Autor fotografie: MO Ukrajiny / Public domain|Popisek: Dron Šáhid 136 (ilustrační foto)
Íránský dron Šáhid 136 známý na Ukrajině především pod označením Geran-2 je v současné době pravděpodobně nejčastěji nasazovaným sebevražedným UAV na světě. Zařízení vyniká svým doletem i poměrně nízkou cenou.
Hlavice dronu Šáhid-136 může nést podle databáze ODIN až 40 kg munice, která při nárazu UAV na svůj zamýšlený cíl detonuje. Dron je nejčastěji vystřelován pomocí katapultu také z vojenských nebo i civilních automobilů a následně se pohybuje na základě konvenčního motoru pohánějícího dvoulistovou vrtuli. Maximální rychlost UAV je okolo 185 km/h. Rozpětí křídel dronu Šáhid-136 je přibližně 2,5 metru a délka asi 3,5 metru. Váha dronu i s municí je 200 kg. Podle americké databáze by měl dron také obsahovat umělou inteligenci schopnou korigovat směr jeho letu.
UAV může vykonávat mise až na vzdálenost 2000 km na základě předem naplánovaného cíle. Nepohybuje se proto na bitevním poli ani nevyhledává potenciální cíle. To je pravděpodobně z toho důvodu, že írásnká verze dronu zatím nejspíš neobsahuje senzory ani kameru. V polovině března 2024 však byly na Ukrajině nalezeny zbytky sestřelených UAV ruských verzí dronu Šáhid 136, Geran-2, s provizorně připojenými kamerami. Ty byly dle informací ukrajinské armády nejspíše napojeny na modem se SIM kartami KyivStar a přenášely záběry ruskému operátorovi.
Dle ADR drony Šáhid 136 vyvíjí a vyrábí íránská společnost Iran Aircraft Manufacturing Company (známá také pod označením HESA) spadající pod Iran Aviation Industries Organization (IAIO), která je vlastněná státem. Na činnost obou společností přímo dohlíží íránské ministerstvo obrany a armáda. Dronu Šáhid 136 vývojově předcházelo UAV Šáhid 131, které je o něco menší a o 65 kg lehčí než modernizovaná verze. Podle databáze ODIN by však UAV Šáhid 131 mělo být složeno z podobných komponentů jako Šáhid 136 a taktéž by mělo sloužit k plnění podobných sebevražedných misí. Oproti Šáhidu 136 však Šáhid 131 disponuje schopností nést pouze 10-15 kg munice.
Šáhid 136 vycházející z UAV HARPY
Šáhid 136 je sebevražedný dron, který byl poprvé začleněn do íránské armády v roce 2021. Podle informací íránské encyklopedie armádní techniky Jangaavaran vychází konstrukce íránského dronu Šáhid 136 z izraelského UAV Harpy. Nepříliš porušený dron se měl dle encyklopedie k íránským vojenským složkám dostat nespecifikovanou cestou ze Sýrie. Pokud se blíže podíváme na obě UAV, izraelské a íránské, svou konstrukcí jsou velmi podobné, avšak izraelský dron má pravděpodobně protáhlejší a možná také užší hlavici. Nejnovější verze izraelského dronu svými vlastnostmi také daleko přesahují íránské UAV.
Dron HARPY totiž využívá izraelská armáda podle informací výrobce, společnosti IAI, již více než 25 let a za tuto dobu prošel dron množstvím inovací. Poslední modernizovaná verze dronu HARPY NG je vybavena pokročilým rušením a proto je primárně určena pro ničení radarů a další vojenské techniky určené pro obranu vzdušného prostoru. HARPY NG je schopen vykonávat také autonomní mise, při kterých dron vyhledá a identifikuje sám cíl a provede útok. UAV je schopné rozlišit mezi fungujícím a nefunkčním zařízením nepřítele a v takovém případě útok samo odvolat.
Čínská verze dronu Šáhid 136 od NORINCO
Dron Šáhid 136 však není jedinou kopií izraelského dronu HARPY. Nejspíše také UAV ASN-301 od čínské společnosti NORINCO představuje jednu z variací HARPY. Izraelské drony byly podle informací čínské encyklopedie vojenské techniky CHINA DEFENCE nakoupeny Čínou v 90. letech avšak drony se do země také mohly dostat jinou nespecifikovanou cestou. Dosah čínského ASN-301 je 288 km a jeho rychlost letu by se měla pohybovat okolo 200 km/h. Jedna z variant ASN-301 byla vystavena také na veletrhu vojenské techniky Eurosatory 2024 v Paříži.
Bojové nasazení Šáhidu 136 a Geran-2 nejen na Ukrajině
Dron Šáhid 136 i přes relativně nedávné představení je v současné době jedním z nejvíce využívaných dronů ve vojenských konfliktech současnosti. UAV byly kromě nočních masivních útoků dronů Šáhid-136/Geran-2 na Ukrajině v minulosti využity podle informací The Washington Post také pro útok na americkou základnu v Sýrii v srpnu 2022. Při íránském útoku na Izrael v dubnu 2024 byly s největší pravděpodobností vzhledem ke vzdálenosti mezi oběma zeměmi, která přesahuje 1000 km, také využity drony Šáhid 136. Při noční obranné operaci bylo Izraelci, Američany, Jordánci a dalšími spojenci zneškodněno nejméně 170 dronů. Jordánci pro obranu svého vzdušného prostoru využili svoje F-16 a Američané využili nejspíše historicky poprvé antibalistické střely SM-3 na torpédoborcích Arleigh Burke.
Na počet zdaleka největší použití Šáhidů 136 je v současné době na Ukrajině, kde ruská armáda pro své útoky na ukrajinské civilní i vojenské cíle využívá íránské drony pod označením Geran-2 již od roku 2022. Podle zprávy Institute for Science and International Security z května 2024 bylo na Ukrajinu do konce dubna 2024 zaútočeno nejméně 5 628 kusy dronů Šáhid 136 a Geran-2. Průměrně je proto na ukrajinské nebe ruskem posláno nejméně 300-400 dronů měsíčně, z nichž nejméně 85% je PVO Ukrajiny zneškodněno. Pro Írán a Rusko se proto jedná o „jedinečnou" příležitost, jak tyto drony a jejich spolehlivost vyzkoušet v reálném vojenském nasazení.
Tyto poznatky následně šiítská velmoc používá k marketingové propagaci dronů Šáhid-136, jak bylo možné vidět na květnovém veletrhu vojenské techniky DSA 2024 v Malajsii. Původně byly součástky dronů dodávány přímo z Íránu, ale již od února 2024 Rusko začalo s nasazováním lokální výroby na základě vlastních součástek. O výrobu dronů v Rusku se stará společnost Alabuga, která by v rámci franšízové dohody s Íránem měla ruské armádě dodat do konce září 2025 nejméně 6 000 kusů dronů Geran-2. Čísla však pravděpodobně budou nakonec mnohem větší, protože dle Institute for Science and International Security společnost Alabuga stále navyšuje počty vyrobených dronů za den.
Přesná cena dronu Šáhid nebo jeho ruské varianty Geran-2 není jasná a panují o ní diskuze. Podle magazínu Air and Space Forces by se cena jedné jednotky měla pohybovat kolem 20 000 dolarů (asi 458 320 Kč), avšak někteří experti, jako Howard Altman z portálu TWZ, cenu dronu odhadují až na 50 000 dolarů (asi 1 145 800 Kč). Cena UAV však vzhledem k tomu, že Rusko bude mít pravděpodobně již brzy plně vlastní výrobny dronů, může měnit. Rusko totiž ušetří množství prostředků nejen za převoz, ale také za součástky. O rozdílech v konstrukci dronů Šáhid 136 a Geran-2 naleznete více v tomto textu nebo článku o UAV Geran-2.