.jpg)
foto: TASS / Public domain /Ruský odpalovací systém pro Iskander-M
Ruská balistická střela krátkého doletu Iskander-M je stále vážnějším problémem ukrajinské PVO. Změny trajektorie v terminální fázi letu, návnady, elektronická protiopatření a koordinace s drony z ní dělají pěknou bestii.
Vzhledem k tomu, že se ruským agresorům stále nedaří rozhodnout válku na frontě a jejich postup je stále pomalejší, Rusko chce porazit Ukrajinu útoky na její města. Snaha zlomit Ukrajince je zjevná, nadcházející zima bude pro bránící se zemi zřejmě velmi krutá. Energetická infrastruktura Ukrajiny je prakticky zničená a Rusové tento stav prohlubují i v letních měsících. Jednu kapitolu tvoří útočící rusko-íránské drony Šáhid-136 a jejich imitace Gerbera. Druhou kapitolou jsou střely s plochou dráhou letu Ch-101, Kalibr a balistické střely jako Iskander-M. Občas doplňované hypersonickými Kinžaly nebo Zirkony.
Problémy ukrajinské PVO
Taktika Kremlu je dlouhodobě jasná, přetížit ukrajinskou protivzdušnou obranu (PVO) tak, aby řízené střely s velkou hlavicí dopadaly bez zásahu Ukrajinců. To je u Iskander-M aktuálně zásadně zjednodušené kritickým nedostatkem adekvátních efektorů proti balistickým střelám na straně Kyjeva. Ten má proti nim k dispozici dva systémy. Italsko-francouzský SAMP/T se střelami Aster 30 a MiM-104 Patriot s PAC-3 MSE. Francouzi se snaží nastartovat výrobu a střel je velmi málo po celou dobu. Lockheed Martin dělá to samé, ale americké sklady dostaly velký zásah díky Epic Fury Donalda Trumpa proti Íránu.
19fortyfive píše, že ruští konstruktéři v průběhu války začlenily do Iskander-M speciální prvky tak, aby střela překonávala pokročilou protivzdušnou obranu NATO jako jsou Patrioty, Terminal High-Altitude Area Defense (THAAD), Aegis a další podobné západní obranné systémy. Jestliže se Rusům v řadě obranných segmentů opravdu nedaří, stačí zmínit T-90M nebo Arena-M, pak své řízené střely dokázali skutečně zdokonalit. Ch-101 už má hlavici o hmotnosti 900 kilogramů, zlepšilo se navádění. Ale nejvýraznější změny jsou na Iskander-M.
Kooperace s drony
RUSI tvrdí, že vleklá válka pravděpodobně přinesla kontinuální zlepšení softwaru a navádění pro Iskander-M na základě zkušeností z bojiště. NSJ dokonce uvádí kooperaci s drony. To je asi nepravděpodobné, ale v každém případě Rusové nejprve zahltí ukrajinskou PVO a pak nastupují řízené střely. K zahlcení jsou ideální právě imitace Šáhid-136, UAV Gerbera. Na druhou stranu otázka zní, jestli je to ohledně Iskander-M k něčemu. NASAMS nebo Iris-T jsou proti balistickým střelám stejně nepoužitelné.
Terminální fáze letu Iskander-M a návnady
Jedinou možností jsou Aster-30 a PAC-3 MSE. V každém případě Kreml modernizoval manévrovací schopnosti Iskander-M v terminální fázi letu a velmi ztížil práci MiM-104 Patriot. Střela v závěrečné fázi letu divoce manévruje a je možné, že k eliminaci už nestačí ani dva efektory, které u Patriotů zajišťují 90% pravděpodobnost zásahu. Navíc byla výrazně zvýšena odolnost Iskander-M proti prostředkům elektronického boje (EW), což je dost velká síla Ukrajinců. To vše je ještě umocněno podle NSJ malou radarovou signaturou. TNI navíc zmiňuje návnady, které střela vypouští, aby zmátla PVO.
Iskander-M mění pravidla hry
Návnady pochopitelně působí nejen na efektory PVO, ale matou i radary. Pokud vezmeme v úvahu všechna výše uvedená fakta, z Iskander-M se skutečně stala pěkná bestie. Změny trajektorie v terminální fázi letu, návnady, elektronická protiopatření a koordinace s drony u střely s dosahem 500 kilometrů a hlavicí o hmotnosti až 700 kilogramů dělají starosti i prstenci zemí kolem Ruska, včetně třeba Finska a Polska. To má hlavní příčinu ve velkém zvýšení výroby těchto balistických střel. Rusko aktuálně vyrobí až 60 kusů Iskander-M za měsíc. V celém kontextu střela skutečně mění pravidla hry.
Tagy