Vývojová linie moderních hlavních bitevních tanků britských ozbrojených sil se prozatím zastavila u vozidla FV4034 známého pod bojovým jménem Challenger 2. Jde o stroj, který nahradil předchozí Challenger 1 (FV4030/4) navazující na úspěšné tanky Chieftain (FV4201), jež vznikly vývojem těsně poválečných Centurionů. Tanky Challenger 2 byly vyráběny v letech 1993-2002. Kromě Británie slouží také v Ománu, a britské ozbrojené síly s nimi, v rámci úsporných opatření, počítají až do roku 2035.
Korbou a podvozkem se Challenger 2 svému předchůdci podobá, ale jde prakticky o novou konstrukci. S předchůdcem nesdílí více než 3 % zaměnitelných prvků. Na první pohled lze od sebe oba tanky rozeznat podle pancéřování, které kryje termální zaměřovač TOGS (Thermal Observation and Gunnery Sight); u "dvojky" je umístěný přímo nad hlavní, u "jedničky" na pravé straně věže.
Na rozdíl od všech ostatních současných tanků armád NATO (i jiných tanků 3. generace) je Challenger 2 vyzbrojen kanónem s drážkovanou hlavní. Jde o 120mm dělo L30A1 s hlavní v délce 55 ráží. Důvodem pro volbu drážkované hlavně je fakt, že britská armáda dává přednost munici HESH (High-Explosive Squad Head) před průraznou APFSDS. Granáty HESH mají vyšší dostřel (až 8 km) a jsou účinné proti budovám a slabě pancéřovaným cílům – jež jsou při charakteru současných operací převažující. Kromě kanónu nese tank koaxiální kulomet L94A1 ráže 7,62 mm a L37A2 stejné ráže umístěný nad poklopem nabíječe.
Posádka Challengeru 2 je čtyřčlená (velitel, střelec, nabíječ/operátor, řidič); tank je vybaven počítačem kanadské společnosti Computing Devices Co a pracuje s bojovým informačním a řídícím systémem PBISA (Platform Battlefield Information System Application). V britské tradici patří mezi nejlépe chráněná vozidla své kategorie: pancéřování věže a korby je označováno jako Chobham či Dorchester 2. generace a považováno za mimořádně odolné. Kromě pasívní ochrany je tank vybaven explozívním reaktivním pancířem účinným proti RPG, který byl rozšířen v rámci jedné z posledních modernizací s názvem „Streetfighter“. Tanky byly dosud nasazeny v Bosně, Kosovu a Iráku, a nestřetly se s rovnovenými protivníky. Tedy kromě sebe samotných: dosud jediným vážně poškozeným byl Challenger 2 zasažený jiným vozidlem jednotky v Basře v roce 2003.
Dieselový motor o výkonu 890 kW dává tanku s bojovou hmotností 75 tun rychlost na silnici až 59 km/h; kapacita palivové nádrže postačuje na 550 km na silnici a průměrných 250 km v terénu.
Většina vozidel má projít modernizací označovanou jako CLEP (Challender II Life Extension Program), během něhož bude nahrazeno nevyhovující a zastarávající vybavení a dále posílena ochrana i palebná síla (nikoli však zvažovaným přezbrojením na kanóny s hladkou hlavní od společnosti Rheinmetall – z důvodu nákladů – ale spíše vylepšením systému řízení palby). Cílem je prodloužit životnost tanku do roku 2035, a získat čas pro řešení otázky jeho náhrady.
Kromě hlavního bojového tanku existuje varianta Titan, což je mostní tank, Trojan, bojové ženijní vozidlo, a CRARRV – opravárenské a vyprošťovací vozidlo. Ze 409 dodaných jsou aktuálně ve službě ve Velké Británii asi dvě stovky Challengerů 2; a čtyřicítka slouží v Královské armádě Ománu.