Generál Černochová zavelela: Pořízení BVP potřebuje novou strategii. Rozpracujte nákup mezivládní dohodou

Generál Černochová zavelela: Pořízení BVP potřebuje novou strategii. Rozpracujte nákup mezivládní dohodou
12 / 11 / 2020, 14:00

V minulém týdnu proběhlo důležité jednání Výboru pro obranu, o němž jsme již podrobně informovali. Jedním z hlavních bodů programu byla otázka východisek pro akvizici pásových BVP. Ministerstvo obrany pokračuje v projektu, který byl již v uplynulých letech mnohokrát odložen, a hrozí, že celou akvizici nebude možné do voleb stihnout. Jde přitom pro AČR o klíčovou zakázku a Výbor pro obranu v čele s Janou Černochovou (ODS) žádá od ministerstva jasné a realistické alternativní plány pro takový případ. Jako nejrychlejší se přitom jeví již nejednou zmíněná možnost koupit moderní vozidla v režimu mezivládní dohody, tedy G2G.

Při pohledu do kalendáře je zřejmé, že naděje již asi pětkrát odloženého tendru na zdárné dokončení v podmíněném jarním termínu 2021 jsou diskutabilní a nevalné. Největší zbrojní zakázka v samostatné historii České republiky se již zasekla několikrát, a spoléhat na nejistý vývoj v probíhající celosvětové pandemii, dost dobře nelze. Důvody jsou nasnadě: jakákoli komplikace vynucená i nevynucená povede k dalšímu odkladu, a sněmovní volby v příštím roce proces nevyhnutelně přeruší. Riziko, že i kdyby byl dodavatel úspěšně vybrán, ministr Metnar nestihne smlouvu podepsat a bude ji chtít předat svému nástupci, je značné.

Přitom armáda moderní vozidla potřebuje, stará již výrazně přesluhují, a jejich bojová hodnota se dramaticky snižuje. Současně je před Českou republikou závazek postavit pro společné síly Severoatlantické aliance brigádní úkolové uskupení těžkého typu k 1. lednu 2026. Další průtahy si nelze dovolit. A nelze pominout ani význam, který zakázka má zejména v dnešní těžké době pro domácí průmysl.

A nejen že takové riziko potenciálně ohrožuje bojeschopnost mechanizované brigády, ale sledujeme v současnosti snahy populistů z řad politiků, především z KSČM, kteří žádají ponížení obranného rozpočtu. Prostředky pro nákup BVP jsou vyčleněné, ale pokud se nestihnou čerpat v nastavených termínech, tím více bude sílit tlak na jejich byť částečný převod na jiné účely, v jiném rezortu. Argument, že MO nestíhá vyčerpat všechny přidělené prostředky, jakkoli není čistě pro oblast investičních výdajů přesný, zaznívá a znít bude i nadále.

Pokud již nějakým způsobem přecejen úspěšně skončený tendr dostane na stůl nový ministr, bude se velmi pravděpodobně chtít s celou situací nejen detailně seznámit, ale před podpisem ve vlastním zájmu průběh a výsledek prověřit, a tím dojde k dalšímu odkladu. Příkladem může být reakce ministryně Šlechtové na akvizice radarů nebo vrtulníků, které zdědila po ministru Stropnickém. Nehledě na možnost protestu ze strany neúspěšných uchazečů. Co by bylo možné za standardních okolností přijmout jako standardní postup, při souběhu všech okolností, které prožíváme, znamená potenciálně velký problém. A v zásadě lze říci, že dotáhnout klasický tendr v uspokojivé době nebude možné.Není přitom již důležité, kdo problémy v optimistických dobách zavinil, ale jak předejít neúspěchu, jak akvizici dotáhnout a vyřešit.

Zatímco Ministerstvo obrany se zdá být v této věci ledově klidným a poslance informovalo, že „nejsou vypracovány náhradní scénáře postupu“, přístup poslanců Výboru pro obranu je naštěstí jiný a realističtější. Předsedkyně výboru Černochová působila na výboru vedle ministra obrany rozhodným dojmem: „Pokud chceme mít funkční těžkou brigádu, tak prostě nemůžeme prostě na konci volebního období říkat, že je něco někde v mašličkách, ale že se to bude těsně před koncem volebního období někdo obávat podepsat z nějakého důvodu, že už prostě do konce mandátu zbývají dny, toho bych se nechtěla dožít.“ Není přitom vyloučené, že ministr obrany Metnar si situaci uvědomuje také, ale s ohledem na dřívější kategorická prohlášení volí raději pasivnější přístup, a možná doufá, že jej břemene zbaví objektivní překážky v podobě protipandemických opatření.

Výbor pro obranu schválil na návrh své předsedkyně Jany Černochové usnesení, v němž požaduje od Ministerstvy obrany vypracovat alternativní variantu postupu opřenou o akvizici ve formátu G2G. Akvizici BVP v něm označuje za jeden ze stěžejních programů modernizace armády ČR. Konstatuje, že se „významně opožďuje“ a že „toto opoždění bude mít vliv na dodávku této techniky a tím i zajištění obranyschopnosti ČR. Výbor od ministerstva požaduje stanovení pevného a realistického harmonogramu realizace (což však může být problematické s ohledem na nejistou situaci s nemocí COVID, to je nezbytné připustit a zakalkulovat), a zřejmě i v reakci na nejasnosti ohledně zapojení českého obranného průmyslu do akvizice děl CAESAR žádá, „součástí smlouvy s dodavatelem bylo garantované zapojení domácího obranného průmyslu a přenosu know-how do ČR a toto zapojení bylo dopředu kvantifikované a vymahatelné.“

Nejdůležitějším se pak jeví třetí bod usnesení Výboru pro obranu: „Do příštího zasedání Výboru pro obranu předložili (MO a vláda) všechny potenciální varianty pořízení BVP včetně alternativy vláda-vláda obdobným systémem, jakým tomu bylo u jiných strategických akvizičních projektů.“ Jde o jasný signál pro vládu a MO, že je třeba možnost mezivládního nákupu dostat do hry. Jde totiž velmi pravděpodobně o jedinou zbývající variantu, která umožní pořídit BVP dostatečně rychle, aby ČR dostála svým závazkům, a nemusela se v rámci aliance vymlouvat jako školák, který neplní domácí úkoly.

Je současně uklidňující sledovat konstruktivní dohled poslanců Výboru pro obranu na problematiku této složité a vlekoucí se zakázky, na jejíž výsledek čeká Armáda České republiky tak dlouho, a současně znepokojivé, že je třeba odborníky na Ministerstvu obrany vyzývat, aby měli připravené alternativy postupu pro případ, že současný kurz selže. Ministr obrany neměl proti usnesení námitek, takže tyto alternativy vzniknou, čímž pro armádu roste naděje, že moderní vozidla v reálném čase opravdu získá.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace