Generál Zůna není "bojař". Za války na Ukrajině to je nevýhodou. Má ale zkušenosti v oblasti výcviku, logistiky a mezinárodních vztahů

Generál Zůna není &quote;bojař&quote;. Za války na Ukrajině to je nevýhodou. Má ale zkušenosti v oblasti výcviku, logistiky a mezinárodních vztahů
Autor fotografie: foto: Ministerstvo obrany ČR|Popisek: Generálporučík Jaromír Zůna
13 / 04 / 2022, 10:15

"Na rovinu říkám, že bych si představovala většího bojaře," zpochybnila ministryně obrany Jana Černochová (ODS) možné jmenování dosavadního prvního zástupce náčelníka generálního štábu generálporučíka Jaromíra Zůny do nejvyšší armádní funkce, v níž by mohl nahradit odcházejícího armádního generála Aleše Opatu. Generálporučík Zůna rozhodně není "velkým bojařem", který by byl během své kariéry velel bojovým útvarům v AČR nebo jednotkám během misí. Má za sebou ovšem kus práce na pozicích, které mu nepochybně přinesly zajímavé zkušenosti. Především koordinaci mezi armádou a politickým vedením. Nevelení operacím, od toho jsou operační velitelé. Pokračujeme v sérii článků věnovaných generálům, kteří přicházejí do úvahy pro roli náčelníka generálního štábu po odchodu generála Opaty.

Jaromír Zůna působil od poloviny 80. let do poloviny 90. let na různých pozicích na Vojenské vysoké škole pozemního vojska. Navázal v roce 1996 funkcí staršího důstojníka štábu 2. kanadské mnohonárodní brigády IFOR v Bosně, kde následně vykonával funkci náčelníka operačního oddělení a zástupce velitele 6. mechanizovaného praporu. V roce 1997 se stal asistentem náčelníka generálního štábu (tehdy generálplukovníka Jiřího Nekvasila). Působil pak ve štábu 21. velitelství sil územní obrany. V pozici náčelníka koncepčního a analytického oddělení se podílel na integraci AČR do Severoatlantické aliance.

Jako styčný důstojník působil v letech 2001-2002 na velitelství TRADOC v USA. Po návratu se podílel na výstavbě 4. velitelství pro výcvik a tvorbu doktrín, jehož náčelníkem štábu se poté stal, a na Ředitelství výcviku a doktrín pak působil do roku 2006, kdy se stal ředitelem odboru vojskového průzkumu a elektronického boje, a prakticky tak přišel do styku s nejmodernějšími technologiemi a jejich využitím v armádě.

Další roky pak působil na Velitelství sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi a Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. V roce 2009 byl náčelníkem štábu československé EU BG (Bojové uskupení Evropské Unie – EU Battle Group)a v letech 2010-2012 čerstvě v hodnosti brigádního generála náčelníkem štábu NATO Joint ForceTraining Centre Bydgoszcz v Polsku, do roku 2013 zde pak působil jako zástupce velitele.

V letech 2013-2015 byl ředitelem Agentury logistiky, následně ředitelem Sekce podpory. V roce 2016 byl povýšen do hodnosti generálmajora. K 1. lednu 2019 byl jmenován prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu (generála Opaty) a 8. května jmenován do hodnosti generálporučíka.

Generál Zůna není typickým polním velitelem, který velel na různých pozicích na útvarech a v zahraničních misích. Vyvstává přitom otázka, jestli toto jsou právě ty zkušenosti, bez nichž se náčelník generálního štábu neobejde, resp. jestli nejsou zkušenosti v oblasti přípravy budoucích vojáků a důstojníků, výcviku a tvorby doktrín, moderních technologií a armádní logistiky pro výkon funkce NGŠ cennější?

Může tomu tak být. Nicméně právě nyní se nacházíme v době, kdy probíhá intenzivní vojenský konflikt na Ukrajině. A jestli je nějaká doba, která volá po potřebě vojáků s bojovou zkušeností, je to právě tato. A i bez přímého vztahu k Ukrajině je požadavek ministryně obrany racionální. Osobní zkušenost z hraničních situací v průběhu bojových operací přináší důstojníkům nenahraditelnou perspektivu a schopnost rozumět potřebám vojáků do důsledku.

Generál Zůna údajně nepatří mezi favority ministryně obrany. V jeho neprospěch může hovořit i nejvyšší věk mezi možnými kandidáty. Oslaví letos 62. narozeniny; dříve by vlastně již v armádě ani nemohl sloužit, svým věkem je nad průměrem generálů v činné službě, a pozice náčelníka generálního štábu by pro něj byla v AČR před odchodem do důchodu poslední, bez další perspektivy v rámci české armády.

V jeho prospěch naopak hovoří tyto okolnosti: účast v zahraničních misích na svém kontě má v nemenším rozsahu než ostatní kandidáti, kteří přicházejí do úvahy, resp. o nichž se spekuluje. K tomu má také rozsáhlé zahraniční vzdělání a zkušenosti z velení střediska NATO. JFTC je střediskem zodpovědným za přípravu sil pro mise, vyhodnocuje budoucí požadavky a připravenost, certifikuje cvičení a zabývá se moderními platformami určenými k experimentování. Zodpovídá za vývoj společné doktríny, koncepcí, standardů, interoperabilitu, schopnosti a operační efektivitu. Podporuje současné i budoucí operace, rozvoj vojenského umění a schopností a identifikaci možných budoucích hrozeb. Pokrývá jednotlivé síly, kombinované síly anebo komplexní společné síly.

I další funkce, jimiž generál Zůna prošel, vyžadovaly koncepční myšlení a schopnost predikce vývoje na delší období. Jako ředitel sil podpory stabilizoval logistiku a vytvořil koncepci rozvoje logistiky AČR v době, kdy "bojaři" z pozemních i vzdušných sil ještě neměli ani ponětí, co by měli chtít a jaké schopnosti rozvíjet. A na rozdíl od předchůdců ani nástupců v čele logistiky nikdy nebyla zpochybněna jeho integrita – tedy žádné zbavení prověrky nebo rovnou vyšetřování či trestní stíhání.

Zdroj: Ministerstvo obrany

Tagy článku

-->