foto: Tatra Trucks, Public domain/Tatra Tactic
Kopřivnická automobilka Tatra Trucks představuje jedno z nejvýznamnějších národních stříber českého průmyslu.
Její novodobý příběh byl dlouho prezentován jako vzorová ukázka úspěšné spolupráce domácího kapitálu. Když v roce 2013 tehdy zadlužený podnik zachraňovaly rodiny Strnadových a Materových, zdálo se, že synergie mezi dravým zbrojařským holdingem a tradiční strojírenskou skupinou zajistí značce stabilní budoucnost. Dnes je však zřejmé, že idyla skončila. Pohled pod povrch akcionářské struktury, kde většinových 65 procent drží Czechoslovak Group (CSG) Michala Strnada a menšinových 35 procent Promet Group Denisy Materové, odhaluje hlubokou krizi důvěry a diametrálně odlišné představy o korporátním vládnutí.
Nedávný rozhovor, který Denisa Materová poskytla Hospodářským novinám, sice na první pohled nese znaky vysoké byznysové diplomacie, avšak pro oborové analytiky je jasným signálem, že situace uvnitř podniku je neudržitelná. Šéfka Promet Group v něm volila velmi opatrná slova, ze kterých je nicméně patrné, že role menšinového vlastníka se v pojetí CSG smrštila na pouhého pasivního diváka. Pokud konfrontujeme tato zdrženlivá vyjádření s tvrdými ekonomickými daty a nedávnými kroky většinového akcionáře, vyvstává zásadní otázka: Slouží Tatra Trucks k rozvoji své vlastní značky, nebo se stává pouhým nástrojem pro generování zisků v jiných částech Strnadova impéria?
Celý konflikt přitom definitivně eskaloval do otevřené války 9. srpna 2024, kdy byla Denisa Materová na mimořádné valné hromadě Tatra Trucks odvolána z dozorčí rady a následovaly pokusy o vytěsnění minoritního akcionáře. Tento silový krok jasně ukázal, že většinový vlastník nehodlá tolerovat jakékoliv nepohodlné otázky či požadavky na transparentnost.
Konec informačního embarga odhalil slabá čísla
Dlouhodobým jablkem sváru mezi oběma partnery byla naprostá informační asymetrie. Zatímco holding CSG již na počátku jara běžně operoval se svými konsolidovanými výsledky, do nichž čísla kopřivnické automobilky plně spadají, menšinový spoluvlastník byl podle dostupných informací od detailních průběžných dat odstřižen. Toto napětí částečně polevilo až 22. května 2026, kdy Tatra Trucks na svých internetových stránkách po dlouhém čekání konečně zveřejnila výroční zprávu za rok 2025.
Zveřejněná data sice přinesla zprávu, že se Tatra dokázala vymanit z předchozí ztráty a při tržbách 11,5 miliardy korun vygenerovala provozní zisk (EBITDA) ve výši 519 milionů korun, avšak hlubší pohled na tato čísla optimismus krotí. Rentabilita na úrovni pouhých 4,5 procenta je v době globálního zbrojního boomu anomálií. Pro srovnání, samotná skupina CSG vykazuje celkovou ziskovost ve výši 24,1 procenta a podobně vysoké marže si připisují i jiní světoví výrobci vojenské techniky. Jak je možné, že v éře masivních investic do obrany zůstává ziskovost samotného výrobního závodu v Kopřivnici takto nízko? Odpověď s největší pravděpodobností neleží v neschopnosti kopřivnických dělníků či konstruktérů, ale v nastavení vnitrokoncernových toků a obchodní politiky, kterou plně diktuje většinový vlastník.
Kam mizí kompetence? Výroba v zahraničí bez vědomí partnera
Jedním z nejvážnějších bodů, které vyvolávají pochybnosti o dlouhodobé strategii CSG, jsou množící se zprávy v odborném i denním tisku o přesouvání výrobních kapacit mimo území České republiky. Ve veřejném prostoru se stále častěji skloňují investice a rozšiřování výroby na Slovensku či v Maďarsku. Z vyjádření Denisy Materové přitom vyplývá, že o těchto strategických krocích nemá jako představitelka 35% akcionáře ze strany managementu žádné oficiální informace.
Pokud majoritní vlastník činí zásadní rozhodnutí o relokaci výroby a rozvoji kapacit v zahraničí bez konzultace a vědomí partnera, dochází k faktickému vyprazdňování pojmu „spoluovládání“. Vzniká opodstatněná obava, zda z historického areálu v Kopřivnici nemá postupem času zůstat pouze servisní organizace či montovna, zatímco klíčové kompetence, technologické know-how a s nimi spojená přidaná hodnota budou systematicky vyváděny do struktur plně kontrolovaných holdingem CSG.
Kauza TDS: Miliardový prostředník na účet automobilky
Nejhmatatelnějším příkladem, jakým způsobem jsou ekonomické zájmy samotné Tatry Trucks podřizovány zájmům většinového vlastníka, je ostře sledovaná zakázka pro Ministerstvo obrany ČR na dodávky těžkých nákladních vozidel. Jak detailně popsal server Seznam Zprávy, resort obrany uzavřel rámcovou dohodu na nákup vozidel v hodnotě až 13,35 miliardy korun. Překvapením však bylo, že smluvním partnerem státu se nestala samotná Tatra Trucks, nýbrž společnost Tatra Defence Systems (TDS).
Tato struktura sice nese v názvu slavnou značku, avšak z pohledu majetkových vazeb v ní automobilka nevlastní ani jednu akcii. TDS je ze sta procent vlastněna přímo holdingem CSG. V praxi to znamená, že vozidla kompletně vyrobí Tatra Trucks, avšak finální marži z prodeje státu inkasuje vložený prostředník. Podle analytických odhadů nakupuje armáda vozy o zhruba 8 až 8,75 procenta dráž, než za kolik je automobilka reálně opouští. Při plném vyčerpání kontraktu si tak stoprocentní Strnadova firma TDS přijde až na jednu miliardu korun.
To jsou prostředky, které logicky chybí v rozpočtu samotné Tatry Trucks, kde by mohly sloužit k reinvesticím či výplatě dividend oběma akcionářům. Právě to, že neprobíhá reinvestice, ale naopak vyhladovění Tatry je krok, který vzbuzuje další otázky. Promet Group tuto transakci veřejně kritizoval s tím, že mohlo dojít k poškození zájmů menšinového akcionáře i samotného státu.
Celý tento obchodní model navíc získal mezinárodní rozměr. K české rámcové dohodě se následně připojilo také Ministerstvo obrany Slovenské republiky, které tím získalo možnost odebrat nákladní automobily za stejně nevýhodné ceny v objemu dalších až 17,3 miliardy korun. Finanční toky z těchto obřích státních zakázek tak prokazatelně míjejí pokladnu kopřivnického výrobce a směřují přímo na účty mateřského holdingu CSG.
Eskalace sporu a iluze společného řízení
Holding CSG ve svých konsolidovaných výročních zprávách s oblibou deklaruje, že společnost Tatra Trucks spoluovládá – čímž se snaží navodit dojem shody a standardní korporátní správy –, realita všedních dní je zcela odlišná. Formální spoluovládání existuje pouze na papíře. Praktický vliv Promet Group na každodenní řízení a strategické směřování podniku byl postupně eliminován, což vyvrcholilo právě vyhrocenou valnou hromadou 9. srpna 2024 a odvoláním Materové z dozorčí rady.
Je přitom důležité připomenout, že Promet Group v Kopřivnici nerealizuje vliv jen na základě prosté matematiky hlasovacích práv. Jak přímo vyplývá ze stanov společnosti Tatra Trucks, minoritní akcionář disponuje nadstandardními právy na ochranu své investice. Mezi ně patří klíčové veto, bez něhož například není možné jmenovat nové členy představenstva podniku.
Majoritní akcionář následně v médiích rozpoutal narativ, že Promet Group blokuje rozvoj automobilky, protože odmítá schválit navýšení základního kapitálu určeného na investice. Z pohledu zdravého rozumu a ekonomické logiky se však postoji Denisy Materové nelze divit. Žádný odpovědný investor nemůže schválit navýšení kapitálu a poslat stovky milionů korun do podniku, nad jehož finančními toky ztratil kontrolu a jehož management mu odpírá základní informace. Investovat za situace, kdy jsou zisky z klíčových armádních zakázek legálně odkloněny přes účelové prostředníky typu TDS, by hraničilo s porušením povinnosti péče řádného hospodáře.
Návrat k praktikám, na které se již zapomnělo
Agresivní styl podnikání, který Michal Strnad vůči menšinovému partnerovi uplatňuje, vyvolává v českých byznysových kruzích značné rozpaky. Případ Tatry Trucks totiž není izolovaným incidentem. Holding CSG má za sebou řadu ostrých střetů, z nichž nejznámější je vleklá kauza s podnikatelem Petrem Kratochvílem, kde se menšinoví podílníci museli svých práv domáhat nekompromisními právními kroky. Aktuálně z vývoje kauzy Petra Kratochvíla je zřejmé, že CSG zvolilo strategii vylákat Petra Kratochvíla k boji na více frontách a získat pro sebe výhodu díky své velikosti a zdrojům. Rozruch vyvolaly také Strnadovy veřejné výroky na adresu největší domácí investiční skupiny PPF, vůči nimž se rodina Kellnerových musela ostře ohradit a uvést věci na pravou míru.
V této souvislosti nabývá na aktuálnosti komentář, který před časem publikoval server Seznam Zprávy. Autor v něm poznamenal: „V 90. letech zažívalo Česko budování kapitalismu, kdy se na pravidla příliš nehrálo. Zajímavostí ovšem je, že byznysové kruhy zazlívají Strnadovi, že na scénu opět přinesl praktiky z devadesátek svým agresivním podnikatelským stylem.“ Tento styl, založený na pozici hrubé síly a ignorování zájmů menších partnerů, se v moderním evropském byznysu, který si zakládá na principech transparentní korporátní správy, jeví jako přežitek minulosti. Ukazuje se, že být menšinovým akcionářem ve struktuře s Michalem Strnadem, s sebou nese enormní riziko ztráty vlivu i hodnoty vlastní investice.
Která varianta rozetne patový stav?
Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, že stávající uspořádání v Tatře Trucks je vyčerpané a paralyzuje budoucí potenciál značky. Denisa Materová v rozhovoru pro Hospodářské noviny jasně deklarovala, že její skupina udělala pro dohodu maximum a je v zájmu odblokování podniku připravena přistoupit na jakoukoliv z logických variant řešení, které leží na stole. Míč je teď plně na straně Strnada.
Jednou z variant je, že by Promet Group odkoupil za férový majoritní podíl od CSG a převzal nad automobilkou plnou kontrolu. Vzhledem k tomu, že Materová v rozhovoru otevřeně zmiňuje zbrojařskou skupinu STV INVEST, nabízí se zajímavá spekulace: Nestojí za touto ambiciózní nabídkou na odkup Tatry právě strategické spojenectví, myšlenka a finanční kapitál STV? Pro splnění velkých rozvojových plánů Prometu by to dávalo dokonalý smysl. Zpětně to navíc logicky vysvětluje dřívější krok Prometu, kdy před více než rokem oznámil dohodu na odprodej 50% podílu ve společnosti PROMET Tools, která oněch 35 % v Tatře drží. Mohlo jít o cílenou akumulaci kapitálu právě pro tento případ.
Zároveň je však šéfka Prometu pragmaticky ochotná jít i opačnou cestou a svůj 35% podíl v Tatře kompletně prodat. V tisku se k této věci již dříve poměrně jasně vyjádřil výkonný ředitel CSG David Chour, který potvrdil, že pro holding je plný nákup akcií od menšinového partnera preferovanou a nejčistší variantou. Otázkou zůstává, zda mladý zbrojař nabídne rodině Materových férovou cenu, reflektující globální konjunkturu, nebo se pokusí situaci vyřešit dalším stupňováním tlaku.
Do třetice je pořád možné situaci uklidnit tím, že se CSG začne chovat k Prometu jako k rovnocennému partnerovi, narovnají se obchodní vztahy a do Tatry se vrátí nejen autonomní obchodní rozhodování, ale také perspektiva tradičního výrobce unikátních speciálních terénních vozidel, tzn. finálního výrobku s vysokou přidanou hodnotou.
Všichni zúčastnění i odborná veřejnost si mohou jen přát, aby se situace prostřednictvím jedné ze tří zmíněných variant brzy uklidnila a nevyústila ve vleklý, destruktivní právní spor, který by poškodil především samotnou kopřivnickou legendu.
Tagy