Autor fotografie: Army.mil / Public domain|Popisek: US ARMY
Spojené státy, Francie a Německo poměrně potichu pracují na on-line propojení všech svých zbraňových systémů. Jedná se o jednoznačný trend na cestě za konkurenceschopnou armádou.
Jednou ze zásadních příčin katastrofální porážky Sovětského svazu v rámci nacistické operace Barbarossa byla komunikace. U tankových rot byly vysílačkami vybaveny jen velitelské tanky, zatímco Němci měli přístroje pro komunikaci v každém tanku. Obecně byla Rudá armáda vybavena komunikačními prostředky jen velmi slabě. Důsledek byl jednoduchý, sovětské svazky reagovaly na rychle se měnící situaci nesmírně těžkopádně na rozdíl od Wehrmachtu, kde útočící skupiny měly velmi dobrý přehled o situaci na bojišti a reagovaly promptně.
AWACS a Ukrajina
Kreml se poučil a časem byla vysílačkami osazena většina bojových prostředků. Než však bylo toto opatření zavedeno, Sověti za své pochybení zaplatili velmi mnoho. Celkové ztráty Rudé armády se na počátku konfliktu při německém Blitzkriegu odhadují na téměř čtyři miliony vojáků. Nutno podotknout, že jednou z příčin napravení tohoto zásadního nedostatku byla americká pomoc Sovětskému svazu. Stalin si vysílačky přímo vyžádal. Jedná se o velmi jednoduchý příklad, jak nové technologie zcela zásadním způsobem ovlivňují dění na bojišti.
Česká republika bude pořizovat velmi moderní letadla páté generace. F-35 je v podstatě poloviční AWACS, tedy typ letadla pro včasnou výstrahu a řízení. Jen radar nejnovější americké stíhačky pro vyhledávání pozemních cílů má dosah 160 kilometrů a zvládne najednou sledovat více jak dvacet nepřátelských strojů. Ty dokáže identifikovat, v rámci autonomního režimu vyhodnotí, jaká střela je pro zásah ideální a najde nejbližší vhodný systém pro odpálení rakety. Toto vše stihne v rámci několika vteřin. Veškerá data letoun posílá řídícímu systému na zemi, případně skutečnému AWACSu ve vzduchu. Boeing E3 Sentry je nejznámější AWACS a v současnoti pomáhá na Ukrajině
Pokud pilot chce, nemusí dělat vůbec nic. Nutno podotknout, že švédské Gripeny mají podobné systémy, jen s menším výkonem a dosahem. Výsledkem je, že objevený nepřítel může být zlikvidován během dvou či tří minut. Zde je jen jeden z důvodů, proč je současnou klíčovou hodnotou samohybných houfnic jejich schopnost se rychle složit a odjet z místa odpalu. Jak vystřelí, prakticky se odhalují a jsou snadným cílem. Proto jejich vývoj vede k tomu, aby střílely za jízdy.
Z výše uvedeného celkem jasně vyplývá, že okolí F-35 musí být schopné se strojem spolupracovat a také naopak. Přehled o situaci na bojišti je v současnosti zcela klíčový pro vedení boje. Objeví-li proto průzkumný dron nepřátelskou jednotku, musí být schopen dodat neprodleně informaci do řídícího centra, klidně i do F-35, které vyhodnotí situaci a přijme patřičná opatření. Samozřejmostí je, že v rámci rychlosti reakce je důležitý autonomní systém, který reaguje promptně.
Zkušenosti z Ukrajiny hovoří pro Trophy
Jedním z takřka bezchybných příkladů propojení je izraleský systém APS Trophy. Jedná se o aktivní ochranu především pro MBT proti moderním ATGM. Přenosné protipancéřové systémy jako Javelin, ruský Kornet nebo švédský RBS 70 se staly postrachem obrněnců a aktuálně mají na těžkou vojenskou technikou naprostý náskok. Tanky nelze co se týká pancíře donekonečna nafukovat a zkušenosti z Ukrajiny hovoří jasně. Budoucnost válčení je v aktivní ochraně a tou je aktuálně proti ATGM bezkonkurenčně nejleší APS Trophy systém, jenž bude instalován i na Leopardy 2A8 pro AČR.
Trophy je založen na vysokém výpočetním výkonu a špičkovém radaru, který dokáže ve vysoké rychlosti odhalit nízko letící střelu vypálenou ze značné blízkosti. Počítač okamžitě vyhodnotí místo dopadu, trajektorii, o jakou zbraň se jedná, míru ohorožení a z výmetnic v úzkém profilu odpálí množství explozivních šrapnelů, které letící hrozbu zničí. Přátelské jednotky jsou chráněny přesným zaměřením. Sytém váží půl tuny a je tedy vhodný především pro těžší vozidla.
Trophy je navíc velmi univerzální. Jednak je jeho radar napojen pochopitelně na řídcí systém, ale zároveň dokáže autonomně ovládat sekundární zbraně MBT. Může tak řídit zbraňovou stanici s kulometem, spřažený kulomet nebo třeba výmetnice kouřových granátů. Stejně tak dokáže přijímat pokyny z řídícího systému, ale jeho automomie proti ATGM je zcela dominantní. Rozhodující je prostě rychlost, protože PTŘS v ruce pěchoty pálí ze vzdálenosti stovek metrů.
Příklad z Ukrajiny
Uveďme si ještě jeden příklad. Na linii kontaktu je dělostřelecký radar. Ten zachytává střely protivníka. Spočítá čas a místo dopadu, a také místo, kde byla střela vypálena. Pokud byla vystřelena samohybnou houfnicí, ta do pěti minut zmizí. Je tedy nezbytné, aby radar předal informaci bleskem dál a přišla adekvátní odpověď, která má za úkol protivníka zničit nebo alespoň poškodit. K tomu všemu je třeba jen zdánlivě jednoduchá věc. Všechny systémy musí být on-line a rozumět si.
Z toho vychází, že aby byl systém spolupráce efektivní také v české armádě, naše švédské CV90 si budou muset rozumět s izraelskými radary, americkými F-35, francouzskými Caesary a třeba zřejmě s německými Leopardy 2. To je pochopitelně jen malý výčet. Bude třeba opravdu velké řídící centrum, které bude všechna zjištěná data bleskově zpracovávat. Je třeba si uvědomit i tu věc, že informace mohou přicházet od spojeneckých satelitů nebo jejich bojových prostředků. Vše bude muset být plně kompatibilní, protože v moderním boji takového charakteru je rychlost rozhodující. Ukrajina není moderním bojištěm, ale má řadu jeho parametrů. Otázka proto zní, zda s těmito skutečnostmi počítá Ministerstvo obrany České republiky.
Zdroj: Army.mil