foto: www.president.ir (CC BY 4.0)/Střela Sayyad-4
V druhé polovině srpna došlo k představení a zároveň přijetí do služby nového iránského protivzdušného systému Bavar-373. Ten se má řadit do stejné kategorie jako například ruský S-300 a poradit si údajně i se stealth letouny.
Sama existence protivzdušného systému později známého jako Bavar-373 („Bavar“ znamená věřit, číslo 373 je pak numerickým vyjádřením jména proroka Mohameda) překvapením není. Už v roce 2010 Írán v reakci na pozastavení exportu ruského systému S-300PMU-1 deklaroval, že vyvine vlastní s podobnými vlastnostmi. V průběhu dalších let pak o něm vycházely často rozporů plné zprávy. Že Íránci na něčem takovém pracují, však bylo zřejmé.
Íránský systém označují některá média za kopii, či derivát ruského systému S-300. Ostatně Írán několik kompletů z Ruska se zpožděním obdržel a některé mohl zakoupit dokonce z Běloruska. Na druhou stranu se od nich Bavar-373 v mnoha ohledech odlišuje a na první pohled jiné jsou i samotné střely.
Bavar-373 v kostce
Základní typ střely představuje Sayyad-4, která vzhledem ke svému označení vychází z již poměrně početné vývojové rodiny. Podle známých informací má mít dálkový dosah až 210 km a výškový někde mezi 27 až 40 km, což nejsou v rámci kategorie vůbec špatné hodnoty. Na mobilní kolový podvozek je možné umístit buď dva anebo rovnou čtyři vypouštěcí kontejnery, přičemž jedna baterie může mít celkem nabyto až 24 střel. Takový počet v podstatě odpovídá opakovanému použití systému při plné palbě – v jednom okamžiku totiž může ostřelovat údajně maximálně 6 vzdušných cílů a to po dvojici střel.
Jinak systém využívá trojice rozličných typů radarů. Oba mají využívat elektronického směřování paprsku. První z nich pravděpodobně funguje v pásmu S a je tedy využíván jako střelecký pro navádění samotných střel. Druhý zřejmě přehledový funguje v pásmu L. A nakonec třetí má fungovat právě v pásmu X, což podporuje íránská tvrzení a dává vzniknout spekulacím.
Schopnosti proti stealth letounům?
Podle oficiálních íránských zdrojů si má totiž Bavar-373 poradit také s obtížně zjistitelnými letouny. Pokud by to byla pravda, jednalo by se o značnou komplikaci pro každého, kdo by mohl mít v úmyslu na Irán nějakým způsobem udeřit. Nemusí se přitom jednat jen o Spojené státy americké, které jsou s Íránem v poslední době „na nože“. O Izraeli se zase ví, nehodlá ve svém okolí připustit kapacitu na vývoj, respektive výrobu jaderných zbraní a v minulosti nejednou proti takovým ambicím vojensky zasáhl.
Spekuluje se, že íránský systém může fungovat v některých situacích v tzv. bistatickém režimu – tedy se dvěma různými radary ve dvou pásmech. Je známo, že radary v pásmu S dokáží detekovat obtížně zjistitelné vzdušné cíle, byť ne dostatečně přesně. Střela nicméně může být vypuštěna směrem k cíli, aniž by byla známá přesně jeho lokace, jak tomu bývá v případě na radaru dobře viditelných letounů. Až v předpokládané blízkosti svého cíle pak může už její vlastní radar přepnout do režimu pracujícím v pásmu X a pracovat s odrazem paprsků z radaru ze země.
Zda je Bavar-373 opravdu schopný zasahovat i obtížně zjistitelné letouny nebylo veřejně potvrzeno žádnou jinou stranou. Pokud by toho byl schopen, jednalo by se z technického i vojenského hlediska o značný úspěch. Ač tak, či onak je třeba se systémem počítat – i kdyby jen kvůli dosahu samotných střel.
Autor: Michal Polák
Tagy