Video ve kterém měly izraelské Apache útočit na vlastní civilisty obletělo svět. Tato poplašná zpráva chtěla očernit velmi výkonné stroje používané Izraelem v boji proti teroristům již od počátku 90. let.
Devátého října letošního roku se na platformě X (dříve Twitter) objevilo video, na kterém je „hlavním hrdinou“ izraelský vrtulník AH-64 Apache. Záběry z jeho zaměřovače se zapnutým nočním viděním jsou z bojového nasazení na hranicích Izraele s Gazou poblíž kibuců Kfar Azza a Nachal Oz. Krátké video působí zvláště na laiky velmi impozantně. Viditelně přesné a devastující zásahy granátů z jejich 30mm kanónu a mohutné výbuchy vozidel po zásahu střelami Hellfire vypadají velmi jednoznačně. Toto video se několik dní po svém zveřejnění IDF stalo objektem množství konspirací, avšak dnes je již potvrzeno, že se jednalo o záběry z Apache, který střílel na teroristy Hamásu.
Záběry zřetelně předznamenávají, jakým způsobem jsou nebo budou izraelské vrtulníky AH-64 v pásmu Gazy nasazeny. Izraelská armáda (IDF) zřejmě při své operaci hodlá plně využít jejich schopnosti přesného zásahu s razantním účinkem v cíli a především jejich dokonalou detekci bodových a pohyblivých cílů včetně bojovníků s ručními zbraněmi i v městské zástavbě a v noci. Již Taliban měl po praktických zkušenostech před americkými, nizozemskými a britskými AH-64 nasazenými v Afghánistánu velký respekt. Zdá se, že ozbrojencům Hamásu se dostane v pásmu Gazy stejné lekce.
Zpočátku používal Izrael své Peteny v boji s libanonským Hizballáhem. K prvnímu bojovému nasazení došlo 24. října 1990, kdy AH-64A IAF zaútočily na pozice teroristů v Libanonu. Velmi intenzivně byly Peteny nasazeny také během operace „Accountability“ v roce 1993 a o tři roky později v akci „Grapes of Wrath“ v Libanonu. Izraelský Apache se však smutně proslavil 13. dubna 1996, když je dvě jeho střely Hellfire zabily šest civilistů jedoucích v sanitce.
Specifickou roli dostaly vrtulníky AH-64 při Druhé intifádě v roce 2000. Díky své schopnosti zaměření bodových cílů především v noci byly proto využity k cílenému zabíjení vysokých představitelů Hamásu. Raketa Hellfire z AH-64A dokázala například přesným zásahem zlikvidovat v jeho sídle i zakladatele Hamásu šejcha Jásina. Zcela nezastupitelné pro izraelskou armádu byly Peteny také v létě 2006 opět při válce s Hizballáhem na Libanonských hranicích. Nasazeny byly jako nejúčinnější ofenzivní zbraň Izraele i při operaci „Lité olovo“ proti radikálům z Hamásu odpalujícím na Izrael rakety z pásma Gazy. Letos v červnu 2023 Izrael poprvé po více než dvou desetiletích nasadil své AH-64 i proti útokům arabských teroristů na Západním břehu Jordánu během vojenské operace v Jeninu.
Izraelské zapojení do programů Apache započalo v červnu roku 1983, kdy byl americký prototyp AH-64A Apache odeslán do Izraele k letovým zkouškám izraelskými piloty a testování v pouštních podmínkách. Tyto zkoušky přímo vyústily v zájem izraelského letectva (IAF) o nákup Apache za účelem zvýšení protitankových schopností IAF. Izraelské letectvo však v té době mělo ve výzbroji už americké bitevní vrtulníky AH-1 Huey-Cobra, v Izraeli označované jako „Tzefa“ (Zmije). První vrtulníky AH-64A dorazily do Izraele 11. září 1990 a byly rozebrané v přepravním kontejneru. Helikoptéry dorazily do cílové země dokonce před plánovaným datem, protože prvním exportním zákazníkem byl původně Kuvajt. Spojené státy ale dodávku zadržely, protože Irák v srpnu 1990 Kuvajt napadl. První dva kusy z dodávky izraelští technici den před plánovaným uvítacím ceremoniálem zkompletovali za rekordních 11 hodin, což je polovina času, kterou pro sestavení doporučuje McDonnell Douglas.
Zavedení těchto bitevních vrtulníků do výzbroje v Izraeli nebylo bez problémů. Šlo však většinou jen o provozní problémy podobné těm, které byly řešeny také v USA při zavádění tohoto typu do služby. Jediným větším incidentem v historii izraelských AH-64 byl v roce 2017 tragický výcvikový let jednoho vrtulníku Apache. Během výcvikové mise pravděpodobně došlo na vrtulníku k technickým problémům, které pilot ve výcviku špatně vyhodnotil. To mělo za následek havárii na jihoizraelské základně, která vedla ke ztrátě života pilota a těžkému zranění instruktora – druhého člena posádky. Celá flotila Apachů následně prošla dvouměsíčním uzemněním, než ji armáda opět prohlásila za provozuschopnou.
Právě Izrael začal, zpočátku z nutnosti, avšak posléze díky velmi úspěšným výsledkům, nasazovat bitevní vrtulníky AH-64 v boji proti arabským teroristům a islámským ozbrojencům. Apache se osvědčoval ve střetech s Hizballáhem na severu Izraele i s Hamásem v pásmu Gazy a na západním břehu Jordánu. Především kvůli systému TADS a PNSV a jejich efektivitě v nočním boji se staly izraelské AH-64 jedním z nejúčinnějším zbraňovým systémům současnosti určeným k boji s teroristy.
Dnes má Izrael na letecké základně Ramon v Negevské poušti dvě letky vrtulníků Apache vyrobených v USA. V každé jednotce jsou soustředěny stejné modely, především kvůli logistice i bojovému plánování. První z letek, označená jako 113. peruť, běžně nazývaná Seraph, obsluhuje vrtulníky AH-64D. Druhá jednotka s označením 190. peruť je známá jako Peten (Cobra), provozuje model AH-64Ai.
Právě letka Seraph se letos dostala na přední stránky novin po celém světě. Koncem května se izraelské letectvo totiž rozhodlo preventivně uzemnit tyto stroje, jelikož během běžné údržby nalezlo technické problémy. Jiný vrtulník Apache byl totiž během přehlídky na Den nezávislosti nucen nečekaně nucen přistát právě také kvůli závadě techniky. Rozhodnutí uzemnit stroje se nakonec IAF rozhodla odložit, jelikož se oba problémy ukázaly jako řešitelné skrze běžnou údržbou. Izraelské letectvo proto nakonec obnovilo plnou schopnost nasazení celé vrtulníkové flotily Apache do aktivní služby.
Izrael samozřejmě sledoval modernizační programy základního provedení AH-64, které probíhaly v USA. Také si i koupil novou verzi AH-64D Longbow s radarem nad nosným rotorem a v roce 2005 ji také zavedl do výzbroje. Po prostudování tohoto stroje se ale rozhodl své vrtulníky AH-64 A modernizovat svými vlastními silami. Po nákupu AH-64D proto upgradoval některé své modely „A“ na standard AH-64D, ale po několika prvních „vylepšených“ kusech vzhledem k problémům s rozpočtem byl tento ambiciózní plán ukončen.
V roce 2012 došlo k další fázi modernizace. U původních strojů AH-64A byla vyměněna kabeláž, některé hlavní počítače a byl přidán nový prostor pod trup, ve kterém je umístěno moderní avionické vybavení. Prvním blokem tohoto programu modernizace prošly tři kusy vrtulníků AH-64A. Viditelným znakem takto modernizovaných strojů se stal přídavný kapotovaný podbřišní prostor ve kterém je právě ukryta nová avionika. Důvodem přidání této části vrtulníku byla skutečnost, že veškerý vnitřní prostor Apache byl již dřívě využit do posledního místečka pro existující systémy. Mimochodem, využít prostor k integraci boxu pod trupem za instalovaným kanónem navrhli a projektově i technicky vyřešili v rámci jednotky 22 IAF, která je hlavním střediskem údržby a modernizace izraelského letectva.
_2.jpeg "MinoZig / Wikimedia Commons / CC-BY")
Ani na poli výzbroje pro AH-64 Izrael nespoléhá jen na dodávky z USA. Sám vyvinul například velmi specifickou malou střelu, označovanou jako Spike-NLOS, která má charakteristiky stealth a je extrémně přesná. Izraelská armáda (IDF) ji využívá především jako protilodní munici určenou na zneškodnění malých člunů při obraně svého pobřeží. První generaci střely Spike-NLOS začalo IDF používat už v roce 1981, ale její použití včetně základních parametrů odtajnili až v novém století. V červnu 2020 výrobce, firma Rafael, oznámil, že vyvinul již pátou generaci této střely, a to s maximálním dosahem 20 mil. Předchozí verze mohly zasáhnout cíle vzdálené asi 15,5 míle. Nejpozoruhodnější vlastností Spike-NLOS kromě snížené radarové stopy je jeho naváděcí systém, který je schopen fungovat ve dvou režimech. V pasivním, který mu umožňuje s velkou přesností zasáhnout pevné cíle na určených souřadnicích, a aktivním režimem man-in-the-loop“. V něm může operátor provádět jemné a rychlé úpravy trajektorie během konečné fáze letu střely díky on-line videu přenášenému z infračervené kamery v přídi zbraně.
Tuto výjimečnou střelu testovali i v USA, kde po důkladném zkušebním programu, zahájeném v roce 2019, plánují její zavedení do výzbroje u nejmodernějších verzí AH-64E americké armády. Příznačné je, že v USA poprvé zkušebně odpálili tyto rakety z vlastních AH-64 poté, co se zkušební američtí technici a piloti vrátili z Izraele, kde získávali zkušenosti s těmito zbraněmi při létání právě v izraelských vrtulnících.
Podle některých nepotvrzených zpráv vylepšili v Izraeli vojáci své Apache údajně ještě neseným autonomním průzkumným dronem. Ten má být velmi tichý a svým on-line propojením s elektronickým systémem řízení palby samotného vrtulníku umožňuje definovat a zaměřovat cíle na zemi pro samotný vrtulník. Apach zatím vyčkává mimo cílový prostor. Pokud jsou tyto informace pravdivé, jde o významné rozšíření taktických schopností tohoto vrtulníku a další způsob, jak snížit riziko zasažení Apache odvetnou palbou. Nad cílovým prostorem předem prozkoumaným dronem se totiž samotný vrtulník pak zdržuje mnohem kratší dobu. Jde však o zprávu, kterou prozatím nejde z veřejných zdrojů nijak ověřit.
Z výčtu ostrých nasazení je jasně patrné, že Izrael své Apache využívá velmi účinně a specificky proti teroristům v tzv. nesymetrických konfliktech. V nich se tyto stroje ukazují být dnes jako nepostradatelné pro izraelskou armádu, a i přes prudký rozvoj zvláště ručních protiletadlových systémů, kterými začínají podle posledních zpráv disponovat stále ve větším počtu i arabští radikálové, jsou vrtulníky AH-64 v bojích s nimi stále vysoce účinné a ceněné.
Zdroj: Ynet; War Thunder, MF
Tagy