Autor fotografie: Sonashen, CC BY-SA 3.0|Popisek: Ilustrační obrázek
Vojenskopolitické prostředí v mnoha regionech je proměnlivé jako rtuť – kov co teče. Náhorní Karabach a propletenec Arménie a Ázerbájdžánu jsou zářným příkladem. Ázerbájdžán je rozdělen Arménií na dvě části, kdy na západě se nachází vnitrozemská exkláva Ázerbájdžánu zvaná Nachičevanská autonomní republika s hlavním městem Nachičevan. Sousedí s Tureckem, Arménií a Íránem.
V západní třetině hlavního území Ázerbájdžánu se nachází sporné území zmítané mnoha konflikty zvané Náhorní Karabach. V oblasti žije zhruba 95 % Arménů. Arménie a Arméni jsou pod ochranou Ruska, ale tato enkláva se nachází v centru Ázerbájdžánu, který je již tak Arménií rozdělen, jak je výše uvedeno. Je logické, že Ázerbájdžán chce své území sjednotit, což může vést i ke konfliktům za fyzické připojení Nachičevanské autonomní republiky, kdežto Arménie se obává další genocidy ze strany Ázerbájdžánu, a navíc jí to (a Rusku) poskytuje jistou strategickou výhodu.
Konflikt nebo napětí má tedy kořeny historické, náboženské, vojenské, demografické i ekonomické. Po minulých zkušenostech si nelze dělat iluze o tom, že pokud by byl Náhorní Karabach plně integrován do Ázerbájdžánu, arménské obyvatelstvo by mělo nějakou šanci na dlouhé žití ve své domovině, a i historické památky arménského původu by zřejmě brzy zmizely z povrchu zemského. A to i přesto, že Arménie je ochotna uznat Karabach za součást Azerbájdžánu, pokud bude zaručena bezpečnost tamního obyvatelstva. Zde je nutno z náboženského hlediska připomenout, že pouze nejvyšší představitel arménské církve smí sedět při příchodu papeže, kdežto všichni ostatní biskupové musí stát. Takže se k dalším problémům přidružuje i konflikt nejrespektovanější křesťanské církve a islámu.
Vzhledem k tomu, že Ázerbájdžán je exportérem ropy, jeho HDP je mnohonásobně vyšší, než má k dispozici Arménie. Ale jeho největší spojenci v regionu, tedy Turecko a Írán, se poslední dobou stále více orientují na Rusko a Ázerbájdžán, i vzhledem k mnoha korupčním skandálům přestává mít takový vliv. A jeho „přátelé“ se paktují s jeho „nepřítelem“.
Již v roce 1988 Arméni v Náhorním Karabachu žádali o administrativní převod oblasti z Ázerbájdžánské SSR (Sovětská socialistická republika) pod správu Arménské SSR. Jenže proces byl zastaven rozpadem SSSR. Pak již jen docházelo k eskalaci napětí a etnickým čistkám, kdy kdo měl pod správou oblast vyhnal obyvatelstvo druhé národnosti, zde si byli Arméni i Ázerbájdžánci rovni – zkrátka cílem bylo vyčistit oblast a tím moci prezentovat její jednoznačnou etnickou příslušnost k té či oné zemi.
Pak vypukla první válka v Náhorním Karabachu trvající od února 1988 do května 1994. Tentokrát měla převahu Arménie, a na území obou států docházelo opět k etnickým čistkám, tedy násilnému vystěhování. Příměří bylo podepsáno v Biškeku v Kyrgyzstánu v r. 1994. Příměřím byly zastaveny boje, ale vznikl „zamrzlý konflikt“ a investice dále směřovali do výzbroje spíše než do rozvoje ekonomiky, kde má Ázerbájdžán díky ropě výhodu. Již v roce 2016 došlo k určitým ozbrojeným konfliktům a v roce 2022 vypukla druhá válka o Náhorní Karabach, tentokrát měl zásadním způsobem navrch Ázerbájdžán.
Samozřejmě po tolika letech válčení technika a zbraňové systémy jsou značně opotřebované a zastaralé. Byť OBSE vyzvala k embargu na dodávky zbraní do této oblasti, mnohé země se tím nenechaly ovlivnit a některé podporovali Arménii a některé Ázerbájdžán. Hlavními interesenty jsou Rusko, Turecko a Írán, aktivní jsou i USA a Izrael.
Pro export čehokoliv do této válečné zóny z oblasti vojenského materiálu nebo materiálu dvojího použití je zapotřebí souhlas tajných služeb a politický konsensus. Samozřejmě výše uvedení hráči jsou již na startovních pozicích se všemi možnými nabídkami. Je nutno vzít v úvahu ekonomickou situaci Náhorního Karabachu a kdo a jak ho bude finančně podporovat, kdy je celkem jasné, že z jedné strany Arménie a Rusko a z druhé Ázerbájdžán. Prvoplánově bude zapotřebí vůbec zanalyzovat, co má armáda za oblasti, o níž by ČR měla zájem, k dispozici a v jakém stavu vše je. Při bojích a násilných vysídleních jistě došlo ke ztrátě řady specialistů a odborníků.
Lze tedy postupovat následovně:
- Revize techniky a zbraňových systémů
- Možnosti a schopnosti techniků
- Možnosti oprav na místě, vybudování opravárenských závodů nebo realizace v ČR
- Vyškolení/doškolení a vybudování výcvikových základen
- Možnosti oprav a modernizace
- Dodávky diagnostických přístrojů
- Možnosti náhrady modernějšími systémy, pokud by to bylo ekonomicky výhodnější
- Doplnění spotřebního materiálu – náhradní díly, uniformy, balistická ochrana, obuv, zdravotnický materiál apod.
- Dozásobení trvanlivými potravinami a čističkami vody, hygienickými potřebami
- Spacáky, polní lůžka a stany
- Do budoucna munice a zbraňové systémy
- Prostředky CYBER Defence a Radioelektronického boje (REB)
- Nákladní multifunkční vozidla – podvozek TATRA s různými nástavbami
- Kontejnerizace
- Optické přístroje – lékařské i vojenské pro noční vidění
To spektrum může být velmi rozsáhlé, proto je asi nejdůležitější v co nejkratší době vyslat na místo analytický tým schopný posoudit, co má prioritu, jaké jsou nutné objemy dodávek a rychlost, a zda je nutno vyžadovat licenční povolení z jiného státu nebo to lze plně realizovat v režii obranného průmyslu ČR, a nejen obranného.
Zdroj: peaceagreements.com, politico.eu, aobp.cz