foto: Screenshot YouTube
Ve středu 9. května odpálily íránské gardy na Izrael několik desítek raket. Některé z nich nedoletěly, o jiné se opět spolehlivě postarala izraelská protiraketová obrana. Největší zkouška ji však dost možná teprve čeká – v případě, že by došlo k vojenské eskalaci mezi oběma státy.
Izrael je skutečně jedinou zemí, která disponuje komplexním vícevrstvým protiletadlovým a zároveň protiraketovým systémem. Žádný jiný stát na světě nemá ve výzbroji takové prostředky, aby se mohl bránit prakticky celému spektru nebezpečí ze vzduchu od dělostřeleckých granátů až po rakety dlouhého doletu, respektive jejich hlavic.
Potřeba vyvíjet moderní protiraketové systémy vyšla najevo v 80. let minulého století, kdy celá řada k Izraeli nepřátelských režimů zařadila do své výzbroje taktické balistické rakety a některé z nich dokonce začaly pracovat na zvyšování jejich doletu. K ostřelování Izraele tímto typem raket došlo poprvé v roce 1991 v rámci války v Zálivu. Irák se tímto způsobem snažil vtáhnout Izraelce do konfliktu ve snaze vyvolat rozkol v protiirácké koalici tím, že by do konfliktu zasáhl Izrael, s čímž by měla řada arabských států problémy. Ten nicméně do konfliktu nezasáhl a s pomocí Spojených států nasadil systém Patriot, který podle různých zdrojů zneškodnil kolem 50 až 70% raket Scud-B mířících na své území. Není proto divu, že v 90. létech se stala prioritou modernizace tohoto systému za účelem zvýšení efektivity a to s využitím získaných zkušeností.
psali jsme: National Interest: Rusko tvrdí, že americké letouny 5. generace jsou jen fikce, stejně ale investuje miliardy do svých
Mezitím zároveň začala růst nová hrozba a to íránský raketový program. Iráncům se totiž podařilo nejen okopírovat rakety Scud a prodloužit jejich dolet, ale i zahájit na jejich základě vlastní vývoj raket řady Šaháb. Z nich stojí za zmínku především poslední varianty rakety Šaháb-3. Krom toho ovšem Irán vyvinul i celou řadu dalších raket a střel, z nichž největší dolet kolem 2 000 km má mít raketa Sejjil s raketovými motory už na tuhé pohonné látky.
Stále větší problém postupem času znamenaly pro Izrael i menší dělostřelecké rakety využívané různými teroristickými organizacemi proti civilnímu obyvatelstvu. Celý problém těmito menšími raketami, často „podomácku“ vyrobenými, pak eskaloval za 2. libanonské války v roce 2006, kdy teroristická organizace Hizballáh odpálila podle některých zdrojů kolem 4 000 raket. Výsledkem bylo 44 mrtvých, nemalé škody na majetku a evakuace čtvrt milionu obyvatel, kteří se leckdy museli skrývat v krytech.
Iron Dome proti malým raketám
Není proto divu, že se Izraelci pustili do vývoje protiraketového systému známého jako Iron Dome (v překladu Železná kopule) určeného proti menším raketám a dokonce i dělostřeleckým granátům. Jeho vývoj i následnou výrobu svěřili známým domácím společnosti Rafael Advanced Defense Systems a Israel Aerospace Industries. K prvnímu nasazení systému došlo v první polovině 2011 v oblasti Sderot a 7. dubna téhož roku pak došlo k prvnímu známému sestřelu rakety typu Grad mířící na nedaleké město Aškelon.
Podle dostupných informací dokáže Iron Dome zasahovat cíle vzdálené 4 až 70 km. Jediná baterie přitom dokáže ochránit městkou aglomeraci o rozloze přibližně 150 čtverečních kilometrů. K dispozici by přitom měl mít Izrael kolem deseti baterií, přičemž počítá do budoucna celkově až s patnácti bateriemi, tak aby maximálně eliminoval odstřelování menšími raketami.
psali jsme: Ruský systém protivzdušné obrany S-500 Prometheus: Dokáže ,,ultimátní" zbraň ohrozit F-22 či F-35?
Samotný systém Iron Dome se skládá ze tří hlavních komponent: detekčního a sledovacího radaru, řídícího centra a odpalovacích zařízení s antiraketami. Zvláštností systému je, že dokáže vyhodnotit, zda nepřátelská raketa míří, či nemíří do obydlené oblasti. Samotné antirakety Tamir vybavené výbušnou hlavicí jsou totiž stále řádově dražší, než teroristy používané rakety a bylo by příliš drahé je plýtvat.
Izraelci se také už před lety pustili do vývoje systému nazvaného jako Iron Beam (v překladu Železný paprsek), který v roce 2016 zařadili do výzbroje. Ten ničí menší rakety a dělostřelecké granáty laserovým paprskem na vzdálenost do 7 km, kde již není vhodné nebo možné využívat antiraket systému Iron Dome. Výhodou laserového paprsku oproti antiraketám jsou zároveň nižší náklady na provoz.
První Patriot se sestřelem
Jako protiletadlový a zároveň protiraketový systém středního až dalekého dosahu zůstává nadále ve výzbroji i již zmíněný MIM-104 Patriot. A ačkoliv je často uváděno, že bude nahrazen vlastním izraelským systémem, můžeme předpokládat, že i vzhledem ke svým schopnostem si jej Izraelci ještě nějakou dobu ponechají. Přeci je n své schopnosti prokázal teprve nedávno v roce 2014, když jako první systém Patriot sestřelil stíhací letoun, když zasahoval proti syrskému Su-24 nad Golanskými výšinami. Ve stejném roce pak zaznamenal taktéž premiérově sestřel bezpilotního letounu, přičemž nezůstalo u jednoho.
psali jsme: Americké drony s laserem proti ruskému protivzdušnému systému S-400
Přesné parametry izraelské modifikace systému Patriot pochopitelně neznáme, nicméně alespoň si lze udělat představu o schopnostech ze zveřejněných dosahů jednotlivých antiraket. Ty mají být schopny podle varianty zasahovat letouny na vzdálenost až 70, respektive až 160 km. Proti raketám pak mohou antirakety zasahovat na vzdálenost 20 km, respektive 35 km u modernizované varianty.
David's Sling: budoucí páteř protivzdušné obrany
Své místo v izraelské protivzdušné obraně však již získává domácí systém David’s Sling (v překladu Davidův prak), který je vyvíjen pro ničení celého spektra vzdušných cílů od bezpilotních letounů, přes bojové letouny, větší rakety i střely s plochou dráhou letu. Svým způsobem by měl tak v dalších letech utvořit jakousi pomyslnou páteř celé protiletadlové a protiraketové obrany.
Ohledně vývoje systému David’s Sling je navázána velmi blízká spolupráce se Spojenými státy ať už co se týče vývoje, tak finanční pomoci. Na vývoji se mají konkrétně podílet americké společnosti Raytheon Co., Arlington, Virginia-based Orbital ATK Inc., Falls Church a Northrop Grumman. Nutno říci, že celá spolupráce je oboustranně výhodná i vzhledem k výměně některých technologií a využití zkušeností z jiných projektů.
K ničení vzdušných cílů už má David’s Sling využívat podobně jako Patriot dvoustupňových raket. Maximální dálkový dosah systému je obvykle uváděn více než 160 km. Vzhledem ke svým parametrům a existenci dalším protiraketovým systémům by tak krom střel s plochou dráhou letu ničit především taktické rakety typu Scud a Iskander, íránské rakety Fateh-110 a jím podobné rakety, jež jsou nad možnostmi systému Iron Dome a pod určením systémů Arrow určeným speciálně proti raketám středního až dlouhého dosahu.
Proti velkým raketám Arrow
Antirakety Arrow představují nejvyšší stupeň celé izraelské protivzdušné obrany a od úplného počátku jsou vyvíjeny k ničení velkých raket, respektive jejich bojových hlavic. Zajímavé je, že memorandum o spolupráci se Spojenými státy na programu bylo podepsáno už v roce 1986 – tedy ještě před válkou v Zálivu a to právě v reakci na vyzbrojování nepřátelských režimu taktickými raketami.
psali jsme: Švédsko plánuje nákup 4 systémov protivzdušnej obrany Patriot, celý plán môže stroskotať na cene
Už první z antiraket Arrow 1 byla vzhledem ke svému určení dvoustupňové konstrukce, na délku měřila 7,5 m (podle některých zdrojů existovala i v jednostupňové variantě). Její dálkový dosah až 50 km se nám sice může zdát málo, ale v případě protiraketových systémů to není vůbec špatná hodnota a to zvláště pak ve srovnání s americkým systémem Patriot.
Už v polovině 90. let Izraelci provedli první úspěšné testy silnější antirakety Arrow 2. K ní se uvádí, že jediné dva systémy dokáží ochránit většinu území Izraele vyjma jižní části země. Samotná raketa je opět dvoustupňové konstrukce, přičemž k ničení svých cílů využívá 150 kg vážící hlavici, kterou ničí cíle až v exosféře, tedy ve výšce řádově 20 až 35 km, čímž se naprosto vymyká většina jiných protivzdušných systémů.
V minulém roce pak byla zahájena výroba dosud antirakety Arrow 3, která posouvá možnosti celého systému ještě dále. Její zvláštností je, že dle vyjádření některých představitelů má dokonce schopnost fungovat i jako tzv. anti-družicová střela s výškovým dostupem 2 400 km. Především by ale měla být anti-zbraní k zastavení íránských raket Šaháb 3 a další raket a střed s delším doletem…
V dalším pokračujícím článku si představíme íránský raketový arzenál.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více
Autor: Michal Polák
Tagy