Indická agentura ADA (Aeronautical Development Agency) zveřejnila na nedávném veletrhu Aero India 2019 model vyvíjeného stíhacího víceúčelového letounu Tejas AF Mk 2 s ukázkou výzbroje. Otázkou zůstává, zda se dokáže na rozdíl od svého předchůdce prosadit.
Dlouhá historie
Už v roce 1969 přijala indická vláda doporučení, že by domácí společnost HAL (Hindustan Aeronautics Limited) měla postavit vlastní stíhací letoun s využitím převzatého proudového motoru, z čehož nakonec sešlo. Z obecné snahy o vývoj vlastního lehkého stíhacího letounu, nicméně nesešlo a po mnoha studiích došlo až koncem 80. let k zahájení prací na programu LCA (Light Combat Aircraft), jenž byl krom jiného původně iniciován s výhledem na náhradu letounů MiG-21 sovětské výroby.
K prvnímu vzletu letounu HAL Tejas, jež vzešel právě z programu LCA, nakonec došlo až v lednu 2001. Do dnešních dnů jich bylo vyrobeno kvůli mnoha problémům jen nějakých 28 včetně všech prototypů. Indické letectvo mezitím zařadilo do výzbroje přes dvě stovky ruských Su-30 a objednalo také francouzské Dassault Rafale. Zvratů v různých akvizičních programech je ale tolik, že je těžké se vyznat v tom, jakéže všechny typy plánuje Indie pro své letectvo pořídit.
Koncem roku 2017 se dokonce objevily zprávy o tom, že nakonec přeci jen pořídí alespoň 83 letounů (podle některých zdrojů závazně méně) HAL Tejas domácí výroby ve variantě Mark-1A. Ty mají být vybaveny izraelským radarem typu AESA i schopností doplňování paliva za letu. Jak to s nimi dopadne, není vůbec jisté. Už v minulém roce pronikly do médií zprávy, že ministerstvo obrany prověří cenu celé zakázky.
Tejas Mk 2
V roce 2015 byl letoun HAL Tejas oficiálně kritizován v tom smyslu, že neplní požadavky kladené letectvem. Jako největší neduhy byly zmíněny problémy s dvoumístnou verzí, nižší (oproti plánům) maximální rychlost, nárůst hmotnosti, malá kapacita palivových nádrží, nedostateční možnosti elektronického boje i špatná bezpečnost.
Nejen všechny tyto problémy by měl řešit vylepšený letoun označovaný Tejas Mk 2, na jehož vývoji se ovšem začalo pracovat mnohem dříve. Na rozdíl od obvyklých modernizacích přistoupili konstruktéři v tomto případě také k jeho zvětšení, kvůli čemuž bývá označován již jako středně těžký stíhací letoun. Konkrétně rozpětí narostlo z 8,2 na 8,5 a délka z 13 na 14,6 m. Kvůli tomu, požadavku na vyšší maximální rychlost i nosnost zbraňových systémů má být vybaven silnějším motorem General Electric F414 s tahem s přídavným spalováním až 98 kN.
Psali jsme
V Itálii odstartovaly práce na montáži nizozemských stíhačů F-35.
Přesto Tejas Mk 2 zůstává s udávanou maximální vzletovou hmotností 17,5 t mezi lehčími stíhacími letouny. Jen pro srovnání ostatní jednomotorové víceúčelové stíhací letouny jsou na tom podobně: JAS-39C/D Gripen může při vzletu vážit až kolem 14 000 kg, americká F-16 až 19 200 kg a francouzský Mirage 2000, kterého má nový Tejas nahradit v indickém letectvu, až 17 000 kg.
Vícero akvizičních programů
Otázkou však zůstává, zda bude HAL s Tejas Mk 2 nakonec úspěšnější než s jeho předchůdcem. Přeci jen vývoj se docela vleče a zvratů kolem akvizičních programů stíhacích letounů je tolik, že se v nich jen těžko dá vyznat. Na druhou stranu v podstatě kontinuálně pokračují zkoušky různých zbraňových systémů. Stejně tak velikost indického letectva umožňuje běh více programů – domácích i zahraničních. Klidně proto může časem dojít k výrobě více než dvou stovek letounů Tejas Mk 2 i pořízení nemalého počtu zahraničních letounů.
Autor: Michal Polák
Tagy