Írán vypustil vlastní raketou svou první vojenskou družici
foto: Wikipedia (CC BY 4.0)/družice Noor
K vypuštění první přiznané vojenské íránské družice došlo z vojenské základny Shahroud na severovýchodě země. Dva nové objekty (obvykle se jedná o horní stupeň a družici) po startu obíhaly po takřka kruhové oběžné dráze ve výšce 430 km se sklonem 59,8° k rovníku. O družici jako takové krom jejího názvu Noor („Světlo“) nebo také Noor-1 nevíme bohužel nic bližšího. Některé zdroje jen uvádí, že má mít formát 6U cubesat (hmotnost tedy můžeme odhadovat kolem 6 kg).
Zdroj: YouTube
Írán je jinak také často obviňován, že za pokusy i kosmické starty schovává testování svých vojenských raket středního až dlouhého doletu. Z čistě technického hlediska je rozdíl minimální – prostředek může být takřka totožný a rozdíl je zjednodušeně řečeno v naprogramování stupňů a tom, zda je vynášena družice nebo bojová (případně cvičná) hlavice. V případě íránských raket je navíc zřejmé, že přímo vycházejí z těch vojenských. Už k první raketě Safir se uvádí, že je derivátem vojenské rakety Šaháb-3 středního doletu. Některé zdroje jistou podobnost s ní přisuzují aktuálně i nově označované raketě Qased.
Psali jsme
Írán a USA jsou nepřátelé, to ví snad každý. Nicméně americkou osvědčenou stíhačku F-5, nakoupenou ještě za příznivých vzájemných vztahů, Írán...
Právě o samotné raketě Qased (v překladu „Posel“) toho, jak už bývá obvyklé s jistotou zároveň moc nevíme. Nicméně podle dostupných snímků můžeme vysledovat, že 1. stupeň využívá raketový motor, respektive motory na kapalné pohonné látky. Ohledně dalších stupňů už ale takovou možnost nemáme. Objevují se dokonce spekulace nad tím, že jeden z vrchních (respektive jeden vrchní stupeň vzhledem k tomu, že některé zahraniční zdroje o raketě píší leckdy jako o dvoustupňové) spaloval tuhé pohonné látky, což navzdory některým nevýhodám nelze čistě teoreticky vyloučit. Z dostupných informací však nelze vyloučit, že raketa má ještě jeden, třetí stupeň.
Od roku 2017 jinak Írán uskutečnil minimálně čtyři neúspěšné starty o vynesení družice na oběžnou dráhu. Dva z nich z minulého roku jsou připisovány raketě Safir počítáme-li i explozi na rampě během předstartovních příprav. Další dva neúspěšné lety vycházejí na raketu Simorgh, která má navíc na svém kontě i neúspěch z testovacího letu z července 2017. Celkem se tedy Írán pokoušel za uvedené období o pět startů.
Psali jsme
Prezident Trump povolil americkému námořnictvu střílet na íránské lodě, které obtěžují americké lodě, po nedávné epizodě, kdy se ozbrojená...
Z dlouhodobého hlediska je statistika íránských startů dosti nevyzpytatelná. Po prvním vážně míněném pokusu o vypuštění z roku 2008 se podařilo úplně první družici Omid vlastními silami Íránu vypustit v roce 2009. K dalším úspěchům došlo jednotlivě v letech 2011, 2012, 2015 a 2016. Nedávný start s vojenskou družicí je tedy celkově šestým úspěšným startem a prvním, za kterým stojí alespoň dle oficiálních zdrojů Íránské revoluční gardy, které jsou dokonce na americkém seznamu teroristických organizací. Dosud přitom Írán neustále v podstatě proklamoval, že mu jde o mírové využití.
Autor: Michal Polák
Tagy