foto: Vadim Zhuravskiy / Flickr/Il-76
Prototyp letadla vzlétl v březnu 1971 a téhož roku byl představen na aerosalonu v Paříži. Vychází z něj i ruský AWACS Berijev A-50, kterého Ukrajinci také nedávno sundali z oblohy.
Il-76 je víceúčelový čtyřmotorový strategický dopravní letoun navržený sovětskou konstrukční kanceláří Iljušin. Stal se náhradou za turbovrtulové An-12. Sovětský svaz potřeboval letadlo, které by se dostalo těžko přístupných oblastí s objemným nákladem. Těžba a průmysl v odlehlých oblastech SSSR kladly stále větší nároky na logistiku, kterou nové letadlo prakticky bezezbytku splnilo. Vznikla celá řada vojenský verzí, včetně letadel pro tankování za letu nebo právě centra pro elektronický boj a velitelská centra jako Berijev A-50 či jeho nástupce A-100.
Výroba stroje pokračuje dodnes s tím, že bylo vyrobeno již téměř tisíc kusů. V roce 2012 poprvé vzlétla zásadně modernizovaná verze Il-76MD-90A (Il-476). Letadlo má rampu a je schopno transportovat velmi těžké stroje, pochopitelně i vojenské komplety. Dolet letadla je s nákladem 52 tun 5 000 km, starší verze mají při stejné zátěži dosah okolo 4 000 kilometrů. Tato nosnost není náhodná. Drtivá většina hlavních bojových tanků (MBT) Ruska, potažmo SSSR, nepřesahuje váhu padesáti tun. Takže Iljušin je schopen bezproblémového transportu.
Maximální rychlost letadla je 900 km/h, tedy 0,82 Mach. Dostup činí 13 000 metrů, posádka se skládá z pěti mužů a prázdné letadlo váží 92 tun při maximální vzletové hmotnosti 190 000 kilogramů. Motory jsou Solovjev D-30KP s tahem 117,7 kN. Letadlo potřebuje minimální přistávací dráhu 450 metrů, zatímco třeba mnohem menší CASA 295M, kterou používá AČR, vyžaduje délku plochy 670 metrů. Toto je právě klasika sovětských konstrukčních kanceláří, které se vždy soustředily na náročné podmínky Sibiře a vyvíjely velmi odolné stroje vůči klimatickým podmínkám a obtížným okolnostem při startu, potažmo přistání.
Z Afghánistánu ve vysokohorských podmínkách jsou známé potíže amerických Black Hawků, které pravidelně nebyly schopné nastartovat a trpěly nedostatkem kyslíku při spalování paliva. Ruské Mily s tím neměly problém. Vojenská verze Il-78 má navíc dva kanóny ráže 23 mm naváděné radarem a některé modely mají i závěsníky schopné nést pumy o váze 500 kilogramů. Existuje velké množství verzí letadla v souvislosti s tím, v jakém státě slouží. Počet zemí, které provozují nebo provozovaly Il-76 je velký a přesahuje dvě desítky.
V letech 1979 až 1990 provedly Iljušiny více jak 14 700 operačních letů do Afghánistánu, přepravily 786 200 vojáků a 315 800 tun nákladu, tedy 75 % veškeré letecké dopravy. Mudžahedíni nebyli schopni vysoko letící letadla sestřelovat Stingery, tak se je pokoušeli zničit při vzletu nebo přistání. Jenže drak letadla byl natolik odolný, že zničeno jich bylo jen minimum. Důsledkem toho například bylo, že při intervenci v zemi se Kanaďané dopravovali v drtivé většině případů práve Il-76.
Syrské civilní verze byly používány Bašárem Asadem pro přepravu vojenského materiálu z Ruska a Íránu a dokonce měly na moskevském letišti Vnukovo vyzvedávat syrské bankovky, aby Asad přežil západní sankce. Ukrajinci v únoru 2022 při invazi Rusů tvrdili, že sestřelili několik Iljušinů, ale nebyly nalezeny žádné trosky. Rusové v březnu 2022 zlikvidovali dvě letadla na letišti v Melitopolu. 30. srpna 2023 ukrajinské kamikaze drony zničili čtyři Il-76 na letišti v Pskově.
Ohledně havárie z 24. 1. 2024 se schází velké množství protichůdných informací. Rusko tvrdí, že na palubě byli ukrajinští zajatci. To je vysoce nepravděpodobné. Počet zajatých ukrajinských vojáků již bude velmi vysoký a nedává žádnou logiku, proč by měli být přepravováni takto drahým způsobem. Ukrajinci navíc tvrdí, že letadlo směřovalo pryč z Ukrajiny, tedy žádní zajatci, ale spíše skutečně doprava vojenského materiálu na území napadeného Kyjeva.
Tagy