foto: GoodFon / Public domain/S-400 Triumf
Moskva marketingově udělala pro systém protivzdušné obrany S-400 maximum, ovšem konflikt na Ukrajině gloriolu stroje značně narušil. Možná, že si Indové ve skutečnosti trhají vlasy.
Ukrajině se několik systémů PVO S-400 povedlo zničit již před několikaměsíčním přerušením dodávek vojenské podpory Ukrajině ze strany USA, jenž zavinily přicházející prezidentské volby v donorské zemi. Již v té době byly na Krymu zničeny tři komplety a doplněny přesunutím z Kaliningradu. Situace se po obnovení pomoci opakuje, jenže ve výrazně větším měřítku. Za poslední týdny přišli Rusové zřejmě až o deset systémů PVO S-400. A opět dochází k přesunům z Kaliningradu a také nasazení nejmodernějších S-500, u nich se již začíná hovořit o prvním zničení systému! Jaká jiná zbraň mohla ruský PVO vyřadit než ATACMS.
S-400 na Ukrajině selhává a Čína ho odmítla
S-400 je upgradem systému S-300 a jejich mezistupněm je PVO S-350. Jedná se o systém země vzduch s primárním zaměřením proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu, ale především takén proti balistickým raketám. Ty jsou pro Rusko aktuálně asi největší problém, protože ATACMS zřejmě na Ukrajině ničí jeden Triumf za druhým. Multifunkční radar systému 92N6E má deklarovaný dosah 340 kilometrů, jenže se zdá, že nedokáže americké balistické rakety zachytit včas. Navíc S-400 už zřejně vůbec nedokáže na střelu reagovat v terminální fázi letu. Balistickou střelu by měl zachytit na 200 kilometrů, ale to se zjevně neděje.
Podle GDA by se cena jednoho kompletu měla pohybovat kolem dvou set milionů dolarů. Jeho nahraditelnost je proto obzvlášť při současné výkonnosti ruského zbrojního průmyslu a jeho neschopnosti akutně nahradit západní elektronické komponenty velmi obtížná. Paradoxem je, že S-400 si pořídilo i Turecko, které díky tomu přišlo o americké víceúčelové stealth letouny F-35. Velmi zajímavé je, že Peking po dodání dvou jednotek dohodu o pořízení S-400 odložil. Zájem měla Saúdská Arábie, Írán, Egypt a Irák, ale jejich zájem jednak kvůli neúspěchům na Ukrajině, ale i kvůli lobbingu USA, postupně upadá.
Otázka zní, jak se celá situace líbí Dillí. Indové podepsali dohodu o dodání S-400 již v roce 2016 během summitu BRICS. Dodávky měly být zahájeny v roce 2020. Američané Indy v březnu varovali, že nákup by mohl vyvolat sankce. První S-400 obdržela Indie v prosinci 2021. Druhá skupina přišla v dubnu 2022 a byla nasazena na hranicích s Čínou. Ve stejnou dobu však přišla ruská invaze na Ukrajinu a vše se zastavilo. Dodávky měly být dokončeny do konce roku 2023, ale k tomu již nedošlo. Revize byla proto stanovena na rok 2026.
S-400 z nouze ctnost
Polský WPtech přišel s informací, že ruská a indická vláda podepsali čerstvě dohodu o transferu technologií do Indie. Moskva svého nejcennějšího obchodního partnera pomalu ztrácí. Jedná se nepochybně o z nouze ctnost. Ztráty a slabé výkony ruského zbrojního průmyslu vedou Putina k povolení předání know how Indům. Dillí nemá moc jiných možností, protože už vlastní značné množství těchto protivzdušných systémů a nemá smysl je rozmělňovat třeba nákupem Patriotů. Přesto je jasné, že proti moderním západním raketám je systém slabý a hlavní protivníci Indie, tedy Čína a Pákistán, na tom nebudou o moc lépe.
Pákistán se postupně stává jedním z hlavních partnerů Pekingu a ten s Islamabádem sdílí celou řadu svých technologií. Čínský pokrok na vojenském poli je dostatečně známý a týká se i balistických raket nebo střel s plochou dráhou letu. Je proto otázka, jak na tyto skutečnosti budou Indové nakonec skutečně reagovat. Dá se předpokládat vlastní modernizace S-400, tedy především multifunkčního radaru a zřejmě i reakční doby systému. Bez ní celý PVO může pro Indii představovat bezpečnostní riziko. Vláda musí zajistit schopnost obrany proti balistickým střelám se schopností nést jaderné hlavice. Čína i Pákistán je vlastní a je proto otázkou, zda je dohoda pro Rusko skutečným úspěchem.
Tagy