Generál Šedivý: Tank je stále jednou z nejvýznamnějších zbraní na bojišti. Leopard 2 A8 patří mezi nejlepší

Generál Šedivý: Tank je stále jednou z nejvýznamnějších zbraní na bojišti. Leopard 2 A8 patří mezi nejlepší
Autor fotografie: Ministerstvo obrany, Public domain|Popisek: Arm. gen. v.v. Jiří Šedivý
20 / 02 / 2024, 10:45

Ve druhé části rozhovoru s bývalým náčelníkem generálního štábu armádním generálem v.v. Jiřím Šedivým se věnujeme žádoucím schopnostem pozemní a mobilní PVO, hodnocení situace na Ukrajině a co lze očekávat na jaře, otázce hlavních bojových tanků a dronů nejen z perspektivy ukrajinských zkušeností.

Důležitým tématem je otázka pozemní PVO. Zde očekáváme dodávku kompletů SPYDER, a hovoří se o mobilní PVO v podobě vozidel MARS se systémem RBS-70. Není ale například řeč o hlavňové PVO, resp. obraně proti dronům pomocí například programovatelné munice. Nejsou takové prostředky dnes pro brigádní úkolové uskupení zcela nepostradatelné?

Obrana proti napadení ze vzduchu je bezesporu jeden z nejvýznamnějších úkolů zabezpečení bojové činnosti. Tento úkol byl po mnoho let zanedbáván. Zase platí to, že jsme byli ovlivněni posledními konflikty, kdy jsme my i naši spojenci bojovali v podmínkách úplné vzdušné nadvlády. Mimo to, protiletadlové raketové vojsko bylo považováno za méně efektivní, pokud se týká taktické, případně operačně taktické úrovně a z pohledu obrany vzdušného prostoru státu téměř nepotřebné.  V podmínkách AČR to bylo zřejmé, kdy ještě dnes máme ve výzbroji komplety KUB, které jsou ještě z doby existence Varšavské smlouvy, i když byly částečně modernizovány.

Jejich počet není dostačující ani k obraně teritoria ČR, z pohledu současných zkušeností z války na Ukrajině pak ani k obraně samotné Prahy. Bojová sestava naší armády, pokud by nějaká komplexní někdy byla, by byla chráněna jen RBS-70. I když je ČR v srdci Evropy a na naše území by bylo útočeno přes vzdušnou obranu našich spojenců, nelze předpokládat, že by byly zachyceny všechny nepřátelské prostředky. Proto se i k tomuto úkolu musíme vrátit.

RBS-70 AČR

Otázka byla ale směřována na obranu bojové sestavy vojsk AČR. Tomuto úkolu se musí armádní experti věnovat mnohem důkladněji než dosud, přičemž se musí velmi pozorně analyzovat vývoj a současný stav použití prostředků vzdušného napadení, které má k dispozici ukrajinská armáda, ale logicky i to, jak tyto prostředky používá nepřítel a jakým směrem se vyvíjí. Jedná se o úplně nový pohled na tuto část bojových aktivit. Nemůže být omezen jen na samotné prostředky obrany proti vzdušnému nepříteli, ale musí být hledáno systémové řešení, které bude zahrnovat celou škálu opatření, počínaje schopnostmi velmi detailního průzkumu vzdušného prostoru nad taktickými sestavami, což je výška od „0“ do několika stovek metrů, kterou využívají převážně malé, někdy i amatérské drony.

Ty způsobují velké ztráty na technice i lidech. Zvyšuje se význam REB (radioelektronický boj, pozn. red.) a schopnosti rušení jak útočných systémů, tak systémů určených k obraně a průzkumu. Ani zdaleka není odzvoněno hlavňovému protiletadlovému prostředku. Vůbec se nebude jednat o takové, které známe dnes, ale doplněné sofistikovanými elektronickými systémy a kombinované jinými způsoby ničení, jako je např. laserový kanon. Zatím ani jedna strana nenašla efektivní obranu proti velkému množství malých dronů, které nesou malé nálože, směřovanými údery na jednotlivé kusy techniky a vojáky.

Stejně to platí o průzkumných dronech taktické úrovně. Proti nim ani námi vlastněné RBS 70 nejsou 100% účinné. Součástí musí být individuální prostředky obrany vojáka a techniky (tanku, OT, děla apod..). Doplněním prostředků budou i aktivní maskovací prostředky a zařízení. Bylo by ale chybou, kdybychom se soustředili jen na použití dronů a boj proti nim. Jejich přeceňování by zase vedlo k chybným rozhodnutím.

V loňském roce jsme touto dobou pomalu očekávali zahájení ukrajinské protiofenzívy. Co lze očekávat letos, až poleví zimní a časné jarní počasí? Jsou dnes v lepší výchozí pozici ukrajinští obránci, nebo ruská armáda?

Situace na frontě se bohužel změnila k horšímu na stranu Ukrajiny. Rusové našli způsob, jak ukrajinskou ofenzívu zastavit a následně vyčerpávat ukrajinská vojska. Soustavnými údery na ukrajinskou kritickou infrastrukturu, ale i na objekty zcela zjevně nevojenské, se jim daří i oslabovat jednotu ukrajinské společnosti. V této době se jeví jako zásadní, že prezident Zelenskyj přistoupil k rozsáhlé výměně nejvyššího velitelského sboru ukrajinských ozbrojených sil.

O důvodech se hodně spekuluje, a proto se tímto nebudu zabývat. Co je ovšem zásadní, že k této výměně dochází v době, kdy se Rusové připravují k jarní ofenzívě, kdy se jim daří sice pomalu, ale přece jenom postupovat téměř na celé délce fronty a kdy se „Západ“ v čele s USA nemůže dohodnout na tom, jak a zda pokračovat v podpoře Ukrajiny. Zprávy z bojiště mluví o narušení morálky ukrajinských vojáků, kteří věřili svému veliteli generálu Zalužnému a mají určité pochybnosti o generálu  Syrském.

Tomu na pověsti nepřidal neúspěch v Bachmutu, ale především to, že je původem etnický Rus, jeho rodiče v Rusku žijí, Putina podporují, a i to, že jeho kariéra začala v Sovětské armádě a jeho vzdělání má počátky v sovětské vojenské škole. Takové výměny se provádí v době, kdy je vhodný čas, nebo po nezdařené fázi boje. Tedy k této výměně mělo dojít již na podzim, pokud by se k ní prezident Zelenskyj rozhodl. Nové velení by tak mělo čas na konsolidaci vojsk a jejich přípravu podle konceptu nového velitele.

Oleksandr Syrskyj a Valerij Zalužnyj v březnu 2022

V této době (únor 2024), možná že jen měsíc před ruskou ofenzívou je na takový úkol málo času. Komplikací je i to, že není ještě zahájena mobilizace k doplnění nebo vystřídání vojsk na frontě. To u vojáků na frontě prohlubuje pocit beznaděje a nepříznivého výhledu. Stále více takových zpráv přichází od ukrajinských vojsk z fronty. Na druhou stranu to Putina povzbuzuje k vyšší agresivitě nejenom na bojišti, ale i vůči spojencům Ukrajiny. Závěr k této otázce tedy zní, že lepší postavení v nadcházejícím období mají Rusové a na jarní ofenzívu budou lépe připraveni než Ukrajinci.

Co pro Vás jako bývalého tankistu plyne z ukrajinských zkušeností z hlediska nasazení hlavních bojových tanků na frontě a jak hodnotíte výsledky západních tanků, které již byly nasazeny, zejména Leopardu 2, který plánuje v nejmodernější verzi pořídit AČR?

Tank je stále jednou z nejvýznamnějších zbraní na bojišti. To je zcela zřejmé. Je ale nutné vzít v úvahu, že se podmínky mění a že se mění technologie, které jsou čím dál složitější a zajišťují efektní využití všech zbraní na bojišti. I když v nedávné minulosti došlo k mnoha zlepšením řady západních, ale i ruských tanků, ze zkušenosti na bojišti na Ukrajině je jasné, že se v rámci modernizací více pozornosti věnovalo palebným schopnostem.

Tanky jsou vybaveny detekčními, zaměřovacími i komunikačními prostředky nové generace, ale obranné systémy vedle těch klasických, byly zejména vyvíjeny k ochraně proti palbě vedené z kanonů, nebo protitankovými řízenými střelami. I v tomto případě naše zkušenosti z minulých konfliktů vedly k podceňování nepřátelských sil, protože ani na jednom bojišti proti našim vojskům nestály rovnocenné síly. Takovou zkušenost měli i Rusové. Tedy proti tankům byla vedena palba zpravidla ze zbraní technologicky nižší úrovně.

Leopard 2A6 nizozemské armády

Na Ukrajině proti sobě stojí vojska vybavená tím nejmodernějším, co dané státy mají, ale hlavně i vojáci vzdělaní a schopní využít všech dosažitelných technologií, a to i improvizovaných. To platí i pro Rusy, ačkoli na ně máme negativní náhled. Což je často dáno ruskou „vojenskou kulturou“ která nehledí na životy svých vojáků. Na tank se nemůžeme nahlížet jako na individuální zbraň. Stále více musí být součástí komplexu zbraní a obranných systémů, které tank ochrání a zabrání tomu, aby byl tank jako zbraň vyřazen z boje.

Vyžaduje to nový přístup, který se zdá být více vlastní Ukrajincům než Rusům.  Ale ani Ukrajina nemá všelék na optimální použití tanků. To ukazuje i stav použití západních tanků na frontě, včetně tanků Leopard 1, nebo 2, tanků Challenger nebo Abrams. Ukrajinské armádě bylo dodáno 54 tanků Leopard 2A4 a 21 tanků Leopard 2A6. Podle dosažitelných informací mělo být dále dodáno až 135 tanků Leopard 1 A5.  Ani tank Leopard není zázračná zbraň, pokud se nepoužije správně.

Jenom tanků Leopard bylo prokazatelně zničeno 28. Z 28 zničených tanků jen jeden tank Leopard 1A5. Všechny ostatní zničené Leopardy jsou modernější verze 2. Tanky Leopard 1 jsou tanky dávno zastaralé a podle dřívějších informací, některé byly v takovém stavu, že je Ukrajinci nemohli bez důkladné opravy nasadit do boje. Pozdní dodání tanků Abrams je nedovolilo plně využít a první ztráty tanků Challenger iniciovaly ve Velké Británii názor, že další tanky již Británie na Ukrajinu nepošle.

V každém případě ovšem tanky Leopard 2, ve verzi A7 nebo A8 jsou tanky pokročilého vývoje a patří mezi nejlepší tanky, které jsou naší armádě dosažitelné. Mimo to, moc jiných možností pro modernizaci tankového vojska naší armády neexistuje. Tank Abrams je tankem velmi těžkým, svými parametry sice velmi výkonný, ale je vhodnější pro válčiště Středního východu. Tank Challenger 2 se již nevyrábí, i když ve Velké Británii byla otevřena debata o obnově jeho výroby. Francouzský tank Leclerc se nevyrábí od roku 2008.

Ale zase se vracím k tomu, že není možné jen koupit tanky, ale musí se změnit doktrína použití tankového vojska, změnit organizační struktura jednotek vybavených tanky a doplnit řadu dalších systémů pro podporu boje těchto tanků ale i pro údržbu a provoz. Dovolím si upozornit, že je to drahá záležitost. Tanky musí být pořízeny v takovém množství, aby bylo možné v rozumné míře nahrazovat ztráty z vlastních skladů. V koncepci tankového vojska by neměly chybět kanonové systémy pro přímou palbu po podvozcích OT Pandur. Kombinace kolových podvozků u 4.brn a tanků při potřebě podpory 4.brn by vytvořilo nekompatibilní technologické prostředí. Proto je nutné začít diskutovat o doktríně dříve, než se začne přezbrojovat.

Před rokem jste v rozhovoru pro SM řekl, že ČR v zavádění bezpilotních prostředků zaspala. Od té doby byl zrušen prakticky hotový nákup izraelských dronů, a velmi opatrně se hovoří o malých dronech nebo vyčkávací munici. Vnímáte za uplynulý rok v této otázce nějaké zlepšení?

Váhavé zavádění bezpilotních prostředků je zcela evidentní. Také je zřejmé, že pohled na použití bezpilotních prostředků se soustředil jen na provádění průzkumu, či přehledu. Bezpilotní prostředky se soustřeďovaly do specializovaného útvaru, tedy dále od bojových jednotek. Ukrajina ukazuje pravý opak. Bohužel se projevil rys typický pro výstavbu naší armády. Ten byl dán názorem, že se prostředky druhů vojsk mají od vševojskových útvarů vyjmout a soustředit u celků druhů vojsk.

Tak byly brigádám odejmuti dělostřelci, chemici, ženisté a další „zbraně“, a soustředěni dnes v útvarech nazývaných „pluk“, ačkoli charakter pluků nemají. Nehledě nato se tím narušuje sladěnost při použití brigád. V míru a na cvičišti se nic tak zásadního neděje. Když přijede tankový prapor o 2 hodiny později do místa zasazení, protože nestačí rychlejším kolovým transportérům, objeví se to jen v rozboru cvičení, který bude doprovázen několika pichlavými poznámkami. Ale Rusové se dopustili takové chyby (a buďme rádi) v boji o Hostomel. Jak vypadala první fáze bojů o Hostomel a následně o Kyjev je obecně známo.

Bezpilotní prostředky se staly fenoménem a již budou do budoucnosti považovány za prostředek, který se významně podílí nejenom na průzkumu, ale i na ničení nepřítele. V ČR máme řadu firem, které jsou schopné bezpilotní prostředky pro taktické použitá vyrábět. To je do úrovně brigáda. Změna v názoru na pořízení těchto prostředků a nepořizovat původně uvažované izraelské a hledat možnosti pořízení jiných dronů vhodnějších pro malé jednotky a pořízení dronů-tzv. vyčkávací munice, je změnou správným směrem. Ale jednostranně přeceňovat drony nemůžeme. Musíme si být vědomi toho, že platilo, platí a platit bude, že na každou zbraň se najde protizbraň.

Tagy článku

-->