost, která rozmazluje!
Zmínili jsme ekvipážní trén, což je zbraň vytvořená Napoleonem v roce 1807. Osobně jste také navštívil poslední vzpomínkovou akci na bitvu u Slavkova. Jste fanouškem napoleonského období?
Abych byl upřímný, historickým obdobím, které mě fascinuje nejvíce, je první světová válka – ale ta je obecně napoleonskému období méně vzdálená, než by se mohlo zdát: Například pokud jde o politické dějiny, René Rémond ve své stejnojmenné knize uvádí, že 19. století začíná v roce 1815, po Waterloo, a končí v roce 1914 první světovou válkou; nebo v oblasti taktiky Michel Goya poznamenává, že mezi seržantem napoleonské pěchoty a jeho protějškem z roku 1914 je méně rozdílů než mezi ním a jeho nástupcem z roku 1918. Napoleonská tažení navíc podpořila rozvoj národního cítění v Německu a Itálii a obecně se za důvod vypuknutí konfliktu považují právě vyhrocené národní vášně. I když je podle mého názoru třeba stále pochybovat o roli imperialismu a automatické mechaniky spojenectví při vyvolání katastrofy. To jsou úvahy, které nejsou bez zajímavosti ani v dnešní době.
Nicméně jako Saint-Cyriena (absolventa vojenské školy Saint-Cyr, pozn. red.) mě napoleonské období přirozeně velmi zajímá, neboť výročí bitvy u Slavkova je oslavou Ecole Spéciale Militaire a každoroční událostí pro všechny důstojníky, kteří ji absolvovali. A pak, osobnost císaře je fascinující. Dnes je módní považovat ho za zlobra, kterého zobrazují britské karikatury, a někteří ho neváhají přirovnávat k Hitlerovi: Znamená to trochu rychle zapomenout, že navzdory podlostem či chybám, které neodpovídají jeho povaze, například poprava vévody z Enghienu, která neměla žádný dobrý důvod, a proto je sotva něčím víc než sprostou vraždou; nebo intervence ve Španělsku, zpočátku vítaná osvícenou španělskou elitou, ale brzy prohraná kvůli nepotismu, je jedním z velkých vojevůdců, jejichž památka se zachovala v dějinách, a také hlavou státu, která dokázala ve Francii vytvořit a v Evropě rozšířit životaschopné společenské zřízení vycházející z Francouzské revoluce poté, co skoncovala s excesy rané republiky.
Války, které jsou mu kladeny za vinu, z velké části nejsou jeho vinou; také je vyvolala revoluce; alespoň se je pokusil ukončit mírem v Amiensu. A ačkoli je marné o tom snít, je jisté, že kdyby tylžská smlouva (z roku 1807 s Ruskem po jeho porážce u Friedlandu, pozn. red.) byla naplněna, osud světa by se naprosto změnil.