Teritoriální obrana je ve špatném stavu. Unifikaci výzbroje a výstroje armády a policie je třeba obnovit, říká generál Šedivý

Security Magazín přináší rozhovor s bývalým náčelníkem generálního štábu Jiřím Šedivým. S panem generálem jsme si povídali během IDETu především o žádoucích prioritách pro obranu v kontextu blížících se voleb.

Rád bych se vás na úvod zeptal, už jste měl určitě možnost od rána vidět některé exponáty, případně se zúčastnit některého z programů. Co vás dosud na IDETu nejvíc zaujalo, co byste vy zdvihl jako highlight letošního ročníku?

Je potřeba na začátku říct, že je to po dlouhé době jeden z největších IDETů, který tady byl organizován. To znamená že tady hrál roli nový management, který skutečně se IDETu věnuje, a je vidět že velmi velmi úspěšně. A zadruhé, že tak jak se mění armáda, jak se modernizuje armáda, tak to přitahuje spoustu vystavovatelů a výrobců jednotlivých zbraní, zbraňových systémů, tak jak je armáda bude pravděpodobně nakupovat. Takže dneska IDET je výjimečná událost, která ukazuje například i to, jak se posunuje nejenom armáda jako taková, protože ona tady má svoji vlastní prezentaci, ale i jaká je budoucnost nových technologií. Myslím si, že z tohoto pohledu je IDET skutečně úspěšný.

V Security Magazínu jsme připravili sérii článků, které nabízejí, protože ve volebním roce, některá klíčová témata pro oblasti obrany a bezpečnosti. Já bych s dovolením teď s vámi některé ty body prošel poprosím o váš pohled. První z nich je téma, které je v dnešních dnech široce diskutované, a týká se financování obrany. Je přijatý zákon o minimálně 2 % HDP vydávaných na obranu. Hovoří se o tom, že by ta výše měla dostoupat až na 3,5 % přímo na obranu, a 1,5 % do souvisejících mimorezortních výdajů. Jak vy vnímáte tuto diskuzi, kde vidíte potřebu armády v tomto ohledu?

Musím říct, že ze své historické zkušenosti, kterou mám, že nejcennější by mělo být to, že financování bude stabilní. To znamená, že se nestane že armáda začne působit jako nějaká záloha peněz pro řešení nějakých jiných věcí, jako jsme to viděli v minulosti. To de facto tu armádu vždy výrazně poškodilo. To jsou ty obrovské deficity o kterých mluví ministryně obrany, náčelník generálního štábu, a mluví o stovkách miliard korun. Takže pokud budou dodržena 2 % HDP podle nového zákona, bude to perfektní. Pokud se dostaneme na 3 %, tak jako bylo oznámeno, že Česká republika by to na summitu NATO měla potvrdit v tomto roce, bylo by to ještě lepší.

Ale znova připomínám, že je nezbytně nutné, aby to bylo stabilní, aby se utrácely peníze ne, že se musí utratit za každou cenu, ale aby se skutečně uvažovalo, jaké produkty budeme pořizovat. Protože 3 % HDP nebo 3,5 % je hodně a měli bychom nejenom mluvit o tom, že dáváme práci českým zbrojovkám, ale takovou práci, která je vlastně jenom montáží. Měli bychom preferovat zbraňové systémy, které jsme u nás vyvinuli, nebo se podílíme na vývoji, kde se podílí i ministerstvo obrany a armáda, a ty které se u nás vyrobí a stanou se určitou garancí toho že při jakékoliv krizi, která může přijít v relativně krátké době – vidíme co se děje na Ukrajině – tak nezůstaneme těmi, kteří budou čekat, až se uspokojí požadavky řady jiných států.

Ostatně krize covid nám ukázala, že se v takových situacích každý stát chová velmi suverénně. Takže toto bych skutečně chtěl, aby se skutečně realizovalo, protože jenom tak můžeme mluvit o tom takzvaném multiplikačním efektu. Smontovat tady nějaké zařízení, které bude mít původ někde úplně jinde, přivezou se sem pouze komponenty ke smontování, to si myslím že je hodně málo. Čili ano, 3 % - já říkám 3 protože nevíme, jak to nakonec dopadne. Musí tam to znamenat, že se skutečně reálně budeme zaměřovat na to, co jsme schopni tady vyvinout, vyrobit a zavést do armády. To neznamená, že budeme zavádět zbraně, nebo vůbec vojenský materiál, nižší kvality. Ta pochopitelně musí být zajištěná.

Už jste to zmínil v podstatě. V klíčových ohledech panuje soulad mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. Přesto bych řekl, že pozitivní spolupráce mezi Ministerstvem obrany a Armádou České republiky je určitým způsobem téma. Byli jsme svědky několika situací v uplynulém období, kdy možná některé spory, které měly asi zůstat se zavřenými dveřmi, se dostaly na veřejnost. Vnímáte to jako potenciální problém? Je z vašeho pohledu, z vašich zkušeností, žádoucí nějaké institucionální řešení, nějaké procedurální řešení, které by předcházelo takovým situacím?

Za prvé to je tak, jak to bylo prezentováno, neshoda mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu. Já zase z vlastní zkušenosti musím říct že se to stávalo i mně, stávalo se to i mým nástupcům, takže není to zase nic tak úplně nenormálního. Zkrátka jsou to dvě silné osobnosti, které se snaží uplatnit své názory. Je problémem to, že se věc dostávala na veřejnost a že se z toho udělala aféra která poškodila jednu i druhou stranu a poškodila dokonce i Armádu České republiky. Buďme si vědomi toho, že něco takového se může stát, ale nemělo by to být ventilováno cestou sdělovacích prostředků.

Je otázka, jak to ti dva lidé, a teď je jedno, jestli to je ministr, nebo ministryně, a náčelník generálního štábu, zvládají osobnostně. Podle mě to nemělo být takto prezentováno, ale myslím si, že v současné době se ta situace zklidnila a že budou dál do konce funkčního období, protože každý z nich má nějaké funkční období, věci odehrávat v nějakém pracovním rytmu, v nějaké úrovni spolupráce, která nemusí být vždy 100% bezproblémová, ale vždy by měla být konstruktivní.

Další z priorit, která se line koncepcemi Armády České republiky jako červená nit, je dobudování – zjednodušeně řečeno – těžké brigády jako klíčového uskupení, klíčového útvaru z hlediska schopnosti bránit teritorium České republiky, nebo teritorium našich spojenců. Paní ministryně nám na tiskové konferenci potvrdila, že by si přála, aby byla v průběhu léta podepsána smlouva na Leopardy 2A8. V tomto ohledu by těžká brigáda, která záhy dostane nová moderní BVP, měla moci být přezbrojena i na opravdu moderní tanky. Ale to není jediný prostředek, které těžká brigáda potřebuje. Je tady celá řada dalších, například samohybné minomety. Chtěl jsem se zeptat, jestli z vašeho pohledu, protože se připravuje zároveň tendr na kolová obrněná vozidla, jestli by nebylo žádoucí, aby nebyl propojen právě s nákupem samohybných minometů?

Podle mého názoru to úvodní zadání znělo tak, že budou v tom rámci dodány i ty minometné verze, co se později odsunulo z důvodu financování na pozdější dobu. Já si myslím, že by bylo logické, a věřím tomu, že jakýkoliv se vybere obrněný transportér, a doufám že to bude EVO, že se bude nakupovat i ta verze minometná. Je to logické, protože kdyby to bylo nějak jinak, bylo by to skutečně podle mě hazardování s financemi. Protože zbytečně dělit techniku na několik druhů, to je vždy finančně náročné. Ale tyhle debaty, kdy se rozhodlo, že se ten minomet odsune až po rok 2030, probíhaly v době kdy se ještě pořád mluvilo o 2 % HDP a kdo ví, jestli, čili podle mě v současné době ta debata o tom, že budeme mít 3 % a více nahrává tomu, aby se mohl ten projekt znova zařadit a nakupovaly by se jak ty potřebné verze, které už byly odsouhlaseny, včetně té minometné.

Na tiskové konferenci ministerstva obrany bylo zmíněno, že armáda zpracovává novou koncepci pozemní protivzdušné obrany. Kromě protivzdušné obrany státu, kterou je potřeba zcela obnovit v našich podmínkách, tak samozřejmě se to týká i vojskové pozemní protivzdušné obrany, která v české armádě momentálně je velmi z hlediska prostředků a kapacit podhodnocená. Neměly by i z hlediska  zkušeností z ukrajinského bojiště opravdu prostředky pozemní protivzdušné obrany v kontextu dobudování těžké brigády získat maximální prioritu? Včetně prostředků proti dronům, velmi krátkého dosahu?

Já si myslím, že to je součást toho hodnocení, které se provádí na základě zkušeností s ukrajinského bojiště dneska. Je zřejmé, že se bude ten takzvaný KVAČR, Koncepce výstavby Armády České republiky, do roku 2035 novelovat, že se musí upravit, a tam bude 100% jedna z, jak říkáte priorit, zaměřená na to, že se musíme připravit na to, že ta hrozba použití dronů, a to jak taktických, nebo těch operační úrovně, že se musí velmi vážně zvažovat a připravit se na to, abychom se byli schopni bránit proti úderům takovýchto dronů.

Ale je tady potřeba uvést, že tam jsou drony ještě, které pozorují, provádí průzkum, provádí přehled. A také obrana proti raketám. Protože Rusové, a ty zkušenosti jsou, se asi nezmění. Součástí konfliktu jsou údery raketami, které jsou ať už klasického typu, a nebo ty, které jsou rychlejší než zvuk. To asi do budoucnosti bude taky nezbytně nutné zvážit. To znamená, že protivzdušná obrana by se neměla zaměřovat pouze na bezpilotní prostředky a letadla, ale i jako protiraketová proti raketám. A teď je otázka, jak ta naše protiraketová obrana bude implementována do celkového rámce NATO. Ale ano, do budoucnosti to bude jeden z hlavních úkolů.

Dalším takovým velmi živě diskutovaným tématem, ve vazbě na financování obrany a specificky platy v bezpečnostních složkách a v ozbrojených silách České republiky, je potřeba vyváženého přístupu mezi vnitřní a vnější bezpečností. Pokud by byly podmínky služby u ozbrojených sil České republiky výrazně jiné než u těch složek, které se zabývají vnitřní bezpečností, tak by se vytvářela nežádoucí konkurence. Obě ty složky nějakým způsobem usilují při náboru o stejný typ lidí. Jak vy vnímáte současný stav veřejné diskuze a jak hodnotíte situaci v České republice na konci současného funkčního období vlády v tomto ohledu?

Předně já si myslím, že ten platový rámec, nějaké ty normy, které byly nastaveny někdy v minulosti, že se narušily v řadě případů. Takže dneska se to netýká pouze armády a policie, ale je to otázka zdravotníků, otázka školství. Jednoduše nejenom tato politická reprezentace, ale už ta minulá nebyla schopná ten systém uřídit a přistupovat k němu tak, aby se nenarušovaly vztahy. Což si myslím, že je jeden z velkých problémů, které bude stejně muset jednou tento stát řešit.  Je nekonečný proces, protože se k tomu nepřistupovalo systémově, a to platí i o armádě a o policii.

Tady by nemělo docházet k nějakému soutěžení, ale mělo by skutečně dojít k tomu, že se vyhodnotí náročnost jedné i druhé strany, tedy armády a policie, a podle toho stanovit tarify, které budou platit jak pro armádu tak pro policii. Ale vyvaroval bych se, aby se nestalo to, že se jedna z těch složek výrazně zvýhodní, a ta druhá se znevýhodní. A jedno, jestli by to byla armáda, nebo policie. To si myslím, že je potřeba vidět. A je to vidět i z té diskuze, která probíhá, takže asi trochu ubrat zase na té prezentaci přes sdělovací prostředky a znova se zpátky vrátit, jak ten systém státních zaměstnanců bude financován, protože dříve nebo později by to znamenalo poměrně hodně velké sociální problémy.

A co se týká těchto dvou složek, já bych výrazně varoval před tím, aby se, byť jsem voják a bývalý náčelník generálního štábu a jsem proto, aby vojáci měli dobré platy, tak nesmíme z policistů udělat tu nižší úroveň. Protože tak, jak vidíme, jak se hrozby, které se dřív vnímaly jako vojenské a vlastně se promítaly těmi bojovými aktivitami někde v bojovém pásmu, neustále posunují do teritoria jednotlivých států a koalic.  Víme že to je situace, která se ohrávala například ve Velké Británii, případně ve Francii, kdy bylo podezření, že došlo k útokům na kritickou infrastrukturu, případně další objekty.

Jednoduše tento bezpečnostní aspekt se promítá dnes ne pouze do té vojenské oblasti, ale tak jak jsme to sice už dříve říkali, ale moc jsme se tomu nevěnovali, i do obrany teritoria. Není to obrana teritoria v tom smyslu, že tady budou připravené tankové svazy a budou bránit naši republiku po obvodu, to ne. To je taková ta celoplošná obrana. Mluvil jste o protiraketové protivzdušné obraně, ano to je jeden z úkolů, které musíme vyřešit, a bude nás stát hodně peněz. A musíme zajistit bezpečnost občanů. Myslím zajistit bezpečnost kritické infrastruktury, ale i té infrastruktury, která sice není zařazena jako kritická, ale je nutná pro funkčnost státu.

Takže musíme být připraveni v nějakém stavu ohrožení rozvinout teritoriální obranu armády, která dneska je skutečně ve velmi špatném stavu. Musí být připravená plnit v tomto případě úkoly i policie, a proto takové ty tendence "snížíme počet policistů" si myslím, že jsou absolutně nesprávný krok. Myslím, že by neměla být policie odstrkována a právě naopak bychom jí měly věnovat zvýšenou pozornost. Do budoucnosti se její role zajištění bezpečnosti na teritoriu bude zvyšovat.

Já navážu přímo na to, co říkáte, dalším bodem, který jsme nazvali unifikace výzbroje a výstroje pro bezpečnostní složky České republiky. To navazuje i na to co jste říkal o výhodách domácí produkce v průmyslu a operační interoperability v případě potřeby právě obrany teritoria. Vnímáte jako potenciálně významnou otázku toto téma vznést a nějakým způsobem například nabídnout ministerstvu vnitra podobný přístup, který už dnes a dlouhodobě zastává ministerstvo obrany právě ve vztahu k podpoře a využívání českého obranného průmyslu a hledat cesty k unifikaci výzbroje a výstroje mezi v tomto případě armádou a policií České republiky?

Já si myslím, že je to něco, co se velmi často diskutuje, ale nedělá se to. A pokud jste zmínil policii, jestli má armáda ve své výzbroji zbraně České zbrojovky, to znamená dnes Coltu, tedy útočné pušky, pistole, je docela podle mě špatné, jestli Policie České republiky má německé zbraně a rakouské pistole. To si myslím, že je absolutně nesprávné. Tím spíš, že celosvětově je považována Zbrojovka za jednu ze špiček. A to, co se v minulosti stalo, že se narušila jednotnost výzbroje policie na rozdíl od armády, to si myslím že by se mělo v relativně rychlé době vyřešit.

Ale někdy je to spíš otázka politické vůle a politické odvahy říct některým lidem, kteří mají zbraně rádi a jednoduše svoje osobní sympatie k nějaké zbrani, ať si ji koupí a chodí střílet na střelnici, ale služební zbraň bude v celé republice jednotná - armádní i policejní, celní zprávy, vězeňské služby. Zmínil jsem ruční zbraně, které jsou takovým typickým příkladem a nejjednodušším případem. Ale týká se to například i některých typů vozidel, nebo balistických vest, přileb a podobně.

S tématem podpory domácího průmyslu velmi úzce souvisí také otázka tlaku na kapacity a schopnosti českého průmyslu vyrábět munici a střelivo v podstatě jakéhokoliv ráže, jakéhokoliv určení právě přesně kvůli tomu, o čem jste hovořil, tedy soběstačnosti a obranychopnosti státu ve chvíli krize. Zmínil jste příklad covidu, kdy se státy staraly primárně sami o sebe je to vlastně přirozená reakce na krizi. Košile bližší než kabát. Dá se říct, že jednou z priorit rezortu obrany by měl být důraz na to, aby výroba a kapacita výroby munice a střeliva v České republice byla primárně využívaná ozbrojenými silami a bezpečnostními složkami?

Co jsme schopni doma vyrobit, tak doma vyrobme. Při kvalitě, která je požadována, to je logické, ale myslím si, že my jsme schopni vyrábět tu i tu malorážovou munici. Typickým producentem je Sellier & Bellot, ale i tu středorážovou, případně velkorážovou. To si myslím, že jsme schopni udělat. Ale je potřeba zase, aby to mělo nějaký systém. A jestli se bavíme o velkorážové munici, tak tam je třeba poměrně velká spotřeba nejenom střelných prachů, a to co souvisí s jejich konstrukcí, ale i železa, které je spotřebováno na velkorážovou munici, včetně barevných kovů a podobně. Takže formálně si myslím, že jsme schopní vyrábět.

Na druhou stranu je potřeba uvést, abychom byli schopni zároveň vyrábět efektivně. Zejména v munici je to otázka, kolik se skutečně například vystřílí dělostřeleckých granátů při reálném výcviku, pokud se nejedná o nějaký válečný konflikt. Do toho rangu spíš patří schopnost uchování výroby. To znamená, že jsme schopni třeba vyrábět rok, dva roky velkorážovou munici, pak ta potřeba poněkud klesne z různých důvodů, nebude se válčit, zaplní se sklady, což by měl stát řešit formou financování výroby, aby mohla být znova obnovena.

To znamená té udržitelnosti produkce, aby zachoval kapacitu pro případ krize. Pro případ krize, to znamená, že jsou některé výrobní linky zakonzervovány, lidé jsou připraveni, pravidelně školeni, občas se ta linka spustí, ale máme tady schopnost, kterou dneska sice nepotřebuju, ale třeba za dalších pět let se ta linka znova spustí a bude schopná plného výkonu. Takže není to jenom otázka okamžité výroby, ale i uchování schopností výroby.

My jsme před dvěma lety tady na IDETu pořádali kulatý stůl, jehož tématem bylo posílení Armády České republiky, Aktivních záloh a vytvoření nějakých stabilních nebo dostatečných mobilizačních záloh. Možná po dvou letech to téma, nejen že je stále aktuální, tak jako bylo tehdy, ale ještě mnohem možná intenzivněji je třeba ho vnímat. Máte pocit, že se od té doby situace zlepšila a směřujeme k nějakému dlouhodobě udržitelnému řešení, a nebo naopak ty problémy které jsou také součástí diskuze ve veřejném prostoru, nábory do armády, případně odchodovostí, vedou k určité nervozitě v tomto ohledu?

Došlo k určité stagnaci, bohužel. Nábory se výrazně zpomalily, a i když alespoň podle poslední informace, kterou mám, nábory do aktivních záloh jdou o trošku lépe, obecně je tomu potřeba věnovat v maximální možné míře pozornost. Co se týká Aktivních záloh jako takových, pokud jsem se zbavil o obraně teritoria a kritické infrastruktury, případně dalších důležitých objektů, tak to je vlastně parketa pro Aktivní zálohy. Dnes v koncepci armády 2035 je, že někdy po roce 2030 bude mít každý kraj svůj prapor, který bude postaven především na Aktivních zálohách. Tak musíme začít už dneska budovat celý ten systém.

Ten systém není vybudován, nebo je vybudován takovým zvláštním způsobem, který si myslím, že není úplně efektivní. Ale dříve nebo později k tomu armáda dospěje, že ho bude muset vybudovat, a vybudovat nejenom organizačně, ale i materiálově. Je to něco, co bude stát poměrně hodně úsilí, a bude se tomu muset věnovat i politická úroveň státu, vzhledem k tomu, že to je z hlediska obrany a bezpečnosti státu hodně důležitá záležitost.

Tagy