Autor fotografie: Fars Media Corporation, CC BY 4.0|Popisek: Íránský dron Šahíd 129 (ilustrační obrázek)
Drony se stávají fenoménem moderního bojiště. Jsou to průzkumné drony určené k zjištění, pozorování a navádění palby na cíl, jsou to sebevražedné drony schopné letět ve skupině o pokrýt plošný cíl, tedy po rozdělení před úderem má každý zadán vlastní úkol, a pak to jsou velké drony se schopností nesení velké průzkumné/zpravodajské technologie nebo zbraňových systémů. Jako bomby nebo laserem či jinak naváděné rakety.
U malých dronů s rotačním křídlem, kdy rotorů bývá více (4-6) a u dronů větší velikosti ale s charakteristikou vrtulníku jako švédský SKELDAR V-200 nebo rakouský Camcopter S-100 není zapotřebí speciální vzletová a (snad i) přistávací paluba. Malé, tedy sebevražedné drony (loitering munition - vyčkávací munice). Jsou vypuštěny mnohdy z ruky nebo katapultu ne nepodobnému velkému praku.
Jiná věc jsou drony nosiče. Pokud vezmeme za základ drom MQ-1 PREDATOR, rozpětí křídel je 14,8 až 16,84 m podle modelu a plocha křídel je 11,45 m2, což dle dostupných fotografií a nákresů identifikuje dlouhé, ale tenké a úzké křídlo k umožnění funkce kluzáku a šetření paliva za letu. Tato konstrukce však eliminuje možnost použití katapultu s velkým zrychlením, aby nedošlo k poškození křídel a zároveň klade nemalé nároky na přistávací manévr, obzvláště na neklidném moři.
Takže otázkou je, pokud Írán buduje takováto plavidla, jaké typy dronů má nebo chce mít k dispozici. Vzhledem k letové palubě se bude zaměřovat na stále větší konstrukce. Budou však domácí produkce, ve spolupráci s kýmkoliv nebo zcizením jiných sestřelených dronů a využitím revezního inženýrství?
Írán je stále pod mezinárodním tlakem a embargem, ale spolupráce např. s Ruskem mu dává určitý prostor a technologické možnosti. A letová paluba pro drony znamená drony nejvyšší kategorie mnohdy v hmotnostní kategorii několika tun. A jak piloti říkají, vždy je jednodušší start než přistání, a to obzvlášť na lodi, jež se se zdvihá a klesá podle vlnobití.
Samozřejmě Írán může plavidla předurčit pouze jako nosiče a odpalovací rampy, kdy přistání, vzhledem k šířce Perského a Ománského zálivu (v nejširších místech 314 km a 666 km a v nejužším místě 101 km) může být realizováno na domácí půdě. Vrtulníkové typy samozřejmě bez problémů na palubě dronového nosiče. Cílem nemusí být pouze vojenská plavidla, základny nebo infrastruktura, i tankery jsou dobrý cíl k vyvolání ropné krize.
Írán tímto krokem přenáší využití dronů do další dimenze, Ne že by nebyly v námořnictvu využívány, ale obvykle jako průzkumné, nikoliv bojové, k tomu sloužily jiné prostředky jako PLŘS (protilodní řízené střely) nebo torpéda případně palubní letouny nebo pobřežní dělostřelectvo. Vyvezení dronů na moře vytyčuje nová pravidla hry a samozřejmě klade vyšší nároky na protivzdušnou obranu lodí a lodních svazů, stejně jako na pobřežní klíčové infrastruktury.
Írán tímto rozehrál velmi vysokou hru, kdy zřejmě spoléhá na spojenectví s Ruskem, ale to nikdy nebylo dostatečně pevné a vyrovnané. Lze tedy jen vyčkávat, kdy a kde Írán dané lodě nasadí a jaké drony budou na palubě.
Zdroj: news.usni.org, schiebel.net, umsskeldar.aero